Jste umělcem či umělkyní a rádi byste při své tvorbě používali místo pravého jména pseudonym? Pojďme se společně podívat na právní následky používání pseudonymu. Konkrétně si v tomto článku zodpovíme následující otázky. Co je to pseudonym? Ovlivňuje pseudonym ochranu zaručenou autorským právem? A v neposlední řadě, zda je možné pod pseudonymem platně vstupovat do právních jednání?

Co je to pseudonym?

Přesnou definici pojmu pseudonym bychom v právních předpisech hledali marně. Užívání pseudonymu sice upravuje v ustanovení § 79 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nicméně ani toto ustanovení pseudonym nevymezuje.

Dle komentářové literatury je pseudonym „krycím jménem člověka, užívaným k jeho označení a odlišným od jeho jména. Užití pseudonymu je výsledkem jeho přijetí, které není podmíněno jeho vlastním vytvořením, a lze tedy přijmout i označení vytvořené někým jiným.“

Jinými slovy jde o jakékoli označení člověka, které je odlišné od jeho jména bez ohledu na to, kdo pseudonym vymyslel.

Pseudonym a autorské právo

Autorské právo k věci vzniká dle autorského zákona autorovi již okamžikem vytvoření díla. Autorská ochrana tedy není navázána např. na připojení podpisu k autorskému dílu, ale naopak vzniká spolu s dílem, které chrání. Za okamžik vytvoření díla se pak považuje okamžik, kdy je toto dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Z toho vyplývá, že užívání pseudonymu nebrání ani nepodmiňuje vznik autorské ochrany. 

Identifikace autora nicméně může být důležitá pro určení, kdo se bude moct autorské ochrany k dílu domáhat. Autorský zákon pracuje s tzv. zákonnou domněnkou autorství, dle které „Autorem díla je fyzická osoba, jejíž pravé jméno je obvyklým způsobem uvedeno na díle“, kdy „Toto ustanovení se použije i tehdy, je-li toto jméno pseudonymem, pokud autorem přijatý pseudonym nevzbuzuje pochybnosti o autorově totožnosti.“ 

Pokud by pseudonym byl s to vzbudit pochybnost o autorově totožnosti, bylo by pak v případě sporu o autorství třeba prokázat, že autor je uživatelem daného pseudonymu.

Dle autorského zákona však lze díla vydat i anonymně či pod krycím jménem a utajovat tak autorovu pravou totožnost, aniž by toto bylo na újmu autorské ochraně. V těchto situacích by pak ale pravého autora při ochraně autorských práv k dílu zastupovala osoba, která dílo zveřejnila. 

Pseudonym v právních jednáních

Co se týče používání pseudonymu v právních jednáních, (pozn. právním jednáním je např. podpis smlouvy), občanský zákoník stanovuje, že „Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost o osobě jednajícího.“

Zároveň také platí, že užívat své jméno v právním styku je právem člověka, ale nikoli jeho povinností. Jako povinnost je uložena pouze veřejným právem v úředním styku.

Z tohoto vyplývá, že právní jednání pod pseudonymem není v režimu soukromého práva bez dalšího neplatné, tedy není neplatné jen proto, že nebylo učiněno pod pravým jménem, ale pod pseudonymem. Naopak klíčové je zde hledisko právní jistoty třetích osob. Pro posouzení platnosti právního jednání bude tedy rozhodující, zda třetí osoba, se kterou osoba užívající pseudonym právně jednala, nemohla mít pochybnost o totožnosti osoby užívající pseudonym.

Uplatní se zde pravidlo, že člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.

Komentářová literatura dodává, že „pochybnost druhé strany o osobě jednajícího neznamená, že by pouhá neznalost pravého jména jednajícího byla sama o sobě důvodem neplatnosti, je-li jednající dostatečně určitě identifikován jiným způsobem a je tak nepochybné, o jakého konkrétního člověka jde.

Pro posouzení platnosti konkrétního právního jednání bude tedy klíčové, zda byla osoba jednající pod pseudonymem identifikovatelná a druhá strana nemohla mít pochybnost o tom, kdo jednal.