Trestní právo

O vazbě obviněného musí být vždy rozhodnuto soudem, a to v rámci vazebního zasedání nebo v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání, je-li zároveň rozhodováno o vazbě. Obviněný musí být vždy vyslechnut. 

Soud před samotným rozhodnutím přezkoumává důvodnost trestního stíhání a zda existují okolnosti nasvědčující tomu, že skutek, na jehož základě bylo zahájeno trestní řízení, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento skutek spáchal obviněný.

Zároveň musí být naplněny konkrétní důvody vazby upravené v § 67 trestního řádu. Rozlišujeme tři důvody vazby a to tzv. útěkovou, koluzní a předstižná. 

Vazba útěková má zabránit situaci, kdy se obviněný svým útěkem a skrýváním snaží vyhnout trestnímu stíhání a trestu. Ta se uplatní zejména v situacích, kdy není možné hned zjistit totožnost obviněného, obviněný nemá stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.

 Vazba koluzní je na obviněného uvalena, když hrozí ovlivňování dosud nevyslechnutých svědků ze strany obviněného nebo jiné maření objasnění skutečností důležitých pro trestní stíhání (např. manipulace s důkazy). 

Vazba předstižná se uplatní v situaci, kdy existuje důvodná obava, že obviněný se bude opakovaně dopouštět trestné činnosti, pro kterou je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.

Trest zákazu činnosti spočívá v zákazu výkonu určitého zaměstnání, povolání, funkce nebo takové činnosti, k níž je třeba speciální oprávnění nebo povolení, a to po dobu výkonu tohoto trestu. Výměra tohoto trestu se pohybuje od jednoho roku až do deseti let, což je doba, po kterou je znemožněn výkon dané činnosti. 

Je však potřeba si uvědomit, že soud uloží tento trest pouze pokud byl trestný čin spáchán v souvislosti s touto činností. Typickým příkladem může být zákaz řízení motorových vozidel, byl-li trestný čin spáchán právě při provozu dopravního prostředku.

Uložení tohoto trestu může ovlivnit nejen kariéru, či vést dokonce ke změně zaměstnání, ale může také zasáhnout do běžného života a to především s ohledem na skutečnost, že je tento trest nejčastěji ukládán ve formě zákazu řízení motorových vozidel za trestný čin v dopravě.

Účastenství na trestném činu můžeme definovat jako „úmyslnou účast více osob na trestném činu, která je namířena proti témuž konkrétnímu chráněnému zájmu a směřuje k témuž následku jako pachatelství.“ 

Podle trestního zákona účastenství spočívá v organizaci trestné činnosti, návodu k trestné činnosti nebo pomoci ke spáchání trestné činnosti. V širším slova smyslu lze za účastenství považovat také spolupachatelství.

Účastenství na trestném činu je v českém právním řádu ovládáno zásadou akcesority, což znamená závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Účastenství na trestném činu je tak možné jen v případě, kdy se pachatel trestného činu o něj alespoň pokusil.

Trestným činem je dle ustanovení § 13 trestního zákona protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. 

Trestné činy se pak dále dělí, a to na přečiny a zločiny. 

Přečiny jsou definovány jako všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví hranici trestu odnětí svobody do pěti let. Zločiny jsou pak všechny trestné činy, které nejsou přečinem dle trestního zákona.

Do zločinu řadíme i zvlášť závažné zločiny, což jsou úmyslné trestné činy, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí sazby nejméně deset let.

Souběhem trestných činů nazýváme situaci, kdy pachatel spáchal dva nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich odsouzen pravomocným rozsudkem nebo dříve než mu byl doručen trestní příkaz.

V případě souběhu trestných činů je pachateli ukládán úhrnný nebo souhrnný trest. 

Úhrnný trest je ukládán, pokud je ve společném řízení rozhodováno o dvou nebo více trestných činech, a ukládá se dle ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný. V případě většího počtu trestných činů spáchaných větším počtem skutků, může soud při ukládání úhrnného trestu zvýšit horní hranici trestu odnětí svobody o jednu třetinu. 

V případě, kdy již byl vydán odsuzující rozsudek a odsouzený před jeho vydáním spáchal jiný trestný čin, soud odsuzující rozsudek zruší a uloží souhrnný trest za stejných podmínek jako úhrnný. Souhrnný trest pak nesmí být mírnější než ten, který byl uložen dříve.

Důkaz přímý umožňuje orgánu činnému v trestním řízení učinit přímý poznatek o dokazované skutečnosti, tzn. přímo potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost. Důkazem přímým je například ohledání věci během hlavního líčení.

Důkaz nepřímý dokazuje jinou skutečnost, než tu která je předmětem dokazování, ale z oné skutečnosti je možné prostřednictvím logických úvah, zda se hlavní dokazovaná skutečnost stala nebo nestala. Takovým příkladem může být kamerový záznam z místa odlišného od místa činu, na kterém je vidět obviněný ve stejnou dobu kdy se trestný čin stal. Vzhledem k tomu, že byl na jiném místě můžeme dovodit, že nebyl na místě činu a tudíž trestný čin nespáchal.

Trestní příkaz je druh rozhodnutí soudu, který má povahu odsuzujícího rozsudku a u něhož účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému. 

