Aktualita: Pokud uklouznete na namrzlém chodníku, můžete žádat o náhradu újmy

Ústavní soud se ve svém novém nálezu ze dne 1. 12. 2021 sn. zn. II. ÚS 1991/20 zabýval náhradou újmy na zdraví za úraz na namrzlém chodníku. Stěžovatel uklouzl na namrzlém chodníku a utrpěl zlomeninu kotníku. Stalo se tak téměř 3 dny poté, kdy došlo k poslednímu zimnímu úklidu chodníku. Dle Ústavního soudu vlastníci nemovitostí mají primárně povinnost přilehlé chodníky ošetřovat v případě náledí či sněhu a odstraňovat z nich nečistoty.

Ústavní soud je toho názoru, že utrpí-li chodec újmu na zdraví, a tím i zásah do tělesné integrity v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, nemůže být odpovědnost vlastníka (správce) komunikace vyloučena poukazem na to, že pro chodce byl stav chodníku předvídatelný.

Ptáte se, co vlastně bude soud při přiznávání nároku na náhradu újmy v takovém případě posuzovat? Jelikož se pády na namrzlém chodníku stávají v zimním ročním období poměrně často, není překvapivé, že Ústavní soud se již touto problematikou zabýval. Konkrétně ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15 nastínil Ústavní soud vodítko, co by všechno měly vzít soudy v potaz, pokud budou o náhradě újmy v takovém případě rozhodovat.

Ústavní soud tak stanovil, že domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu chodníku jako místní komunikace, je sice třeba, aby soudy zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Dále ale pak Ústavní soud podotkl, že na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. 

A ptáte se, jak by vlastně soudy měly rozhodnout o přiznání náhrady a její výši? Ústavní soud stanovil, že o přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Tyto své závěry pak musí obecné soudy promítnout do aplikace odpovědnosti za závadu ve schůdnosti, jak ji upravuje § 27 zákona o pozemních komunikacích, v konkrétním případě. Pojem závada ve schůdnosti upravený v § 26 odst. 7 zákona o pozemních komunikacích nemá nad rámec popsaných kritérií žádný další zvláštní obsah, má pouze zajistit spravedlivou rovnováhu mezi právy a povinnostmi vlastníků a uživatelů pozemních komunikací. Přitom je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy.

Obecné soudy by měly předvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku brát v potaz jako jedno z kritérií pro posouzení konkrétních skutkových okolností případu, rozlišení na předvídatelnost či nepředvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku však nesmí být kritériem jediným. Ústavní soud ve svém prosincovém nálezu totiž stanovil, že utrpí-li chodec újmu na zdraví, a tím i zásah do tělesné integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny) v důsledku toho, že se na chodníku nachází sníh či led, nemůže být odpovědnost vlastníka (správce) komunikace vyloučena poukazem na to, že pro chodce byl stav chodníku předvídatelný. Je třeba na jedné straně zkoumat, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel, a na druhé straně zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců.