Pravidla pro doručování písemností nejsou vždy tak přímočará a jednoznačná, jak by se mohlo na první dojem zdát. Doručování písemností skrývá mnoho složitostí a speciálních pravidel podle zvláštních právních předpisů, kterými se zákonodárce snaží chránit osoby ve slabším postavení. Doručování v rozporu s právní úpravou sebou navíc může nést dokonce sankci neplatnost takového úkonu. Jednou ze zvláštních oblastí doručování, která je velmi specifická, je oblast pracovněprávní a s ní spojený zákoník práce.

Zákoník práce upravuje doručování písemností související s pracovněprávním vztahem ve svých ustanoveních § 334 a následujících. Zákoník práce rozděluje úpravu zaprvé podle toho, kdo je adresátem, a zadruhé, o jakou písemnost se jedná. V tomto článku se zaměříme na doručování písemností od zaměstnavatele zaměstnanci.

Zaměstnavatel při doručování musí nejprve rozlišovat, o jakou písemnost se jedná. Pokud se jedná o písemnost týkající se vzniku (pracovní smlouva, dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti), změny, nebo zániku (skončení pracovního poměru dohodou, výpověď, okamžité zrušení pracovního poměru, skončení pracovního poměru ve zkušební době a vytýkací dopisy) pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležitou písemnost týkající se odměňování (mzdový a platový výměr) nebo se jedná o záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, musí být takové písemnosti doručovány do vlastních rukou a to vždy na pracovišti.

Primární povinnosti zaměstnavatele doručovat zaměstnanci tyto písemnosti na pracovišti se nelze vyhnout. Až v případě, pokud není možné zaměstnanci doručovat na pracovišti, lze zaměstnanci doručit kdekoliv bude zastižen prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Datovou schránkou nebo sítí elektronických komunikací lze též zaměstnanci doručovat, ale pouze pokud s tím zaměstnanec vyslovil svůj písemný souhlas.

Vzhledem k tomu, že povinnosti doručit na pracovišti se nelze vyhnout, vždy je vhodné mít při doručování s sebou svědky, kteří svým podpisem potvrdí, že doručovat zaměstnanci na pracovišti není možné. Pokud však doručit na pracovišti je možné, ale zaměstnanec odmítne písemnost převzít, platí, že je doručeno okamžikem odmítnutí převzít. I pro tyto případy je vhodné mít s sebou svědky, kteří odmítnutí převzít svým podpisem dosvědčí. Za odmítnutí převzít písemnost však není podle ustálené judikatury možné požadovat, pokud se zaměstnanec nedostaví na výzvu zaměstnavatele na příslušný útvar, aby mu mohla být doručena písemnost.

Zajímavé je v této oblasti například též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2015, ze kterého vyplývá, že při osobním doručení si zaměstnanec nemůže vyhradit, že listinu převezme poté, co se seznámí s jejím obsahem.

Ostatní písemnosti, tedy ty, které se netýkají vzniku, změn a zániku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nejsou odvoláním vedoucího zaměstnance, nejedná se o důležité písemnosti týkající se odměňování ani se nejedná o záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, jako například oznámení o době čerpání dovolené, se doručují podle pravidel občanského zákoníku a není třeba primárně doručovat na pracovišti.

Zvláštní úpravu však může obsahovat též vnitřní předpis zaměstnavatele, který však nesmí být méně příznivý pro zaměstnance, než zákonná úprava.