Ministerstvo zdravotnictví vydalo v nedávné době metodický pokyn na základě podnětu Kanceláře veřejného ochránce práv za účelem sjednocení postupu poskytovatelů zdravotních služeb k přítomnosti zákonných zástupců a osob blízkých u dětí při poskytování zdravotních služeb.

Dle ustanovení § 28 odst. 3 písm. e) bodu 1 a 3 zákona o zdravotních službách má dítě právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce a přítomnost jiné osoby blízké nebo osoby určené pacientem při poskytování zdravotních služeb.

Dále dle ustanovení § 47 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách je poskytovatel jednodenní nebo lůžkové péče je povinen umožnit pobyt zákonného zástupce nebo opatrovníka, nebo osoby jimi pověřené společně s hospitalizovaným nezletilým pacientem nebo pacientem s omezenou svéprávností, pokud to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení nebo nebude narušeno poskytování zdravotních služeb anebo takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen; to neplatí v případě poskytování záchytné služby.

Dítě má dle metodického pokynu právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce při poskytování zdravotních služeb, a toto právo se netýká pouze jednoho ze zákonných zástupců. Právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce se vztahuje k oběma zákonným zástupcům. 

Metodický pokyn ale záhy dodává, že je pochopitelné, že v praxi toto právo někdy může být složitě proveditelné a následně je potom nutné individuálně vyhodnotit, kdy je možné přítomnost obou zákonných zástupců omezit. Je zajímavé, že Ministerstvo dále uvádí, že poskytovatel zdravotních služeb přitom zásadně nemůže upřednostňovat některého ze zákonných zástupců nebo osob blízkých na základě pohlaví, např. výlučně či přednostně umožnit nepřetržitou přítomnost pouze matce, nikoliv však otci. V situacích, kdy je objektivně možná přítomnost pouze jednoho zákonného zástupce by mělo být primárním kritériem přání dítěte.

V metodickém pokynu je rovněž uvedeno, že osobám blízkým (nikoliv však zákonným zástupcům) a jiným osobám určeným dítětem lze v obecné rovině jejich přítomnost při poskytování zdravotních služeb dítěti omezit a nemusí být umožněna nepřetržitě. U těchto osob nemají poskytovatelé zdravotních služeb zákonnou povinnost umožnit pobyt těchto osob společně s hospitalizovaným dítětem.

Metodický pokyn se dokonce vyjadřuje i k přítomnosti otce u novorozence po porodu tak, že okamžikem narození má dítě právo na nepřetržitou přítomnost svých rodičů jakožto zákonných zástupců. Přítomnost otce by měla být (nejpozději) bezprostředně po narození dítěte umožněna u vaginálního porodu, u plánovaného císařského řezu a dle možností i při akutním císařském řezu. 

Co se týče například operačních zákroků, tak metodický pokyn vysvětluje, že nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce lze s ohledem na stavebně-technické a provozní omezení či epidemiologicko-hygienický režim omezit na operačním sále zejména v průběhu zákroku jako takového. Potřebná předoperační příprava by měla být zpravidla prováděna v prostorách, kde je přítomnost doprovodu dítěte umožněna. Naproti tomu doprovod dítěte na samotný operační sál zpravidla nevstupuje. Přítomnost doprovodu u dítěte je v takovém případě znovu umožněna až po skončení operace. Přičemž dále uvádí, že je vhodné, aby byly ve vnitřním řádu poskytovatele zdravotních služeb definovány výjimky umožňující přítomnost doprovodu alespoň pro případ úvodu do anestezie u dětí s mentálním či závažným smyslovým postižením, dětí se zvláštními potřebami, jako jsou například děti zvýšeně úzkostné, děti s PAS či Downovým syndromem.

Ministr zdravotnictví, Vlastimil Válek, k problematice dodal, že „Poskytování zdravotních služeb může být pro dítě náročnou životní zkušeností, jelikož se podrobuje zdravotním výkonům, které někdy doprovází strach nebo bolest. Pokud je však v přítomnosti rodiče, má to velice pozitivní dopad nejen na jeho psychiku, ale i psychiku samotných rodičů.“

Vaše advokátní kancelář CIKR.