Neposkytnutí pomoci jako projev nevděku

Soudní praxe připouští, že nevděk může spočívat také v neposkytnutí potřebné pomoci dárci, pokud takové jednání svou závažností dosahuje intenzity hrubého porušení dobrých mravů.

Za nevděk může být považována zejména situace, kdy je dárce vážně nemocný, zdravotně oslabený nebo zjevně odkázaný na pomoc druhých a obdarovaný mu přes své možnosti odmítá poskytnout alespoň základní podporu.

Judikatura i právní teorie vycházejí z předpokladu, že mezi dárcem a obdarovaným zpravidla existuje vztah vzájemné důvěry a elementární solidarity. Pokud obdarovaný v době, kdy dárce potřebuje pomoc, vědomě ignoruje jeho situaci nebo odmítá poskytnout potřebnou podporu, může se jednat o jednání odůvodňující odvolání daru pro nevděk.

Co musí být prokázáno?

Pro úspěšné odvolání daru z tohoto důvodu je zpravidla nutné prokázat, že:

• dárce byl ve vážném zdravotním stavu nebo jinak významně odkázán na pomoc druhých,

• obdarovaný o této situaci věděl,

• obdarovaný měl reálnou možnost poskytnout alespoň základní pomoc nebo podporu,

• přesto se o dárce dlouhodobě nezajímal, odmítal mu pomoci nebo jej ponechal bez potřebné pomoci.

Za rozhodující se přitom obvykle nepovažuje jednorázové odmítnutí pomoci, ale spíše dlouhodobé ignorování situace dárce.

Pouze tehdy, pokud jednání obdarovaného dosahuje intenzity hrubého porušení základních zásad slušnosti a lidské solidarity, může být kvalifikováno jako nevděk ve smyslu občanského zákoníku a založit právo dárce dar odvolat.

Význam manželství při posuzování nevděku

Při hodnocení konkrétní situace může hrát významnou roli také skutečnost, že dárce a obdarovaný jsou manželé.

Občanský zákoník totiž manželům ukládá povinnost vzájemné pomoci, která patří mezi základní povinnosti vyplývající z manželství. Tato povinnost nezahrnuje pouze materiální podporu, ale také pomoc osobní, morální a organizační.

V praxi se předpokládá zejména pomoc v době nemoci nebo zdravotních obtíží, kdy by měl manžel zajistit alespoň základní péči, podporu nebo pomoc s běžnými záležitostmi.

Pokud obdarovaný manžel tuto zákonnou povinnost dlouhodobě neplní, může být jeho jednání posuzováno přísněji. Nejde totiž pouze o možné porušení dobrých mravů, ale současně i o porušení zákonné povinnosti vyplývající z manželství.

Ani v těchto případech však nelze automaticky dovozovat právo na odvolání daru. Soud vždy posuzuje konkrétní okolnosti případu, zejména zdravotní stav dárce, možnosti obdarovaného a důvody, pro které pomoc nebyla poskytnuta.

Lhůta pro odvolání daru

Důležitou podmínkou je dodržení zákonné lhůty pro odvolání daru.

Dárce musí dar odvolat do jednoho roku ode dne, kdy se o nevděčném jednání dozvěděl. Po uplynutí této lhůty právo na odvolání daru zaniká a nelze se jej již úspěšně domáhat.

Jakou formou lze dar odvolat?

Odvolání daru je jednostranným právním jednáním dárce, které musí být adresováno obdarovanému.

Nejčastěji se provádí formou písemného oznámení, které by mělo obsahovat:

• jednoznačný projev vůle odvolat dar,

• označení konkrétního daru,

• popis jednání, které zakládá nevděk,

• výzvu k vrácení daru ve stanovené lhůtě.

Pokud je předmětem daru nemovitost, lze její vrácení realizovat například souhlasným prohlášením dárce a obdarovaného.

V případě, že obdarovaný dar dobrovolně nevrátí, může se dárce domáhat jeho vrácení soudní cestou. V soudním řízení nese důkazní břemeno především dárce, který musí prokázat existenci zákonného důvodu pro odvolání daru, tedy zejména jednání obdarovaného zakládající nevděk.