Víte, že jistota při pronájmu nemovitosti podléhá ze zákona úročení?

Pronajímatelé ve většině případů v nájemní smlouvě požadují zaplacení jistoty (dříve kauce) před samotným nájmem. Jistota slouží jako základní nástroj k ochraně pronajímatele pro řadu nechtěných situací, jako jsou nedoplatky na nájemném a jiných platbách v souvislosti s nájmem, případně pro uhrazení náhrady škody v případě způsobení takové škody na vybavení nemovitosti. Z držení jistoty však pro pronajímatele plynou určité závazky a kauce se úročí. 

 

Jistota je smluvně sjednaná částka, jejíž výše je omezena občanským zákoníkem na maximálně trojnásobek měsíční platby nájemce. Například je-li sjednáno nájemné ve výši 20.000,- Kč, nesmí jistota překročit částku 60.000,- Kč. Omezení na maximálně trojnásobek měsíční platby nájemce zahrnuje také i případnou smluvní pokutu. Pokud by tedy chtěl pronajímatel v nájemní smlouvě sjednat jak jistotu, tak smluvní pokutu, v souhrnu nesmí přesáhnout tuto maximální částku. 

 

Po skončení nájmu má pronajímatel povinnost jistotu nájemci vrátit. Pokud by však nájemce nesplnil své závazky, může pronajímatel jistotu použít pro jejich uhrazení. V případě, že nájemce dluží na nájemném či službách, pak je pronajímatel oprávněn vrátit nájemci pouze část jistoty po odečtení dluhu. Složitější situace nastává v případě, kdy nájemce v bytě způsobil škodu, která je k uhrazení kaucí třeba vyčíslit. Důležité je upozornit na fakt, že nájemce odpovídá pouze za škody, které nespadají pod tzv. běžné opotřebení bytu. Vyčíslení škody není v praxi vůbec jednoduchou záležitostí a nájemce výši škody může zpochybnit. 

 

Zákon pronajímateli ukládá povinnost vrátit nájemci jistotu navýšenou o úroky za dobu od jejího poskytnutí do vrácení. Na výši úroků se může pronajímatel s nájemcem dohodnout v nájemní smlouvě. Nájemce má však právo nejméně na úroky ve výši zákonné sazby. Žádná zákonná sazba na úroky z jistoty však neexistuje. Proto se přistupuje k obecnému pravidlu, které říká, že pokud nejsou úroky stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Pronajímatel by tedy podle tohoto pravidla měl nájemci zaplatit úroky, které mají banky v místě bydliště pronajímatele v době uzavření nájemní smlouvy. Výpočet takových úroků je často problematický, jelikož každá banka poskytuje jinou výši úroků a zároveň se výše úroků v čase mění. Lze tedy doporučit, abyste si výši úroků sjednali přímo v nájemní smlouvě předem.