často kladené dotazy

Obchodním vedením společnosti se rozumí organizování a řízení běžné a každodenní podnikatelské činnosti společnosti, zejména jde o rozhodování o provozu podniku (závodu) společnosti a s tím souvisejících vnitřních záležitostech společnosti, a to bez ohledu na to, kdo je vykonává. Zpravidla náleží obchodní vedení statutárnímu orgánu, ale mohou být pověřeny i další osoby (např. vedení účetnictví).

Pod tím si můžeme tedy představit např. rozhodování o provozních záležitostech společnosti, hrazení závazků, nabývání a převádění majetku společnosti, financování provozu společnosti atd.

Spadá sem také rozhodování o přemístění provozovny společnosti do nových prostor, neboť stávající prostory jsou nevyhovující, či rozhodování o řízení zaměstnanců, o náboru zaměstnanců, vytváření pracovních úkolů pro zaměstnance, vzdělávání a rozvoje zaměstnanců a jejich hodnocení, včetně rozhodnutí o výši a formě odměňování zaměstnanců nebo o prodeji bytu zaměstnanci za konkrétní kupní cenu. 

Práva spojená s vlastnictvím podílu na obchodní korporaci můžeme rozdělit do dvou kategorií, na práva majetková a práva nemajetková.

Do majetkových práv můžeme zařadit např. právo podílet se na zisku a likvidačním zůstatku společnosti, právo na vypořádací podíl nebo i právo domáhat se náhrady újmy způsobené vlivnou osobou.

Do nemajetkových práv spadá např. právo účastnit se na rozhodování v nejvyšším orgánu společnosti (hlasovací právo), ale také právo být volen do orgánů společnosti, právo na informace, právo uplatňovat na valné hromadě návrhy a protinávrhy, právo na vysvětlení, právo jmenovat znalce, ale i podávat návrhy soudu.

Ano, může. Vkladem do společnosti může být jak věc peněžitá, tak i nepeněžitá. Právě těmi nepeněžitými mohou být věci movité i nemovité, obchodní závod, pohledávka či právo, které jsou pokládány za věc a jejichž hodnota je zjistitelná. Nepeněžité vklady se stanou součástí základního kapitálu společnosti stejně jako vklady peněžité.

Dle zákona o obchodních korporacích je vkladem peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace. U akciové společnosti se vklad označuje jako jmenovitá nebo účetní hodnota akcie. Předmětem vkladu je tedy věc, kterou se společník nebo budoucí společník (vkladatel) zavazuje vložit do obchodní korporace za účelem nabytí nebo zvýšení účasti v ní (vkladová povinnost). Vkladovou povinnost lze splnit tedy buďto splacením v penězích nebo vnesením jiné, penězi ocenitelné věci.

Obchodní společnosti vznikají ve dvou fázích. První fází je založení společnosti a druhou je její samotný vznik. Společnost se zakládá zakladatelským právním jednáním, typicky jde o zakladatelskou smlouvu, společnost však vzniká až ke dni jejího zápisu do obchodního rejstříku. 

Samotné založení společnosti tedy ještě neznamená její právní existenci. V období mezi svým založením a vznikem obchodní společnost nemůže společnost nabývat práva a povinnosti, a to ani vlastním jednáním, ani jednáním jiných osob a neexistují ani její orgány. Společníci společnosti jsou jenom v postavení zakladatelů, ne společníků.

Pokud někdo jedná za společnost před jejím vznikem, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám. Pokud jedná více osob, jsou tyto osoby oprávněny a zavázány společně a nerozdílně.

Nicméně zákon umožňuje společnosti účinky těchto jednání pro sebe do tří měsíců od svého vzniku dodatečným schválením převzít. V tom případě platí, že společnost byla oprávněna a zavázána z těchto jednání od počátku. 

Společnost však musí dát všem zúčastněným na převzatých právních jednáních vědět, že jednání převzala. Typicky může jít například o uzavření nájemní smlouvy prostor, kde má nově vznikající společnost působit, koupi automobilu atd.

