V minulém článku jste se mohli dozvědět, za jakých okolností lze odvolat dar pro nouzi, jakožto další informace k odvolání daru pro nouzi. Občanský zákoník (dále jen „OZ“) upravuje dva případy odvolání daru. Prvním případem je odvolání daru pro nouzi, druhým pak odvolání daru pro nevděk. V tomto článku se zaměříme, stejně jako v článku předešlém, na institut odvolání daru. Tentokrát již ale nikoli pro nouzi, ale pro nevděk.

Základní ustanovení § 2072 odst. 1 stanoví, že „ublíží-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny“. Z citovaného ustanovení plyne, že nevděk má směřovat vůči osobě dárce, to znamená tomu, kdo „dává dar“, a ne vůči dalším osobám. Musí se jednat o jednání úmyslné nebo z hrubé nedbalosti, které má za následek ublížení dárci. Ustanovení není tedy konstruováno čistě objektivně, ale hraje zde roli i subjektivní kritérium. Navíc musí být naplněna podmínka, že se jedná zároveň i o zjevné porušení dobrých mravů.

Podle komentářové literatury dostupné na beck-online platí, že ačkoliv není v citovaném ustanovení zmíněno, že o zjevné porušení dobrých mravů se může jednat i v případech, kdy obdarovaný ublíží osobě dárci blízké, tak i některé chování vůči těmto osobám může vést k tomu, že dárce bude moci odvolat dar pro nevděk, protože často takové jednání povede k faktickému ublížení dárci samotnému. Jako příklad může sloužit situace, kdy obdarovaný zraní dárcova syna.

Z výše citovaného ustanovení plyne, že odvolat dar pro nevděk může dárce jen v případě, kdy jednání obdarovanému neprominul. Ptáte se, jak vlastně takové prominutí probíhá? Samotné prominutí nepředpokládá žádnou formu, tudíž může být provedeno i ústně, ale například i konkludentně či mlčky. Petr Kasík a Václav Bednář v komentářové literatuře uvádí, že za prominutí mlčky lze považovat neuplatnění práva na odvolání daru v roční lhůtě. Pakliže dojde k prominutí takového jednání, nemůže již dárce své rozhodnutí změnit. Obdarovaný by se proti němu musel dopustit dalšího jednání, které dárci ublíží a bude ho možno považovat za nevděk.

OZ v ustanovení § 2072 odst. 2 stanoví, že „odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké“. Dle většinového názoru právníků platí, že ve zmíněném ustanovení se jedná o nesprávnost textu, neboť se má jednat o osobu dárci blízkou, a to s ohledem na účel a smysl celé úpravy odvolání daru pro nevděk.

Právo odvolat dar pro nevděk přechází na dárcova dědice, pokud zabránil obdarovaný dárci v odvolání daru nebo pokud dárci v odvolání zabránila vyšší moc.

Na rozdíl od odvolání daru pro nouzi zákon pro odvolání daru pro nevděk stanoví lhůtu 1 rok ode dne, co obdarovaný dárci ublížil. V případě dědiců je to 1 rok od smrti dárce. Pokud je dar odvolán v pozdější době, soud k odvolání nepřihlédne, jen pokud takovou skutečnost namítne obdarovaný.

Stejně jako u odvolání daru pro nouzi, i zde platí, že odvolání daru pro nevděk zavazuje obdarovaného k vydání toho, co mu z takového darování ještě zbývá. Zde je však na místě upozornit, že výše uvedené neplatí, zbavil-li se obdarovaný daru, aby vydání zmařil.

Pokud byste měli k tématu nějaké otázky, určitě se neváhejte obrátit na advokátní kancelář.