Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M. v hlavních zprávách TV NOVA na téma falšování lékařských posudků v ÚVN.
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M., pro CNN Prima NEWS ve zprávách k tématu trestu pro neurvalého řidiče tramvaje.
Živnost volná je definována v § 25 zákona o živnostenském podnikání. Jedná se o živnost opravňující k výkonu činnosti, pro jejichž provozování tento zákon nevyžaduje prokazování odborné či jiné způsobilosti. To znamená, že podnikání tohoto typu si může založit úplně každý.
K získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou musí být splněny všeobecné podmínky dle § 6 odst. 1 téhož zákona. Všeobecnými podmínkami k provozování živnosti fyzickými osobami se rozumí plná svéprávnost, kterou lze nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti a dále také bezúhonnost. Za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně v souvislosti s podnikáním anebo s předmětem podnikání, o který se žádá nebo který se ohlašuje.
Živnosti volné a obory činností, které náleží do živnosti volné, jsou uvedeny v příloze č. 4 zákona o živnostenském podnikání. Částečný výčet z přílohy je následovný:
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
Jak již bylo výše zmíněno, kompletní výše všech činností lze nalézt v příloze 4 živnostenského zákona. Pro získání živnostenského oprávnění je potřeba navštívit živnostenský úřad. Za registraci živnosti je účtován poplatek ve výši 1000Kč. Živnost lze založit i online na portále živnostenského rejstříku, kde vyplníte formulář a zašlete ho datovou schránkou nebo podepsaný kvalifikovaným elektronickým podpisem na adresu živnostenského úřadu.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Výpověď z pracovního poměru patří mezi nejčastější způsoby ukončení pracovněprávního vztahu. Ačkoli se na první pohled může jednat o jednoduchý právní úkon, v praxi je spojena s řadou zákonných podmínek, jejichž nedodržení může vést až k neplatnosti výpovědi.
Rozhodující přitom nebývá jen samotné doručení výpovědi, ale také to, zda je splněn zákonný důvod, zda je dodržena ochranná doba a jak je nastavena výpovědní doba. Právě tyto detaily často rozhodují o tom, zda pracovní poměr skutečně skončí, nebo zda vznikne spor mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Výpověď musí mít vždy písemnou formu, jinak se k ní nepřihlíží. Podmínky jejího podání se však liší podle toho, zda ji podává zaměstnanec, nebo zaměstnavatel.
Zaměstnanec může dát výpověď z pracovního poměru z jakéhokoli důvodu, případně i bez uvedení důvodu. Tato skutečnost odráží zásadu smluvní volnosti na straně zaměstnance.
Možnost zaměstnavatele dát zaměstnanci výpověď je oproti tomu výrazně omezenější. Zákoník práce stanoví taxativní výčet důvodů, pro které lze výpověď zaměstnanci dát. Výpověď z jiných důvodů, nebo bez uvedení důvodu, není přípustná. Důvod výpovědi musí být konkrétně skutkově vymezen ve výpovědi a nelze ho dodatečně měnit.
Mezi zákonné výpovědní důvody patří zejména:
Účelem této právní úpravy je poskytnout zaměstnanci zvýšenou ochranu jako slabší smluvní straně pracovněprávního vztahu.
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
Zákoník práce zakazuje zaměstnavateli dát výpověď v tzv. ochranné době, kdy je zaměstnanec dočasně chráněn vzhledem ke své situaci. Jde zejména o dobu pracovní neschopnosti nebo karantény, těhotenství, čerpání mateřské, otcovské nebo rodičovské dovolené, výkonu vojenského cvičení či služby v operačním nasazení, dlouhodobého uvolnění pro výkon veřejné funkce nebo v případech, kdy zaměstnanec pečuje o dítě či jinou osobu podle zákona.
Ochrana se vztahuje také na situace, kdy zaměstnanec pracující v noci je na základě lékařského posudku dočasně nezpůsobilý pro noční práci. Smyslem této úpravy je zabránit ukončení pracovního poměru v období, kdy je zaměstnanec objektivně oslaben nebo vykonává společensky chráněnou činnost.
Pokud by výpovědní doba měla uplynout během ochranné doby, pracovní poměr se automaticky prodlužuje tak, aby skončil až po jejím uplynutí. Zaměstnanec však může sdělit, že na prodloužení pracovního poměru netrvá.
Zákaz výpovědi v ochranné době se neuplatní v určitých výjimečných případech, například při rušení nebo přemístění zaměstnavatele, z důvodů, pro které může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr nebo při závažném porušení pracovních povinností, a to vždy s ohledem na zákonem stanovené ochrany vybraných skupin zaměstnanců.
V případě podání výpovědi pracovní poměr nekončí okamžitě, ale až uplynutím výpovědní doby. Ta začíná běžet dnem doručení výpovědi druhé smluvní straně a končí dnem, který se s tímto dnem číselně shoduje. Pokud takový den v posledním měsíci neexistuje, připadne konec výpovědní doby na jeho poslední den.
Základní délka výpovědní doby činí nejméně dva měsíce. V zákonech stanovených případech činí výpovědní doba jeden měsíc. Zaměstnavatel a zaměstnanec si mohou výpovědní dobu písemně sjednat odlišně, například ji prodloužit nebo upravit způsob jejího běhu. Obecně však platí, že podmínky musí být nastaveny stejně pro obě strany pracovního poměru, s výjimkou zákonem stanovených případů.
Výpověď z pracovního poměru není pouze formální oznámení o ukončení práce, ale právní úkon s přesně stanovenými pravidly. Zatímco zaměstnanec může pracovní poměr zpravidla ukončit poměrně jednoduše, zaměstnavatel je omezen zákonem a musí vždy splnit konkrétní podmínky.
V praxi se nejčastěji chyby objevují v nesprávně zvoleném důvodu výpovědi, v nedodržení ochranné doby nebo v chybném počítání výpovědní doby. Tyto nedostatky mohou vést až k tomu, že výpověď bude neplatná a pracovní poměr bude pokračovat dál.
Proto se vyplatí věnovat přípravě výpovědi dostatečnou pozornost a v případě nejasností si včas ověřit, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky. V pracovním právu totiž často nerozhoduje samotný záměr, ale správné právní provedení.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Dopravní přestupky jsou upraveny v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, známým též jako zákon o silničním provozu.
Přestupky fyzických osob jsou popsány v ustanovení § 125c, přestupky právnických osob a podnikajících fyzických osob nalezneme v ustanovení § 125d.
Fyzické osoby se dle zákona o silničním provozu dopustí dle § 125c odst. 1 písm. a) tím, že řídí vozidlo na němž není umístěna tabulka registrační značky nebo pokud je registrační značka nečitelná, zakryta nebo upravena tak, že je znemožněna nebo podstatně ztížena její čitelnost. Za přestupek se rovněž považuje, řídíte-li vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Za přestupek se podle tohoto zákona rovněž považuje řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění.
V rozporu se zákonem je taktéž situace, kdy řidič během jízdy drží nebo jiným způsobem užívá telefonní přístroj. Zpravidla nejčastějším dopravním přestupkem je překročení nejvyšší povolené rychlosti. Trestné je dle § 125c písm. f) již překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 10 km/h a více. V rozporu se zákonem je také situace, kdy řidič motorového vozidla nezastaví na signál, kterém u přikazuje vozidlo zastavit nebo nezastaví vozidlo na pokyn osoby oprávněné k řízení nebo usměrňování provozu na pozemních komunikacích.