Akcie je cenným papírem. Občanský zákoník cenný papír definuje jako listinu, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. 

Ze samotné definice cenného papíru tedy vyplývá, že práva s ním spojená nelze vykonávat bez jejich držení. 

Práva akcionáře tedy nelze vykonávat bez držení akcie. Pojem držení akcie však neznamená, že musím mít akcii stále při sobě ale, že je v mé dispoziční sféře.

Dle zákona o obchodních korporacích lze akcii vydat ve formě cenného papíru na řad (akcie na jméno) nebo cenného papíru na doručitele (akcie na majitele). Akcie na majitele lze však z důvodu transparentnosti vydávat pouze jako zaknihovaný cenný papír a nikoli v listinné podobě.

V případě ztráty akcie je možné ji nechat umořit. Řízení o umoření akcie je typem nesporného soudního řízení, ve kterém lze nahradit ztracenou nebo zničenou akcii.

Tichá společnost je smluvně založený právní vztah mezi podnikatelem a tzv. tichým společníkem. 

Tichá společnost tedy není právnickou osobou, ale pouze závazkovým právním vztahem, ve kterém se tichý společník zaváže ke vkladu, kterým se bude podílet po celou dobu trvání tiché společnosti na výsledcích podnikání podnikatele, a podnikatel se zavazuje platit tichému společníkovi podíl na zisku.

Tichá společnost může být ujednána i k účasti tichého společníka jen na provozu některého ze závodů podnikatele. Tichým společníkem může být fyzická i právnická osoba, podnikatel i nepodnikatel.

Právní úprava tiché společnosti je jako jeden ze závazkových právních vztahů upravena v občanském zákoníku. O „tichou“ společnost jde pak především proto, že ze všech právních skutečností vzniklých z podnikání je zavázán jen podnikatel, nikoli tichý společník. Tichý společník tedy nemůže zasahovat do vedení podnikání a zároveň ani neručí za dluhy podnikatele.

Nelze obecně shrnout, že odsouzení za trestný čin by mělo za důsledek zákaz podnikání. Podstatné je, o jaký trestný čin se jednalo a zda byl spáchán úmyslně či z nedbalosti.

Pro účely živnostenského podnikání nebo působení ve statutárním orgánu společnosti (např. jako jednatel s.r.o.) je rozhodující splnění podmínek uvedených v živnostenském zákoně. Dle živnostenského zákona spadá mezi všeobecné podmínky provozování živnosti také bezúhonnost osoby. 

Za bezúhonnou se dle živnostenského zákona pak nepovažuje ta osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, pokud byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který osoba žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

Na osobu se hledí, jako by nebyla odsouzena například při zahlazení odsouzení dle trestního zákoníku.

Obecně řečeno, podnikatel může jednat v rámci právních vztahů osobně či v zastoupení. Právnická osoba je pak v rámci právního jednání vždy zastoupena, a to buď statutárním orgánem, zaměstnancem nebo např. osobou zmocněnou na základě plné moci.

Dle občanského zákoníku však platí, že podnikatele zavazuje i jednání jiné osoby v jeho provozovně, pokud byla třetí osoba v dobré víře, že jednající osoba je k jednání oprávněna. Jednala-li tedy v prostorách provozovny osoba k tomuto jednání neoprávněná, jednání podnikatele zavazuje, pokud byla osoba, se kterou takto bylo jednáno v dobré víře, že osoba oprávněnou byla.

Pojem provozovna je pak prostor, ve kterém je vykonávána podnikatelská činnost. Může jít o prodejnu, dílnu, kancelář, stánek, ale za provozovnu je považován např. i automat.

Stejně jako vznik obchodních korporací, i jejich zánik je dvoufázový. Aby došlo k zániku obchodní korporace, a tedy její existence jako právnické osoby, je potřeba její výmaz z obchodního rejstříku. 

Oproti tomu zrušení obchodní korporace je právní skutečností způsobující, že společnost již nadále nevykonává činnost, kterou byl naplňován účel jejího založení, nýbrž koná kroky nutné ke svému zániku.

