Dne 1. 1. 2024 nabyl účinnosti zákon vydán pod č. 417/2023 Sb., kterým se novelizuje zákon
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, stejně jako další zákony související.

Tato novela byla zejména reakcí na nutnost implementovat směrnici Rady EU č. 2020/284 z roku 2020, jejímž hlavním cílem bylo zejména zavedení určitých požadavků na poskytovatele platebních služeb.

V důvodové zprávě k návrhu tohoto zákona zákonodárce uvádí, že hlavní změnou stávající právní úpravy je doplnění speciální právní úpravy, která poskytovatelům platebních služeb ukládá povinnost uchovávat a poskytnout správci daně údaje týkající se příchozích a odchozích plateb, a také příjemců a příkazců těchto plateb. 

Pod pojmem poskytovatel platebních služeb chápe náš právní řád finanční instituci, která mimo jiné zpracovává platební transakce. V praxi takový poskytovatel zpracovává např. platební transakce, k jejichž provedení obdrží žádost skrze platební bránu.  

Danou směrnici, a potažmo tedy i její zákonnou implementaci do našeho právního řádu, lze chápat hlavně jako reakci na rozmach poskytování platebních služeb při obchodech uzavíraných prostřednictvím internetu a jiných prostředků dálkové komunikace. Právě kvůli tomuto daná právní úprava ukládá poskytovatelům platebních služeb nové povinnosti spojené s uzavíráním těchto obchodů na dálku, konkrétně tedy u přeshraničních transakcí. Avšak povinnost se nebude vztahovat jen na platby uskutečňované v rámci členských států EU, ale také na platby vůči třetím zemím a naopak. 

Konkrétně tedy novela kromě povinnosti vést evidenci upravuje i označení toho, co má přesně předmětem evidence být a co se všechno rozumí údaji o přeshraniční platbě. Dále je také stanoven způsob, jakým má být poskytovatelem učiněno oznámení a konečně i určení, že správcem daně v případě evidence o přeshraničních platbách je Specializovaný finanční úřad. 

Povinnost vést evidenci však zákon ukládá pouze v případě, že v tuzemsku zprostředkuje poskytovatel více než 25 plateb v období jednoho kalendářního čtvrtletí.