Věděli jste, že zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění by mělo obsahovat krátký návod pro odsouzeného, jaké konkrétní změny se od něj očekávají?

Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody upravuje ustanovení § 88 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. V předmětném ustanovení jsou stanoveny tři podmínky, které musí být splněny kumulativně, tj. musí být splněny všechny současně. V případě kumulativního splnění těchto podmínek, soud odsouzeného podmíněně propustí na svobodu.

Ústavní soud se ve svém nálezu III. ÚS 1873/21 ze dne 14. 9. 2021 zabýval situací, kdy odsouzený podal již druhý návrh na podmíněné propuštění a Městským soudem v Praze tento návrh byl zamítnut. V napadeném usnesení Městský soud v Praze neuvedl, jak má odsouzený dosáhnout toho, aby napříště jeho žádosti o podmíněné propuštění mohlo být soudem vyhověno. Právě tento fakt byl Městskému soudu vytýkán Ústavním soudem ve výše zmíněném nálezu, když Ústavní soud v nálezu uvedl, že podstata odůvodnění soudního rozhodnutí v případě zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění je v tom, že odsouzenému má být rovněž jasně a srozumitelně vysvětleno (aniž by toto vysvětlení muselo být rozsáhlé), jakým konkrétním způsobem má jednat, aby prokázal polepšení a aby od něj bylo možno očekávat, že povede řádný život, tak, aby měl vyšší šance při dalším projednání své žádosti o podmíněné propuštění. Každé zamítavé usnesení by tedy mělo obsahovat krátký návod pro odsouzeného, jaké konkrétní změny se od něj očekávají. Teprve uvedením konkrétních důvodů, proč žádosti odsouzeného nebylo vyhověno, a to důvodů, které odsouzený mohl a může v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ovlivnit, jej soudy mohou vést ke změně.

V napadeném usnesení Městského soudu v Praze o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění, odsouzený žádný takový návod nedostal, s výjimkou doporučení, aby setrval ve své snaze i v aktivním přístupu k výkonu trestu, neboť právě to by dle soudu mohlo být v budoucnu důvodem ke změně jeho názoru o splnění prognózy vedení řádného života. Rovněž ze zamítavého usnesení nevyplývalo, proč za těchto okolností soud nemohl již nyní dospět k tomu, že došlo k naplnění podmínky.

Ústavní soud napadení rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil, neboť došlo k porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Rovněž ve svém nálezu stanovil, že Městský soud v Praze tak ve svém novém rozhodnutí materiálně posoudí, zda stěžovatel splňuje podmínky podmíněného propuštění a shledá-li, že tomu tak není, měl by svůj závěr pečlivě odůvodnit, aby bylo zřejmé, že jeho rozhodnutí není výsledkem libovůle, ale skutečně přesvědčivé, racionální a přezkoumatelné úvahy soudu.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.