Obchodní korporace může být zrušena dobrovolně či nuceně z rozhodnutí orgánu veřejné moci. Zrušení samotné pak může probíhat buďto s likvidací nebo bez ní.

Likvidace společnosti je proces, jehož podstatou je ukončení veškerých aktivit společnosti a vypořádání jejích závazků.

Pokud bude společnost rušena s likvidací, statutární orgán ztratí právo jednat za společnost a nadále za ni bude oprávněně jednat pouze likvidátor, neboť ten nabývá okamžikem svého povolání působnost statutárního orgánu. Činnost likvidátora však může sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace. Pro ochranu třetích osob se do obchodní firmy společnosti přidává dovětek „v likvidaci“.

České účetní standardy vydalo Ministerstvo financí a navazují na zákon o účetnictví. České účetní standardy blíže upravují účetní postupy a metody. Vybrané účetní jednotky musí podle standardů postupovat vždy. Ostatní účetní jednotky se mohou od standardů odchýlit, pokud tím zajistí věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví. Odchylku od standardů a její důvody jsou ostatní účetní jednotky povinny uvést v příloze účetní závěrky.

České účetní standardy nejsou právním předpisem. Jejich cílem je dosažení souladu při používání účetních metod a postupů účetními jednotkami a zajištění vyšší míry srovnatelnosti účetních závěrek.

Použití Českých účetních standardů účetními jednotkami se považuje za naplnění ustanovení o účetních metodách a věrného a poctivého obrazu předmětu účetnictví podle ustanovení § 36 zákona o účetnictví, a proto je nutné se jimi řídit.

O principu publicity můžeme u obchodního rejstříku mluvit ve dvou rovinách a to o tzv. principu formální a principu materiální publicity. 

Princip formální publicity znamená, že rejstříkový soud je povinen uveřejnit údaje o osobě v obchodním rejstříku zapsané, zajistit přístup do sbírky listin, aby mohla každá další osoba do obchodního rejstříku nahlížet, pořizovat si zápisy nebo listiny.

Princip materiální publicity pak znamená, že údaje uveřejněné v obchodním rejstříku jsou účinné. Pokud tedy někdo jednal v souladu se stavem zapsaným v obchodním rejstříku, nemůže osoba, které se zápis týká, namítat, že zápis v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnosti.

Z právního hlediska, mluvíme-li o korporaci, tak se jedná o právnickou osobu, tedy uskupení určitých osob, jehož účelem je podnikání či investování. Obchodní korporace dělíme na obchodní společnosti a družstva.

Mezitím firmou se rozumí samotné jméno podnikatele, pod kterým je zapsán v obchodním rejstříku a pod kterým následně má povinnost vystupovat v právních vztazích.

Prodej obchodního podílu společnosti se provádí na základě písemné smlouvy o převodu obchodního podílu, která obsahuje veškeré podmínky prodeje, které jsou ujednány mezi kupujícím a prodávajícím.

Mluvíme-li o společnosti s ručením omezeným, obecně platí, že společník má právo převést podíl na jinou osobu bez dalšího tehdy, je-li mu to umožněno zakladatelským dokumentem. Převádí-li se podíl na jiného společníka, je to ze zákona možné bez omezení, nestanoví-li zakladatelský dokument jinak.

Každá z druhů korporací však má svá specifika a proto je třeba již při zakládání přemýšlet i např. o tomto. Pokud byste chtěli podnikat jako veřejná obchodní společnost, není převod možný a změny společníků jsou možné pouze změnou společenské smlouvy. V komanditní společnosti je zase možnost převodu podílu ve smyslu výše uvedeného možná pouze u komanditistů. U akciové společnosti je zase charakteristická neomezená převoditelnost akcií.

Při převodu podílu je tak nutno nejprve řešit formu obchodní společnosti a následně podmínky převodu upravené v rámci zakladatelského právního jednání. To může totiž v určitých případech upravovat podmínky převodu podílu odlišně od zákona.

