Rodinná Mediace

Mimosoudní nebo také alternativní řešení sporů (ADR) je, jak i z názvu vyplývá, označení pro stále více používanější způsoby řešení sporů mimo soud. Oblast mimosoudního řešení sporů v sobě obsahuje mnoho metod. Mezi základní z těchto metod patří vyjednávání, facilitace, mediace a rozhodčí řízení. Existují však také různé hybridní formy, kombinující mediaci a rozhodčí (arbitrážní) řízení. Ty se pak označují jako Med-Arb nebo Arb-Med. S výjimkou vyjednávání je na všech ostatních metodách vždy zúčastněna třetí nestranná osoba, která se do procesů zapojuje více či méně v závislosti na vybrané metodě. Buď plní roli asistenta stran při jejich vyjednávání, jako je tomu například u mediace nebo přímo spor za strany rozhoduje jako v případě rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení je zároveň jediná z výše uvedených metod, jejíž výsledek (arbitrážní nález) je sám o sobě právně vymahatelný. Výsledky ostatních metod, například mediace (a jí zpravidla končící mediační dohoda) pak mohou být právně vymahatelné, pokud jsou schváleny soudem jako soudní (popř. prétorský) smír či sepsány formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Dále je do oblasti mimosoudního řešení sporů řazena také konciliace. S tou se můžeme setkat především v oblasti spotřebitelských sporů. Jde o formalizovanější proces, kdy se konciliátor, často jde o expertní orgán, snaží dosáhnout smíru stran prostřednictvím zpracování právního posudku. V České republice konciliaci ve spotřebitelských věcech vykonává například Česká obchodní inspekce, Finanční arbitr ve finančních záležitostech či Kancelář ombudsmana ČAP ve sporech vzniklých z neživotního pojištění. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně mimosoudního řešení sporů či potřebujete v jakémkoli z nich právní asistenci, neváhejte se na nás obrátit.

O mediaci se často mluví jako o asistovaném vyjednávání. Ve své podstatě jde o neformální, strukturovaný proces řešení konfliktu, ve kterém mediátor jako nezávislá a nestranná osoba napomáhá stranám identifikovat jejich zájmy a podporuje je ve vzájemné komunikaci a hledání společných praktických a reálných řešení. Mediátor na rozdíl od soudce spor nerozhoduje a nemá ani žádný vliv na jeho věcný výsledek. Jeho úkolem je pouze vytvořit stranám prostor, ve kterém si budou moct o vlastním sporu rozhodovat sami. Mezi výhody mediace patří především její rychlost oproti soudnímu řízení. Pokud je mediační jednání úspěšné, mohou strany celý svůj spor vyřešit v řádu několika hodin. Dalším nesporným benefitem je diskrétnost mediace, která na rozdíl od soudního řízení probíhá neveřejně a mediátor je ze zákona vázán povinností mlčelivosti. Mnozí oceňují také její neformálnost. Jsou to totiž právě strany, které rozhodují o tom, kdy a kde se mediace bude konat, popřípadě kdy skoční. Aby však mediace mohla proběhnout, je nutné, aby se jí strany účastnili dobrovolně. S otevřenou myslí a ochotní vést s druhým rozhovor. Proto také v ČR neexistuje povinná mediace a povinnou účast na mediačním jednání Vám nemůže nařídit ani soud. Soud často nařizuje pouze tzv. „první setkání s mediátorem“ to však ještě není mediací. Jde pouze informační schůzku, na které mediátor stranám vysvětlí, co mediace je a v čem spočívá. Strany se následně už sami rozhodují, zda budou chtít uzavřít smlouvu o provedení mediace a do skutečné mediace se pustit.