Proti trestnímu příkazu lze ve lhůtě do 8 dnů od doručení trestního příkazu podat odpor, který je řádným opravným prostředkem. Včasným podáním odporu proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou se trestní příkaz ruší a ve věci bude nařízeno hlavní líčení, ve kterém budete mít obviněný možnost uplatňovat svá práva.

Trest domácího vězení spočívá v zákazu opouštět své obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době, kterou stanoví soud tak, aby výkon tohoto trestu nebránil zaměstnání odsouzeného či potřebné lékařské péči. Spolu s tímto trestem může soud odsouzenému uložit přiměřená omezení nebo povinnosti, které budou směřovat k tomu, aby vedl řádný život nebo nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.

Jedná se o alternativní trest k trestu odnětí svobody, který odsouzenému umožňuje výkon zaměstnání, starost o rodinu a domácnost.

 Uložení tohoto trestu přispívá k tomu, aby nedošlo ke zpřetrhání sociálních vazeb odsouzeného, ale naopak je odsouzený podpořen v plnění svých závazků, jako je např. vyživovací povinnost. Podmínkou pro uložení trestu tohoto trestu je písemný slib pachatele, kterým se zaváže se ve stanované době zdržovat v obydlí na určené adrese a poskytovat veškerou potřebnou součinnost při výkonu kontroly uloženého trestu, který je prováděn Probační a mediační službou. 

K výkonu kontroly uloženého trestu je používán elektronický kontrolní systém, který pomocí „náramku“ nasazeného odsouzenému monitoruje jeho pohyb.

Soud vždy uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. 

Dále má soud možnost uložit tento trest, pokud je věc nástrojem trestné činnosti nebo pokud je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, nebo je zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti, pokud hodnota věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti zároveň není ve vztahu k hodnotě věci tvořící zprostředkovaný výnos z trestné činnosti zanedbatelná. Podmínkou, aby soud tento trest mohl uložit je, že jde o věc náležející pachateli.

Zároveň soud uloží tento trest vždy, pokud drží pachatel tuto věc v rozporu s právními předpisy.

Obecně prospěšné práce jsou opět jedním z alternativních trestů, který lze uložit pachateli přečinu, tedy úmyslného trestného činu s horní hranicí trestní sazby trestu odnětí svobody nepřevyšující 5 let nebo nedbalostního trestného činu.

Obecně prospěšné práce je možné uložit v rozsahu od 50 do 300 hodin dle závažnosti trestného činu a osoby pachatele. Trest musí být vykonán osobně a bezplatně odsouzeným.

Trestnost činu je vždy posuzována dle zákona účinného v době jeho spáchání. Výjimkou je situace, kdy pozdější zákon je pro pachatele příznivější. Pokud tedy spácháte trestný čin a mezitím je vydaný jiný zákon, který je pro Vás příznivější, kdy například stanoví nižší horní hranici trest odnětí svobody, použije se tento nový zákon.

Zároveň platí pravidlo, že pachateli lze vždy uložit pouze takový druh trestu, resp. ochranného opatření, které zákon dovoluje uložit v době, kdy je o trestném činu rozhodováno.

Doslovný překlad této zásady zní „v pochybnostech ve prospěch obviněného.“ Jedná se o základní zásadu trestního práva, která úzce souvisí s tzv. presumpcí neviny, ale nejedná se o totéž. 

Presumpce neviny znamená, že se obviněný považuje za nevinného, dokud jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem, tak in dubio pro reo stanovuje povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti.

Opravné prostředky rozlišujeme na řádné a mimořádné, kdy řádnými opravnými prostředky se lze bránit pouze proti nepravomocným rozhodnutím. 

Řádnými opravnými prostředky v trestním řízení jsou odvolání proti rozsudku, stížnost proti usnesení a odpor proti trestnímu příkazu. Proti pravomocným rozhodnutím je možné podat dovolání, podnět ke stížnosti pro porušení zákona nebo návrh na obnovu řízení.

Ano, v českém právu je promlčení trestní odpovědnosti upraveno trestním zákonem, kdy promlčecí doba se liší dle trestní sazby trestu odnětí svobody, který je za trestný čin možné uložit, a to následovně:

• 30 let, jedná-li se o trestnost činu, za který lze uložit výjimečný trest nebo o trestnost činu spáchaného při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu,
• 15 let, jedná-li se o trestnost činu, za který trestní zákon stanoví horní hranici odnětí svobody nejméně deset let,
• 10 let, jedná-li se o trestnost činu, za který trestní zákon stanoví horní hranici odnětí svobody nejméně pět let,
• 5 let, jedná-li se o trestnost činu, za který trestní zákon stanoví horní hranici odnětí svobody nejméně tři léta

• 3 roky u ostatních trestných činů.

Nárok na bezplatnou obhajobu má ten, kdo osvědčí, že nemá dostatek prostředků, aby hradil náklady své obhajoby. 

Obviněný má právo o bezplatnou obhajobu žádat kdykoli za řízení, nejdříve však po zahájení trestního stíhání a nejpozději před právní mocí rozhodnutí ve věci samé. Žádost o bezplatnou obhajobu je třeba adresovat příslušnému soudu a přiložit k ní důkazu osvědčující nedostatek prostředků. Soud může o bezplatné obhajobě obviněného rozhodnout i bez jeho žádosti, pokud ze shromážděných důkazů vyplývá nedostatek prostředků nebo pokud to navrhne státní zástupce v přípravném řízení. V případě bezplatné obhajoby hradí náklady této obhajoby stát.