Svolení poškozeného

Dle § 30 trestního zákoníku nespáchá trestný čin ten, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. Nejtypičtějším příkladem, kdy lze tuto okolnost vylučující protiprávnost využít, jsou především trestné činy majetkové. Naopak, svolení nelze udělit v případě trestných činů proti životu, s výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe.

Druhý odstavec ustanovení § 30 trestního zákoníků říká, že svolení musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestná, a to dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně. Je-li toto svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohli-li důvodně předpokládat, že by poškozená osoba souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům.

Přípustné riziko

Trestný čin dle ustanovení § 31 trestního zákoníku nespáchá ten, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolení, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestím zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.

O přípustné riziko se nebude jednat ve chvíli, kdy taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.