- 01.11.2025
- 4 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Diskriminací se rozumí rozdílné zacházení s lidmi ve srovnatelné situaci. Antidiskriminační zákon (zákon č. 198/2009 Sb.) rozeznává několik diskriminačních důvodů, a to rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru, světový názor, pohlaví, těhotenství, mateřství, otcovství a pohlavní identifikaci.
Rozlišují se dva typy diskriminace – přímá a nepřímá.
Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
Přímá a nepřímá diskriminace
Přímá diskriminace je základním typem. Zákon ji přímo definuje jako takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci z už výše uvedených diskriminačních důvodů.
Diskriminace však nemusí být vždy úmyslná. Může dojít k tomu, že nastavené pravidlo nebo postup, které se zdají být neutrální, se ukážou být v praxi diskriminační a poté mluvíme o diskriminaci nepřímé. Jejím příkladem je nepřijetí opatření vůči člověku s postižením, které by mu umožňovalo výkon práce (např. nájezdové rampy na schody).
Přípustné důvody rozlišování mezi zaměstnanci
Ačkoli je jakékoliv diskriminační jednání protizákonné, existují výjimky – tzv. přípustné důvody rozlišování mezi zaměstnanci. Diskriminací není rozdílné zacházení ve pracovněprávních vztazích, pokud sleduje legitimní cíl spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Spadá sem například zacházení, jehož cílem je ochrana těhotných žen, nebo vyžadování odborné praxe, která je pro řádný výkon zaměstnání nezbytná.
Mezi projevy diskriminace na pracovišti patří např. rozdílné odměňování na základě pohlaví (tzv. gender pay gap), šikana, sexuální obtěžování, pokyn k diskriminaci nebo odmítání uchazečů na základě stereotypních představ.
Řešíte diskriminaci na pracovišti? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Jak se bránit diskriminaci na pracovišti?
Proti diskriminaci na pracovišti je možné se bránit podáním podnětu k provedení kontroly přímo na místně příslušném oblastním inspektorátu práce (dle místa, kde dochází k výkonu práce), nebo prostřednictvím Státního úřadu inspekce práce. Tyto orgány jsou ze zákona povinny zachovávat mlčenlivost o totožnosti zaměstnance, který podnět podal.
Další možností je podání žaloby. Diskriminovaný zaměstnanec má právo se u soudu domáhat určení, že došlo k diskriminaci, dále aby od ní bylo upuštěno, aby byly odstraněny následky onoho nerovného zacházení a aby zaměstnavateli bylo dáno přiměřené zadostiučinění (typicky omluva). Zaměstnanec má také právo na náhradu újmy v penězích.
Závěr
Zaměstnavatelé jsou povinní dodržovat zásady pracovněprávních vztahů, mezi které patří i rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Pokud dochází k diskriminaci na pracovišti, zaměstnanec má právní ochranné prostředky, které může využít – a to podání podnětu k provedení kontroly na místně příslušném oblastním inspektorátu práce, prostřednictvím Státního úřadu inspekce práce, anebo má možnost se vydat soudní cestou.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Mezinárodní únos dítěte
Odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem
