Skip to content

často kladené dotazy

Na této stránce najdete odpovědi na časté otázky, které klienti právníků často pokládají.

Obecné dotazy

Na schůzku s advokátem je potřeba být dobře připraven. Je dobré si předem rozmyslet a vypsat otázky, které budete s Vaším advokátem chtít probrat. Dále je potřeba, aby si s sebou klient vzal veškeré relevantní materiály, které s daným případem souvisejí.

Za úvodní konzultaci si v naší advokátní kanceláři účtujeme 1500 Kč + DPH. V rámci úvodní konzultace s Vaším advokátem proberete detaily Vašeho případu a vytvoříte strategii, jakým způsobem dojít ke zdárnému výsledku. Celkově trvá úvodní konzultace hodinu času.

Naše advokátní kancelář poskytuje tzv. generální advokátní praxi. To znamená, že se nespecializujeme na konkrétní právní odvětví, ale jsme s Vámi ochotni řešit problémy z prakticky jakékoliv oblasti práva. Konkrétní výčet našich agend naleznete na našich webových stránkách v sekci „Naše služby“.

Vše záleží na domluvě s Vámi – odměna advokáta může být hodinová (za čas, který advokát stráví na Vašem případu), tarifní (dle advokátního tarifu), fixní (za balíček právních služeb) či podílová (podíl z vysouzené částky).  

Během konzultace klient v krátkosti přednese svůj právní problém a předloží advokátovi relevantní podklady. Advokát následně klientovi sdělí svůj právní názor a nabídne klientovi řešení. Toto řešení se následně dolaďuje podle klientových přání a požadavků.

Ano, naše advokátní kancelář možnost advokátní úschovy poskytuje.

Právní služby poskytujeme primárně v češtině a angličtině. Záleží ale na možnostech konkrétního advokáta. Za účelem překladu právních podání využíváme externích tlumočnických firem.

Odpověď na tuto otázku závisí na konkrétní situaci. Je samozřejmé, že pokud není v možnostech klienta se účastnit pravidelných osobních konzultací, tak je vhodné využívat alternativní možnosti. Spoustu věcí se dá dohodnout přes telefonní hovory a emailovou komunikaci. Je však mít na zřeteli, že schůzka „z očí do očí“ s advokátem je nenahraditelná. Nehledě na to, že při některých úkonech (např. podpisu smlouvy) je klientova přítomnost nutná.

Klient nejprve hradí platbu za úvodní konzultaci. Po převzetí případu je nutné uhradit zálohovou fakturu. Teprve po zaplacení začíná advokát klientovi poskytovat právní služby.

V rámci výkonu naší praxe se primárně zaměřujeme na právo České republiky. Jsme však otevřeni řešit i problémy týkající se i práva zahraničního.

V případě nespokojenosti s našimi právními službami se na nás prosím nejprve obraťte a sdělte nám, co se Vám na naší práci nezamlouvalo. Pokud to bude možné, tak se samozřejmě pokusíme zjednat potřebnou nápravu.

Informace, které se rozhodnete advokátovi svěřit jsou chráněny advokátním tajemstvím. Díky advokátnímu tajemství nemusíte mít obavu sdělit advokátovi jakékoliv citlivé informace. Advokát má totiž povinnost zachovávat mlčenlivost o všem, co se dozvěděl při výkonu svého povolání. Tento důvěrný vztah mezi advokátem a klientem zaručuje, že má advokát v rukách všechny potřebné nástroje k obhajobě svého klienta.

Na tuto otázku není snadné odpovědět. Právní služba je velice široký pojem, který zahrnuje jak jednorázové úkony (např. soupis smlouvy), které jsme obyčejně schopni vykonat bez jakýchkoliv časových průtahů, ale například i strategické vyjednávání s protistranou, které se obecně protáhnout může.

Jak rychle dojde k vyřešení daného právního problému často také nezávisí na advokátovi. Největší časové prodlevy jsou spíše na straně soudů a úřadů. S tím je potřeba při plánování budoucího postupu bohužel počítat. Není tedy úplnou výjimkou, že se některé složitější případy protáhnou až na několik let.

Na tuto otázku není snadné odpovědět. Právní služba je velice široký pojem, který zahrnuje jak jednorázové úkony (např. soupis smlouvy), které jsme obyčejně schopni vykonat bez jakýchkoliv časových průtahů, ale například i strategické vyjednávání s protistranou, které se obecně protáhnout může.

Jak rychle dojde k vyřešení daného právního problému často také nezávisí na advokátovi. Největší časové prodlevy jsou spíše na straně soudů a úřadů. S tím je potřeba při plánování budoucího postupu bohužel počítat. Není tedy úplnou výjimkou, že se některé složitější případy protáhnou až na několik let.

Naše právní služby nejsou omezeny na občany České republiky. Neváhejte se tedy na nás obrátit i pokud jste občanem některého ze zahraničních států.

Ze soudního jednání se lze řádně omluvit a účastnit se ho za účasti advokáta nemusíte. Výjimkou je soudní jednání v trestních věcech, kde je obvykle přítomnost obviněného nutná.

Poskytovatelem právních služeb je fyzická nebo právnická osoba, která nabízí právní služby svým klientům. Činnost poskytovatele právních služeb spočívá hlavně v právním poradenství, zastupování klientů před soudy a dalšími orgány veřejné moci, soupis právních podání atp.

Ano, každý advokát je dle zákona o advokacii povinně pojištěn. Pojištění chrání před škodou vzniklou při poskytování právních služeb.

Klienty, kteří by chtěly naše služby využívat dlouhodobě, samozřejmě vítáme. Vycházíme jim vstříc ve formě paušálních plateb.

V případě nespokojenosti lze samozřejmě dohodu o poskytování právních služeb advokátovi vypovědět. A to i bez udání důvodů. Tento krok Vám však doporučujeme nejprve probrat s Vaším advokátem, neboť je možné, že společně dojdete k vhodnějšímu řešení, které bude vyhovovat oběma stranám.

V případě výpovědi dohody o poskytování právních služeb bude ale samozřejmě potřeba advokátovi uhradit jeho práci, kterou na Vašem případu již stihl vykonat.

Ano, samozřejmě Vás náš advokát doprovodí na mediaci. Pokud Vás toto téma zajímá více, navštivte prosím naše webové stránky, kde najdete sekci „mediace“.

Naše právní služby rádi poskytneme jakémukoliv klientovi, který má o naše služby zájem. Typicky hájíme fyzické osoby, obchodní společnosti, ale samozřejmě i veřejné samosprávné celky.

Rodinné záležitosti

Společné jmění manželů vzniká uzavřením manželství. Jedná se o formu spoluvlastnictví, která vzniká mezi manžely. Do společného jmění manželů patří majetek, který získá jeden nebo oba manželé po dobu trvání manželství, avšak z tohoto pravidla stanovuje zákon několik výjimek (např. věci, které slouží k potřebě jednoho z manželů nebo věci které jeden z manželů nabyl darem či dědictvím). Součástí společného jmění manželů jsou i dluhy.

Společné jmění je možné smluvně modifikovat, tzv. předmanželskou smlouvou. Ta může společné jmění manželů vyloučit, že vůbec nevznikne a majetek zůstane ve výhradním vlastnictví každého z manželů, nebo jiným zákonem stanoveným způsobem upravit. 

Ke zrušení společného jmění manželů dochází rozvodem, smrtí nebo je možné zrušit a vypořádat společné jmění i v průběhu manželství. Majetek získaný před svatbou patří do výlučného vlastnictví jednoho z manželů.

Hlavním rozdílem mezi společným jměním a výhradním majetkem jednoho z manželů je ten, že s majetkem spadajícím do společného jmění manželů musí nakládat oba manželé společně, nejedná-li se o běžné záležitosti jako nákupy či opravy. Není tak možné proti vůli druhého manžela či bez jeho souhlasu rozhodnout o osudu majetku ve společném jmění manželů. 

Předmanželská smlouva určuje, co bude patřit do společného jmění manželů nebo zda chtějí mít manželé zcela oddělené jmění. Předmanželskou smlouvu lze sjednat i během manželství. 

Předmanželská smlouva znamená, že budoucí manželé si chtějí svůj majetek a finance řešit podle této smlouvy, nikoliv podle zákonných pravidel. Smluvní modifikaci společného jmění manželů je vhodné využít při očekávání většího zisku jednoho z manželů v průběhu manželství nebo při riskantním podnikání jednoho z manželů.

Při rozvodu se musí vypořádat majetek, který patří do společného jmění manželů. Předmanželská smlouva tak určí, jaký majetek do společného jmění manželů bude náležet a který nikoli. Vypořádání společného jmění manželů je tak jednodušší, protože manželé nemusí složitě vypořádávat společné jmění manželů, jelikož to je v důsledku předmanželské smlouvy již stanoveno.

Tuto skutečnost je vhodné uvést do návrhu na rozvod manželství.

Řízení o rozvodu manželství se zahajuje na návrh manželů nebo alespoň jednoho z nich. Návrh na rozvod musí mít písemnou podobu. Za podání návrhu na rozvod se platí soudní poplatek 2000 Kč. Návrh můžete podat k příslušnému okresnímu soudu, v jehož obvodu máte nebo jste měli poslední společné bydliště, pokud v tomto obvodu alespoň jeden z Vás stále bydlí. Pokud ani jeden z manželů v daném posledním společném bydlišti nebydlí, pak je příslušným okresní soud druhého z manželů, který návrh nepodává, jinak soud, ve kterém má bydliště manžel, který je současně navrhovatelem.

Návrh musí obsahovat podstatné náležitosti, jako jsou informace o příslušném soudu, čeho se návrh týká, identifikaci manželů, údaje o uzavření manželství, údaje o společných dětech a popis skutečností, které k rozvodu vedly, případně důkazy. Návrh musí být podepsaný, v případě společného návrhu oběma manžely.

K návrhu na rozvod manželství je nutno přiložit kopii oddacího listu, příp. rodného listu společného nezletilého dítěte. Pokud došlo k dohodě manželů, musí být přiložen i návrh na úpravu porozvodové péče o dítě a návrh na vypořádání svých majetkových poměrů.

Soud rozvede manželství v případě nesporného rozvodu poměrně rychle a bez zkoumání příčin rozvratu. 

K návrhu na rozvod manželství se vyjadřuje i Orgán sociálně-právní ochrany dítěte, v případech, že se rozhoduje i o úpravě péče k nezletilému dítěti.

Sporný rozvod je rozvod se zjišťováním příčin rozvratu manželství.

Sporný rozvod nastává, pokud jeden z manželů s rozvodem nesouhlasí. Manželé nejsou schopni se domluvit na vypořádání společného jmění manželů, ani ohledně péče o nezletilé dítě v době po rozvodu.

Snazší a rychlejší rozvod je rozvod nesporný. Návrh na nesporný rozvod podávají buď oba manželé společně nebo se druhý následně k návrhu připojí, jelikož s ním souhlasí.  

Podmínkou je, aby ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežili ve společné domácnosti. Současně je nutné splnit podmínku, že pokud jsou manželé rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, musí se dohodnout na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení a popřípadě výživného pro dobu po rozvodu. 

Obě dohody vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. Soud pak daný návrh schválí, aniž by zkoumal příčiny rozvratu manželství, a pokud nejsou významně ohroženy zájmy nezletilého dítěte.

Před rozvodem manželství musí soud rozhodnout o péči o dítě po rozvodu manželství. V případě, že se manželé na úpravě dohodnou, soud přihlédne k dohodě rodičů, pokud je v zájmu dítěte. Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče, nebo do společné péče.

Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče vždy dbá na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi. Dbá také na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, aby měl pravidelné informace o svém dítěti. Právo na styk s dítětem náleží vždy oběma rodičům.

Práva a povinnosti rodiče zůstávají po rozvodu oběma rodičům i bez ohledu na úpravu o péči dítěte. Omezit rodičovskou odpovědnost lze jen ve velmi závažných případech (závislost, násilné chování). Rodiče se tedy musí i po rozvodu umět domluvit na vzdělání, volnočasových aktivitách nebo zdravotním stavu dítěte. 

Vedle výše uvedeného samozřejmě stále existuje vyživovací povinnost obou rodičů.

Výše výživného není pevně stanovena. Výživné se určuje podle dvou základních faktorů. 

Prvním faktorem jsou majetkové poměry na straně povinného (rodiče). Druhým faktorem jsou pak potřeby a majetkové poměry na straně oprávněného (dítěte). Životní úroveň dítěte by měla být shodná s životní úrovní svých rodičů. 

Výše výživného může být měněna například na základě životních milníků dítěte jako je nástup na střední nebo vysokou školu. Výživné se stanovuje i s ohledem na další okolnosti, jako jsou např. kroužky, zdravotní stav, příprava na budoucí povolání a další.

Otec je určen otcem dítěte automaticky, pokud jsou rodiče v manželství. Pokud nejsou rodiče manželé, tak k určení otcovství může dojít podepsáním souhlasného prohlášení na matričním úřadě. Matka, dítě nebo domnělý otec mohou podat k soudu žalobu na určení otcovství. U soudu se nejčastěji rozhoduje na základě znaleckého posudku, kterým je test DNA.

Otec může popřít otcovství u soudu do šesti měsíců od chvíle, kdy se dozvěděl, že existují důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce. Návrh může podat nejpozději do šesti let věku dítěte. Otcovství lze popřít i pokud rodiče podepsali souhlasné prohlášení, a to ve lhůtě 6 měsíců od sepsání takového prohlášení.  

Matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte je její manžel. 

Pokud se dítě narodí před 160. dnem od uzavření manželství, stačí k popření, aby se mělo za to, že otcem dítěte není manžel matky, popře-li své otcovství. To neplatí, pokud o tom věděl, nebo s matkou v rozhodné době souložil.

Dítě může být svěřeno jiné osobě, pokud o dítě není schopen pečovat osobně ani jeden z rodičů nebo poručník. Rozhodnutí o svěření dítěte jiné osobě musí být vždy v souladu se zájmy dítěte. Soud zároveň stanoví rodičům rozsah výživného, které jsou povinni platit pečující osobě.

Svěření dítěte do péče jiné osoby má vždy přednost před péčí v ústavní výchově.

Soud současně dává zpravidla přednost osobě příbuzné nebo dítěti blízké, která se jej ujala, ledaže by to nebylo v souladu se zájmy dítěte.

Poručníkovi náleží rodičovská odpovědnost v celém rozsahu. Poručník je tedy ustanoven, pokud nezletilému dítěti chybí zákonný zástupce. 

Naopak opatrovníkovi náleží pouze některá práva a povinnosti, která určí soud. Jedná se o osobu, kterou soud ustanoví, je-li to v zájmu dítěte, a to pro konkrétní záležitosti. Příkladem opatrovníka může být opatrovník pro správu jmění, kolizní opatrovník v případě střetu zájmů dítěte a rodičů, opatrovník v řízení o osvojení.

Opatrovníka ustanovuje soud dítěti nebo osobě s duševním nebo mentálním postižením. Soud vždy uvádí, z jakého důvodu a v jakém rozsahu opatrovníka jmenuje. Soud současně vymezí práva a povinnosti opatrovníka a dobu na kterou je opatrovník jmenován.

Dítěti je ustanoven opatrovník například z důvodu hrozby střetu zájmů dítěte, nebo pokud zákonný zástupce nehájí dostatečně zájmy dítěte a vždy v situacích, stanoví-li tak zákon.

Opatrovníka může mít i dospělá osoba, která byla soudem omezena ve svéprávnosti.

Dědictví

Dědickým právem rozumíme podle občanského zákoníku právo na pozůstalost nebo na poměrný díl z ní, s tím, že pozůstalost tvoří veškeré jmění zemřelého k okamžiku jeho smrti, tedy jak aktiva, tak i pasiva. Výjimkou jsou práva a povinnost vázaná výlučně na osobu zemřelého, pokud nebyly uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (např. u soudu). 

Základním principem dědického práva je tzv. univerzální sukcese, tedy že pozůstalost přechází na dědice jako celek. V případě, že tedy dědic nabyde dědictví. Nabyde společně s majetkem i zůstavitelovy dluhy.

Z finančního hlediska je nákladnější dědické řízení. Oproti darování se dědické řízení prodražuje o odměnu, která náleží notáři. Ta se vypočítává podle hodnoty pozůstalosti. Naopak v případě, že dochází k darování nemovitosti, je potřeba zaplatit správní poplatek při vkladovém řízení do katastru nemovitostí, který u nemovitostí činí jen 2.000 Kč.

Darování v některých případech může podléhat dani z příjmů. V České republice je však darování mezi příbuznými v přímé linii a v některých případech v linii vedlejší od daně osvobozeno. Naopak u dědického práva se daň z hodnoty nabytého dědictví neplatí.

Darování za života s sebou nese výhody možnosti si lépe upravit podmínky převodu majetku. Jedná-li se o nemovitou věc, zpravidla dárci chtějí svoji nemovitost k dožití a je tak potřeba pamatovat na potřebu zřídit věcné břemeno nebo výměnek.

Darování bývá zpravidla snazší, méně nákladnější a proces bývá jednodušší, jelikož vlastník převádí majetek na jím přímo vybranou osobu. Je tak naplněna přesně vůle dárce, bez nutnosti řešit předmětný majetek složitě v dědickém řízení.

Darování umožňuje dárci lepší kontrolu nad tím, kdo získá jeho majetek. Současně tím lze předejít vzniku konfliktů o majetek, které mohou nastat mezi dědici po smrti zůstavitele.

Řízení o pozůstalosti (dědické řízení) se zahajuje zpravidla bez návrhu na základě úmrtního listu, který zašle příslušnému soudu matriční úřad. 

Poté, co je soudem jmenován notář, zahájí řízení a kontaktuje dědice. Zjištění okruhu dědiců je úkolem notáře, stejně tak jako zjistit, zda existuje závěť či dědická smlouva, příp. listina o vydědění, nebo zda se bude dědit dle zákonné posloupnosti. 

Dědické řízení zahajuje zpravidla bez návrhu příslušný soud na základě oznámení učiněném matričním úřadem o smrti fyzické osoby. Na návrh se řízení zahajuje, pokud je z něj patrno, že navrhovatel si činí právo na pozůstalost jakožto dědic. 

Návrh se podává u soudu, který je příslušný k projednání dědictví, tedy především soud, v jehož obvodu měl zůstavitel v době smrti evidováno místo trvalého pobytu. Řízení pak probíhá před notářem, který vykonává činnost jako soudní komisař.

Spojení mezi společným jměním manželů dědickým právem lze vnímat ve dvou rovinách. Mluvíme-li o tom, zda do společného jmění manželů spadá i dědictví, které nabyde jeden z manželů, odpověď zní ne. Výjimkou by bylo, pokud by taková skutečnost byla výslovným přáním zůstavitele v pořízení pro případ smrti. Zákonný režim však dědictví ze společného jmění manželů vylučuje.

V případě, že však mluvíme o dědickém právu, v rámci kterého se vypořádává majetek, který je ve společném jmění manželů, je potřeba nejprve toto společné jmění vypořádat stejným způsobem, jelikož došlo k zániku manželství. Do dědictví pak spadá ta část, která by připadla zůstaviteli po vypořádání společného jmění manželů.

Majetek, který v okamžiku smrti zůstavitele je součástí společného jmění manželů se musí nejdřív vypořádat. Do dědictví připadne to, co dle vypořádání patří zemřelému manželovi společně s výlučným majetkem zůstavitele. 

Účastníky dědického řízení jsou osoby, u nichž existuje právní titul, který zakládá jejich právo na pozůstalost či jejich část.

 Účastníky tak budou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici. 

Účastníkem bude i manžel zůstavitele, jde-li v něm o rozhodnutí o právech a povinnostech ze společného jmění manželů při zániku manželství smrtí zůstavitele.

Účastníkem bude i nepominutelný dědic, jde-li o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jeho povinného dílu.

Účastníky mohou být při úkonech, které činí, i vykonavatel závěti nebo správce pozůstalosti,

Zároveň je potřeba upozornit že dědic nemůže zastupovat v řízení jiného dědice. Zástupce tak vždy musí být osoba, která sama nemá právní zájem na výsledku dědického řízení. 

Pokud se jedná o dědice, který nemůže samostatně před soudem jednat a zároveň nemá zákonného zástupce, musí být zastoupen opatrovníkem. 

Zvolit si právního zástupce je určitě vhodné v situacích. Kdy je dědiců více, kdy v rámci rozdělování pozůstalosti vznikne spor mezi dědici nebo v případech kdy neexistuje poslední vůle zemřelého. Pro hladký průběh dědického řízení je proto doporučeno si zvolit právního zástupce, který dohlédne na bezproblémové vypořádání dědictví.

Přibráním právního zástupce může pomoci ušetřit čas a stresující situace, které v rámci dědického řízení mohou nastat.

Nemovitosti

Vlastnické právo je nejrozsáhlejší a nejsilnější věcné právo. 

Obecně je obsahem vlastnického práva věc držet, užívat, nakládat s ní, zatížit, opustit či zničit. U nemovitostí se tak můžeme bavit např. o bydlení v nemovitosti, braní užitků z rostlin, které na pozemku vyrostou, lze ji darovat či pronajmout, zatížit věcným břemenem, zástavním právem. Nemovitou věc lze bezesporu i opustit, či zničit budovu v případě, že to nezakazuje zákon nebo jiná skutečnost.

Je však nutno mít na paměti, že vlastník může s nemovitostí (nebo věcí obecně) nakládat dle své vůle libovolně, avšak za předpokladu, že tímto výkonem nedojde k porušení zákona nebo práv dalších osob.

Vlastnické právo nesmí být uplatněno v rozporu se zákonem chráněnými zájmy nebo tak, aby tím došlo ke zneužití práv druhých. Výkon vlastnického práva tak nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. 

Vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je pak možné pouze v situacích, kdy je dán veřejný zájem, stanoví-li zákon, že tento postup je možný, a vlastníkovi je za toto omezení nebo vyvlastnění poskytnuta náhrada.

Předkupní právo k nemovitostije právní institut, který umožňuje určité osobě koupit nemovitost za stejných podmínek, za jakých je nabízena jinému zájemci. Jedná se vlastně o povinnosti vlastníka či spoluvlastníka, aby v případě zamýšleného prodeje nabídl prodávanou nemovitost přednostně předkupníkovi, tedy osobě, které svědčí předkupní právo. Pokud možnost předkupního práva předkupník nevyužije a koupi odmítne, má vlastník či spoluvlastník možnost nemovitost převést na jinou osobu odlišnou od předkupníka. 

Předkupní právo lze sjednat smluvně, ať už samostatnou smlouvou nebo jako vedlejší ujednání např. smlouvy kupní či darovací. Uplatní ho tak osoba, která smlouvu s vlastníkem nemovitosti uzavřela.

Zákonné předkupní právo mají současně i dědici, které mohou uplatnit po dobu půl roku od nabytí dědictví. V určitých situacích má předkupní právo i nájemce bytu, či se předkupní právo uplatní i v jiných situacích, kde dochází k založení spoluvlastnictví bez ohledu na vůli stran.

V případě, že chcete uzavřít kupní nebo jinou převodní smlouvu, avšak existuje předkupní právo, musíte předkupníka s obsahem smlouvy mezi Vámi a osobou, na kterou má být nemovitost převedena seznámit. Předkupník se tak seznámí s podmínkami, za kterých by došlo k prodeji nemovitosti, pokud by předkupní právo nevyužil. 

Pokud předkupník své právo uplatní, uskuteční se koupě za stejných podmínek, jako bylo navrženo osobě, na kterou měla být nemovitost převedena, pokud by předkupník své právo nevyužil.

Předkupník pak musí sjednanou cenu zaplatit v ujednané lhůtě, nebo není-li sjednána, tak do 3 měsíců.

Pokud předkupník své právo nevyužije, může být obchod uskutečněn s původně zamýšlenou osobou za předem sjednaných podmínek. 

Zástavní právo je v podstatě omezení vlastnického práva, které slouží k zajištění dluhu, který má vlastník nemovitosti vůči věřiteli, pro případ, že vlastník (dlužník) nebude včas a podle dohodnutých podmínek svůj dluh splácet. 

Pokud by dlužník nesplácel svůj dluh, připadne zástava, tj. nemovitost, nebo výtěžek ze zástavy věřiteli.

Vzhledem k tomu, že zástavní právo je omezením vlastnického práva, nesmí vlastník bez vědomí zástavního věřitele činit žádné kroky s dalším omezením či převodem vlastnického práva, neboť by tak mohl zhoršit dobytnost věřitelovy pohledávky.

Věřitel má naopak při prodeji zástavy povinnost usilovat o prodej za cenu, která odpovídá ceně věci srovnatelné, za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase.

Zástavní věřitel může realizovat zástavní právo až pokud je pohledávka splatná. Realizaci musí předem oznámit dlužníkovi písemně s oznámením o způsobu uspokojení věřitele.

Zástavní věřitel musí započetí výkonu zástavního práva písemně oznámit dlužníkovi. U nemovitostí je nutno danou skutečnost zapsat do katastru nemovitostí. Zástavní věřitel je pak oprávněn zpeněžit zástavu až po 30 dnech ode dne zápisu započetí výkonu zástavního práva do katastru nemovitostí, za předpokladu, že oznámení zástavnímu dlužníkovi proběhlo před zápisem do katastru nemovitostí.

