Předkupní právo k nemovitostije právní institut, který umožňuje určité osobě koupit nemovitost za stejných podmínek, za jakých je nabízena jinému zájemci. Jedná se vlastně o povinnosti vlastníka či spoluvlastníka, aby v případě zamýšleného prodeje nabídl prodávanou nemovitost přednostně předkupníkovi, tedy osobě, které svědčí předkupní právo. Pokud možnost předkupního práva předkupník nevyužije a koupi odmítne, má vlastník či spoluvlastník možnost nemovitost převést na jinou osobu odlišnou od předkupníka. 

Předkupní právo lze sjednat smluvně, ať už samostatnou smlouvou nebo jako vedlejší ujednání např. smlouvy kupní či darovací. Uplatní ho tak osoba, která smlouvu s vlastníkem nemovitosti uzavřela.

Zákonné předkupní právo mají současně i dědici, které mohou uplatnit po dobu půl roku od nabytí dědictví. V určitých situacích má předkupní právo i nájemce bytu, či se předkupní právo uplatní i v jiných situacích, kde dochází k založení spoluvlastnictví bez ohledu na vůli stran.