Jako fyzická osoba se rovněž můžete dopustit přestupku tehdy, pokud ohrozíte či omezíte chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, popř. pokud své vozidlo nezastavíte před přechodem v případech, kde jste tak povinni učinit. V provozu se přestupku můžete dopustit tím, že nedáte přednost v jízdě, jste-li k tomu povinní, stejně tak je trestná i jízda na silnici v protisměru. Kompletní výčet přestupků lze nalézt v §125c písm., f) bodů 1-19.
Jako přestupek může být rovněž kvalifikováno nezastavení vozidla při dopravní nehodě, neoznámení dopravní nehody policii či opuštění místa nehody a neposkytnutí nebo nepřivolání pomoci.
Za výše zmíněné přestupky se uloží pokuta, jejíž spodní hranice začíná již na 2 000 Kč a vyšplhat se může až na 75 000 Kč, jedná-li se např. o přestupek řízení motorového vozidla bez příslušeného řidičského oprávnění. Mimo to může být uložen i trest zákazu činnosti, a to na dobu až 3 let. Pokutu lze také uložit tzv. příkazem na místě a to např. za přestupek překročení nejvyšší dovolené rychlosti. V tomto případě se částka, kterou bude řidič muset uhradit, pohybuje od 1 500 Kč do 2000 Kč.
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
Úpravu přestupků právnických a podnikajících fyzických osob nalezneme v ustanovení §125d zákona o silničním provozu. Ten mimo jiné stanovuje, že právnická nebo fyzická podnikající osoba se dopustí přestupku tím, že jako provozovatel vozidla dovolí, aby bylo v provozu na pozemních komunikacích použito vozidlo, které nesplňuje podmínky stanovené jiným právním předpisem, popř. že vozidlo svěří osobě, která nesplňuje podmínky k jeho řízení.
Právnická osoba či fyzická osoba podnikající se přestupku dopustí rovněž tím, že přikáže nebo svěří vozidlo osobě, o níž nezná údaje potřebné k určení totožnosti nebo tím, že neodevzdá osvědčení o registraci vozidla.
Za přestupky podle §125d odstavce 1 a 2 se uloží pokuta od 10 000kč až do výše 100 000 Kč.
Přestupky podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, konkrétně dle ustanovení § 125e odstavce 1 je příslušný projednávat obecní úřad obce s rozšířenou působností. K projednávání přestupků a vedení řízení o zadržení řidičského průkazu jsou na území hlavního města Prahy příslušné úřady městských částí určené Statutem hlavního města Prahy.
Obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, k nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky. Tato částka musí být uhrazena nejdéle do 30 dnů ode dne doručení výzvy. Neučiní-li tak provozovatel vozidla, pokračuje obecní úřad s rozšířenou působností v dalším šetření přestupku.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Založení obchodní společnosti je zásadním krokem při zahájení podnikatelské činnosti. Český právní řád upravuje tuto oblast zejména zákonem o obchodních společnostech a družstvech (o obchodních korporacích) a občanským zákoníkem. Volba vhodné formy společnosti, správné nastavení zakladatelských dokumentů a splnění všech zákonných povinností jsou zásadní pro bezproblémový vznik a fungování podnikání.
Nejčastější právní formou obchodní společnosti v České republice je společnost s ručeným omezeným (s.r.o.), a to zejména pro svou relativní jednoduchost, omezené ručení společníků a nižší administrativní náročnost. Dalšími formami jsou například akciová společnost (a.s.), veřejná obchodní společnost (v.o.s.), nebo komanditní společnost (k.s.), přičemž každá z těchto forem má svá specifika, výhody i nevýhody. Dále ještě také pak evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení.
Společnost s ručením omezeným je vhodná pro menší podnikatele, tak i pro střední firmy. Základní výhodou je omezené ručení společníků. Ti ručí pouze za závazky společnosti do výše nesplacených vkladů zapsaných v obchodním rejstříku.
