Aktualita: Stát potrestal rodiče, kteří odmítli očkovat své děti. Evropský soud pro lidská práva to schválil.

Skupina rodičů, kteří odmítli naočkovat své děti proti nemocem, proti kterým je povinné nechat své dítě očkovat, byla za toto jednání potrestána. Kolektiv označený jako „Vavřiček a ostatní“ podal proti těmto sankcím stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, který však stěžovatelům nevyhověl.

V České republice se musí děti povinně nechat očkovat proti tetanu, záškrtu, dávivému kašli a dalším. Tato povinnost spočívá v činnosti rodičů, kterou pan Vavřiček a ostatní neprovedli. Stěžovatelé odmítli své děti očkovat a v závislosti na tomto jednání byla Panu Vavřičkovi uložena pokuta ve výši 3.000,- Kč. Dětem ostatních účastníků bylo dočasně odepřeno předškolní vzdělávání. Proti tomuto postupu se jmenovaní ohradili a uvedli, že postup veřejných institucí spolu s uložením povinnosti spočívající v očkování dítěte je v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv.

Konkrétně založili svá tvrzení na tom, že výše uvedené postupy odporují článku 8 Úmluvy, který stanoví, že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Toto právo může být státem omezeno pouze v případech, kdy je to nezbytné v demokratické společnosti. Dále byl použit článek 9 Úmluvy, který garantuje svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání.

Evropský soud pro lidská práva zhodnotil stížnost jako neopodstatněnou, uvedl tak v rozhodnutí z 8. 4. 2021. Co se týče rozporu jednání a ustanovení článku 8 Úmluvy došel k závěru, že zařízení povinného očkování je nutné, a zmíněné sankce v rozporu s tímto ustanovení rovněž nejsou. Tento druh očkování je prováděn z toho důvodu, aby došlo k nastolení kolektivní imunity, která má mimo jiné chránit jedince, kteří se očkovat nemohou. Právě proto je nutné, aby svou povinnost splnili ti jedinci, kteří patří do skupiny, která není riziková a vakcína jim nezpůsobí újmu na zdraví. Sankce v podobě uložení pokuty a dočasného odepření předškolního vzdělávání soud shledal jako proporcionální a nezbytné v demokratické společnosti. Argument opřený o článek 9 Úmluvy byl následně zbořen jednoduchým tvrzením, které dokládalo fakt, že tento článek zastřešuje odlišné hodnoty než ty, které byly předmětem daného sporu.