Lhůta slouží k tomu, aby dlužník mohl zajištěnou pohledávku uhradit nebo vznést námitky vůči realizaci výkonu zástavního práva. Zástavní věřitel může činit potřebné kroky související s výkonem zástavního práva, avšak do uplynutí lhůty nesmí dojít k finálnímu zpeněžení zástavy. Věřitel tak např. může zajistit ocenění zástavy, uzavřít smlouvu s dražebníkem apod.

Dlužník má pak povinnost zdržet se veškerých jednání, které by vedly ke zkrácení věřitele nebo nemožnosti se uspokojit ze zástavy. Dlužník tak nesmí zcizit zástavu ve prospěch třetí osoby bez souhlasu věřitele.

V případě nájmu by si smluvní strany měly ujednat, jaká plnění spojená s užíváním předmětu nájmu (bytu) nebo s ním související služby zajišťuje pronajímatel. Pokud takové ustanovení chybí, má pronajímatel povinnost zajistit po dobu nájmu nezbytné služby, což jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod, čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. 

Pronajímatel má povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh na služby. V opačném případě by se jednalo o nevyúčtované zálohy. Tuto povinnost musí splnit do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Vyúčtování musí vždy obsahovat údaje o množství dodaných služeb. Finanční vyrovnání pak musí pronajímatel provést ve lhůtě sjednané s nájemcem, nebo nejpozději do 4 měsíců ode dne vyúčtování.

Nájemce má právo požadovat doložení nákladů v písemné podobě

Pokud se pronajímatel zpozdí nebo vyúčtování záloh na služby neprovede nebo je provede nesprávně, je povinen nájemci zaplatit pokutu, která je ze zákona 50 Kč (strany si ji však mohou snížit).

Pokud pronajímatel neuhradí, co nájemci náleží, může se svého nároku nájemce domáhat soudní cestou.

Nemovitost je možné převést na základě platného právního titulu, např. kupní nebo darovací smlouva. Vždy je důležité si ověřit informace o nemovitosti zaspané v katastru nemovitosti

Poté co je smlouva přepsána a dojde k naplnění podmínek stanovených ve smlouvě, např. úhrada kupní ceny. Podpisy na smlouvě, která se dokládá k návrhu na vklad do katastru nemovitostí by měly být pro hladký průběh úředně ověřeny. 

Následně je potřeba převod zapsat do katastru nemovitostí na základě návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Za návrh na vklad je potřeba zaplatit 2.000, – Kč správní poplatek.

Návrh na vklad do katastru musí být podán na předepsaném formuláři poštou, elektronicky nebo osobně.

V rámci návrhu na vklad je nutno uvést, kdo jsou účastníci vkladového řízení, označení nemovitostí a práv, která k nim mají být zapsána či vymazána. 

K formuláři je nutno doložit vkladovou listinu, která představuje právní titul (oprávněnost) převodu vlastnického práva. Takovou listinou bude např. kupní smlouva, darovací smlouva či dohoda o vypořádání společného jmění manželů atd. 

Další potřebné listiny je nutno též přiložit k návrhu na vklad, aby byl vklad a převod v katastru nemovitostí úspěšný.

Oprávněnou osobou podat návrh je strana smlouvy, na základě které se převádí vlastnické právo k nemovitosti. Současně je možné se nechat zastoupit advokátem či notářem.

Mimořádné vydrženíje způsob nabytí vlastnického práva k věci movité i nemovité osobou, která danou věc drží po určitou dobu jako vlastník.

K mimořádnému vydržení, tedy k nabytí vlastnického práva dojde tím, že vydržitel drží danou věc jako vlastník a má za to, že je vlastníkem dané věci.

V případě řádného vydržení by bylo nutno prokázat právní titul (např. smlouvu), u mimořádného vydržení právní titul držby nutno prokazovat není. K mimořádnému vydržení dojde u nemovitých věcí po 20 letech, kdy má vydržitel věc v držení. Do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou poctivě držel předchůdce vydržitele

Nenašli jste to, co jste hledali?

Rádi vám pomůžeme vyřešit vaše záležitosti a poskytneme Vám potřebnou konzultaci.