Základním dokumentem je společenská smlouva (nebo zakladatelská listina u jediného společníka), která musí být sepsána ve formě notářského zápisu. Tento dokument musí obsahovat zejména obchodní firmu a sídlo společnosti, vymezení předmětu podnikání, identifikaci společníků, výši základního kapitálu (minimální výše činí 1 Kč) a výši vkladů jednotlivých společníků, způsob a lhůty splácení vkladů a určení jednatelů a způsob jejich jednání za společnost.
Dalším krokem je získání živnostenského oprávnění, pokud společnost vykonává živnostenskou činnost. U vybraných činností může být vyžadována odborná způsobilost nebo jmenování odpovědného zástupce. Živnostenské oprávnění není vždy podmínkou samotného vzniku společnosti, ale až zahájení podnikatelské činnosti.
Následuje složení vkladů, přičemž peněžité vklady se obvykle skládají na zvláštní bankovní účet zřízený před vznikem společnosti. Nepeněžité vklady musí být oceněny znalcem.
K návrhu na zápis do obchodního rejstříku se pak přikládá zejména notářský zápis, doklad o právu užívat sídlo (souhlas vlastníka nemovitosti), čestná prohlášení jednatelů a jejich souhlasy se jmenováním, doklady o splacení vkladů a případně živnostenské oprávnění.
Společnost vzniká až zápisem do obchodního rejstříku.
Výhodou této formy je relativně jednoduchá struktura a nižší administrativní náročnosti. Nevýhodou může být povinnost vést účetnictví a vyšší regulační rámec oproti podnikání fyzické osoby.
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
Akciová společnost je vhodná zejména pro větší podnikatelské projekty nebo společnosti, které plánují získávat kapitál od širšího okruhu investorů. Základní kapitál je rozvržen na akcie, které mohou být převoditelné, což usnadňuje vstup a výstup akcionářů.
Založení akciové společnosti rovněž vyžaduje formu notářského zápisu. Notářský zápis musí obsahovat zejména firmu a sídlo společnosti, předmět podnikání, výši základního kapitálu a počet akcií, jmenovitou hodnotu akcií, formu akcií (listinné nebo zaknihované), určení správního systému (dualismus nebo monismus) a určení prvních členů orgánů společnosti.
Minimální výše základního kapitálu činí 2.000.000 Kč (nebo 80.000 EUR). Společnost může být založena jedním nebo více zakladateli.
Před podáním návrhu na zápis společnosti je nutné upisovat akcie zakladateli, splatit emisní kurs v rozsahu stanoveném zákonem, zřídit správu vkladů (typicky bankovní účet), zajistit případné ocenění nepeněžitých vkladů znalcem.
K návrhu na zápis je se pak přikládá notářský zápis o založení, stanovy společnosti, doklady o splacení emisního kursu, souhlasy členů orgánů, doklad o sídle a živnostenské oprávnění (pokud je třeba).
Výhodou je vyšší důvěryhodnost a možnost snadného získání kapitálu. Nevýhodou jsou vyšší náklady na založení i provoz a složitější vnitřní struktura.
Veřejná obchodní společnost je osobní společností, kterou musí založit alespoň dvě osoby. Společníci podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti neomezeně celým svým majetkem.
Založení v.o.s. nevyžaduje základní kapitál a zakladatelský dokument nemusí mít formu notářského zápisu, postačí písemná forma s úředně ověřenými podpisy). Statutárním orgánem jsou všichni společníci, pokud společenská smlouva nestanoví jinak.
Výhodou v.o.s. je jednoduchost a minimální kapitálové požadavky. Nevýhodou je právě neomezené ručení společníků, které představuje vyšší podnikatelské riziko.
Komanditní společnost je kombinovanou formou mezi osobní a kapitálovou společností. Musí ji založit alespoň dva společníci, z nichž jeden je komplementář a druhý je komanditista.
Kompletář ručí za závazky společnosti neomezeně celým svým majetkem a zpravidla se podílí na jejím řízení. Naproti tomu komanditista ručí pouze do výše nesplaceného vkladu a do řízení společnosti obvykle nezasahuje.
Založení k.s. probíhá na základě společenské smlouvy. Zákon nestanoví minimální výši základního kapitálu, avšak vklad komanditisty musí být určen. Výhodou této formy je možnost kombinace aktivního řízení a kapitálové účasti. Nevýhodou je složitější právní postavení společníků a neomezené ručení kompletáře.
Volba vhodné právní formy obchodní společnosti závisí na mnoha faktorech, jako je rozsah podnikání, počet zakladatelů, požadovaná míra ručení či plánovaný způsob financování. Každá forma má své specifické výhody a rizika, a proto je vhodné volbu pečlivě zvážit.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Nabytí vlastnického práva od neoprávněného představuje specifickou situaci, kdy dochází k nabytí vlastnického práva osobou, která nabyla věc od subjektu, jenž nebyl jejím skutečným vlastníkem. Typicky se jedná o situaci, kdy osoba A převede movitou věc na osobu B na základě vadné či následně zaniklé smlouvy a osoba B převede věc na osobu C, která je v dobré víře.
Tento institut představuje výjimku ze zásady „nemo plus iuris alium transferre potest quam ipse habet“ tj. „nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má“ a slouží především k ochraně dobré víry nabyvatele a právní jistoty v soukromoprávních vztazích.
V české právní teorii i praxi převládá názor, že nabytí vlastnického práva od neoprávněného má originární povahu. To znamená, že vlastnické právo nabyvatele nevzniká odvozeně od původního vlastníka, ale vzniká přímo ze zákona (ex lege), jsou-li k tomu splněny podmínky.
Institut nabytí vlastnického práva od neoprávněného je upraven v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně v ustanoveních § 1109 a následujících.
Právní úprava obsahuje několik způsobů nabytí vlastnického práva.
Dle ustanovení § 1109 OZ se vlastníkem věci stane ten, kdo získal věc, která není zapsaná ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo: ve veřejné dražbě, od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno, při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenými na doručitele nebo při obchodu na komoditní burze.
V ustanovení § 1110 OZ se pak stanovují zvláštní podmínky pro nabytí použité věci, tedy např. na bazarovém prodeji, kdy nabývající, který je v dobré víře, získal věc za úplatu od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje s takovými věcmi.
Původní vlastník má v tomto případě možnost požadovat věc po nabyvateli, pokud prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu byla odňata svémocně, a to do tří let od okamžiku, kdy nabyvatel věc získal.
V ustanovení § 1111 OZ je pak obsažena tzv. generální klauzule, která dopadá na případy nespadající pod výše uvedené ustanovení a použije se pouze v případě, že výše uvedená ustanovení nemohou být použita. Podle ní se nabyvatel stane vlastníkem movité věci, pokud prokáže svou dobrou víru v oprávnění převodce převést věc a současně původní vlastník neprokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
Tento institut se neuplatní na věci zapsané ve veřejném seznamu, zejména tedy na nemovitosti evidované v katastru nemovitostí. Zde se uplatní zásada materiální publicity, tedy že rozhodující je stav zápisu.
Osoba, která nabyde nemovitost v dobré víře od osoby zapsané v katastru nemovitostí jako vlastník, je chráněna, i kdyby zápis neodpovídal skutečnosti. Dobrá víra se pak posuzuje ke dni právního jednání, případně pokud právo vzniká až zápisem do veřejného seznamu ke dni podání návrhu na zápis. Problematika nemovitostí je v tomto ohledu upravena v ustanovení § 984 a následující OZ.
Nabytí vlastnického práva od neoprávněného je důležitým právním institutem, který vyvažuje ochranu dobré víry nabyvatele a práv původního vlastníka. Každý konkrétní případ je však nutné posuzovat individuálně s ohledem na všechny relevantní okolnosti.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M. pro Seznam Zprávy na téma: Nezvykle přísný trest za tragickou nehodu? Soud rozhodl i bez posudku.