V nedávném případu, který se zabýval samotný Nejvyšší správní soud, se dostal do středu pozornosti kontroverzní projev advokátky. Tento příběh nejen vyvolává otázky o hranici mezi soukromým názorem a profesní odpovědností, ale také osvětluje napětí mezi svobodou projevu a povinnostmi spojenými se stavovskými předpisy, kterými jsou advokáti vázáni. Podívejme se podrobněji, jak tento případ odráží komplexní vztah mezi právem na vyjádření názoru a profesními standardy advokátů.

Průběh případu

Nejvyšší správní soud se nedávno zabýval případem advokátky, která, kromě své právnické praxe, aktivně působí v politickém dění. Její kontroverzní projev před tureckým velvyslanectvím, ve kterém vyjádřila ostrou kritiku, vedla Česká advokátní komora k udělení pokuty ve výši 25 000 Kč za údajné snížení důstojnosti advokátního stavu. Nicméně, Městský soud v Praze rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že projev nesouvisel s výkonem advokacie.

V dalším vývoji událostí se NSS zabýval kasační stížností České advokátní komory, která tvrdila, že advokátka snížila důstojnost advokátního stavu nevhodným chováním. Avšak, Nejvyšší správní soud neshledal souvislost mezi projevem a výkonem advokacie. Zákon o advokacii, platný v době incidentu, nezakazoval veškerá jednání advokátů, ale pouze taková, která mají přímou souvislost s výkonem advokacie.

Závěr

Rozsudek Nejvyššího správního soudu v tomto případě zdůraznil rozdíl mezi soukromými projevy advokátů a jejich profesní odpovědností. Podle soudu není možné posuzovat soukromé projevy advokátů jako součást výkonu advokacie, pokud tyto projevy nepřímo nesouvisí s jejich právnickou praxí. Tento rozsudek poskytuje důležitou interpretaci vztahu mezi svobodou projevu a profesní odpovědností advokátů a zároveň chrání jejich právo na politické angažovanosti mimo oblast práva.