Ochrana know-how je velmi komplikovaným problémem, neboť samotný právní řád pojem know-how ani nezná. Jedná se o jakýsi soubor nepatentovaných výrobně technických, obchodních a jiných podstatných a identifikovaných zkušeností a poznatků, které nejsou známé ani všeobecně dostupné, a jsou tedy tajné. Tyto zkušenosti a poznatky zajišťují alespoň potenciální konkurenční výhodu na trhu pro jejich majitele nebo jinou oprávněnou osobu.

Součástí know-how mohou bát i obchodní označení, logo, design atd. V takovém případě je možné chránit know-how jako ochrannou známku či průmyslový vzor. 

Know-how se může stát součástí obchodního tajemství, které je chráněno v rámci práva nekalé soutěže a v rámci zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství. 

Jinak ale musí vlastník know-how bedlivě střežit a chránit jeho obsah vlastní činností, aby nedošlo ke zveřejnění.

Založení společnosti je vždy především otázkou, jakou formu společnosti chcete pro své podnikání zvolit.

Rychlým způsobem je možnost přímého zápisu do obchodního rejstříku přímo u notáře, který s Vámi připraví a sepíše zakladatelské právní jednání. 

Vedle toho je možné uvažovat o tzv. ready made společností, což jsou společnosti založené dříve, se splaceným kapitálem, které jsou již zapsány v obchodním rejstříku. Tyto společnosti nevykonávaly podnikatelskou činnost a jsou nabízeny k prodeji právě těm, kteří se chtějí vyhnout procesu zakládání. 

Zjednodušeně lze říci, že ne. U společnosti s ručením omezeným společníci neručí svým osobním majetkem, ale pouze do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku. V případě že svůj podíl vstupního vkladu uhradili celý, ručí pouze tímto vkladem – tedy omezeně. Odtud pramení i název této formy právnické osoby. Právě z tohoto důvodu je zde povinnost základního kapitálu pro vznik této formy právnické osoby.

Jinak by tomu samozřejmě bylo například u v.o.s. Zde se žádný vstupní kapitál nevyžaduje, jelikož společníci zde ručí ze zákona společně celým svým majetkem a neomezeně.

Založení obchodní společnosti je možné buď podáním potřebných dokumentů u příslušného rejstříkového soudu nebo na základě přímého zápisu notářem, který připravil zakladatelské právní jednání.

Zápis do obchodního rejstříku je každopádně nezbytným krokem pro vznik společnosti. Tento návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku je nutné podat nejpozději ve lhůtě 6 měsíců od jejího založení. V opačném případě nastávají účinky jako při odstoupení od smlouvy.

Nejen podání návrhu, ale též ostatní úkony spojené se založením společnosti však mohou být připraveny a obstarány námi na základě udělené plné moci.

Společenskou smlouvou se rozumí zakladatelské právní jednání, tedy základní dokument společnosti, na základě kterého je proveden zápis do obchodního rejstříku.

Zakládá-li společnost jedna osoba, mluvíme o tzv. zakladatelské listině.

Společenská forma vyžaduje ze zákona formu notářského zápisu a musí obsahovat nezbytné náležitosti, kterými jsou sídlo, firma společnosti (obchodní jméno), předmět podnikání, určení společníků, označení podílů a název druhu podílů, výše vkladů, počet jednatelů a první jednatele společnosti, výše základního kapitál, úpravu vkladové povinnosti zakladatelů a kdo se stane správcem vkladů.

Jednateli společnosti náleží obchodní vedení společnosti, tedy vyřizování každodenních záležitostí významných pro chod společnosti. Jedná se o statutární orgán, který je oprávněn společnosti zastupovat a jednat za ní navenek. 

Společnost může mít více jednatelů a způsob jednání může být dokonce omezen. Vždy je rozhodující účel společnosti, druh podnikání a důvěra mezi jednateli a společníky. Společenskou smlouvou může být zakotveno např. tzv. pravidlo čtyř očí, kdy společnost mohou zastupovat (a to i např. jen pro určité záležitosti nebo pro jednání přesahující určitou částku) vždy alespoň 2 jednatelé. Tím je zaručeno, že ohledně jednání bude panovat mezi jednateli shoda. Současně to může v některých situacích vytvářet komplikace, nejsou-li se jednatelé schopni dohodnout.

Due diligence je proces posouzení stavu např. právního, finančního, personálního, IT, technického aj. Due diligence má za cíl odhalit možná rizika, která mohou být spojena např. s prodejem nemovitosti nebo s koupí společnosti. Due diligence je využíváno i např. pro fúze společností.

Živnostenské oprávnění Vám umožňuje vykonávat činnosti podle zákona o živnostenském podnikání – tzv. živnost. Bez příslušného oprávnění tedy nesmíte podnikat.

Toto oprávnění může vzniknout jak právnickým, tak i fyzickým osobám. Samotný vznik oprávnění se pak liší podle toho, o jaký druh živnosti se jedná. U živností ohlašovacích (až na výjimky) vzniká živnost dnem ohlášení, zatímco u živností koncesovaných vzniká dnem, kdy rozhodnutí o udělení koncese nabyde právní moci.

Některé druhy podnikání jsou upraveny jinými zákony a tudíž je nutno postupovat při začátku podnikání dle nich. Některé specializované činnosti např. podléhají oprávnění ze strany České národní banky, Energetického regulačního úřadu či Českého telekomunikačního úřadu. 

Pro udělení živnostenského oprávnění musíte v první řadě splňovat všechny podmínky pro výkon dané živnosti, které se samozřejmě liší dle druhu živnosti. Například jiné podmínky má živnost volná oproti živnostem řemeslným a vázaným, u kterých je nezbytné navíc prokázat odbornou způsobilost. U koncesovaných živností je pak nezbytné kromě prokázání odborné způsobilosti mít i speciální povolení k jejímu provozu – tzv. koncesi.

K samotnému získání živnosti je nutno si podat žádost k živnostenskému úřadu a zde zaplatit správní poplatek ve výši 1 000 Kč. K tomu si můžete zvolit libovolný živnostenský úřad na území České republiky. Tento proces může být vyřízen i na základě plné moci, a tudíž se můžete nechat zastoupit.

Živnost volná je živnost opravňující k výkonu činností, u kterých zákon k jejich provozu nevyžaduje prokazování odborné ani žádné jiné způsobilosti. Volných živností je celá řada a jsou uvedeny ve čtvrté příloze živnostenského zákona. Patří mezi ně například fotografické služby, reklamní činnost, marketing, ubytovací služby a mnoho dalších. 

U živností řemeslných a vázaných zákon k jejich výkonu vyžaduje prokázání odborné způsobilosti. Ta se prokazuje dokladem (nebo doklady) svědčícími o řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem nebo maturitní zkouškou v příslušném oboru, či řádném ukončení vyššího odborného vzdělání nebo vysokoškolského vzdělání v příslušné oblasti. Kvalifikace může být také uznána příslušným orgánem podle zákona o uznávání odborné kvalifikace. Stejně jako živnost volná, i tyto živnosti spadají do kategorie živností ohlašovacích. Příkladem řemeslných živností jsou pokrývačství, tesařství či vodoinstalatérství. U živností vázaných se pak zpravidla jedná o výkon zeměměřičských činností, provozování autoškoly nebo oční optika. U vázaných je často vyžadováno vedle splnění odborné způsobilosti složení speciální zkoušky nebo jiná forma osvědčení

Nakonec živnosti koncesované vyžadují ke svému provozu zvláštní oprávnění od státu – tzv. koncesi. Jedná se o velmi specifické činnosti, u kterých je zvláštní zájem na jejich regulaci. Typickým příkladem koncesované živnosti bude provozování střelnic, výuka a výcvik ke střelbě se zbraní, provozování pohřební služby nebo cestovní kanceláře.