Jak se bránit proti vydědění?

Řešíte v rodině dědictví a dozvíte se, že jste byli vyděděni. Co z právního hlediska vydědění znamená? Koho lze vydědit, z jakých důvodů a dá se proti vydědění nějak bránit? Na následujících řádcích si přiblížíme, co si pod institutem vydědění představit, kdy jej lze použít a jaké jsou způsoby obrany proti němu.

Vydědění

Dle ustanovení § 1646 an. občanského zákoníku je vyděděním vyloučení nebo zkrácení práva nepominutelného dědice na jeho povinný díl, a to ze zákonných důvodů. Toto vymezení však není pro přehledné zorientování se v problematice dostačující. Pojďme si jej tedy rozebrat, a pojmy jako je nepominutelný dědic, povinný díl a zákonné důvody si blíže vysvětlit.

Nepominutelní dědicové a povinný díl

V rámci dědického práva lze dědice rozdělit na dědice pominutelné a dědice nepominutelné. Do kategorie nepominutelných dědiců spadají děti zůstavitele, a pokud tyto nedědí, tak sem spadají i jejich děti. Pominutelnými dědici jsou pak všichni ostatní. 

Nepominutelné dědice, jak už sám název napovídá, nelze pominout, mají totiž právo na povinný díl z pozůstalosti. Povinný díl z pozůstalosti by se dal vyjádřit jako peněžitá částka, která odpovídá hodnotě takového dílu z pozůstalosti, na který by nepominutelný dědic měl právo, pokud by se postupovalo dle zákonné dědické posloupnosti. V případě, že je nepominutelný dědic nezletilý, má právo na tři čtvrtiny dílu pozůstalosti, který by mu ze zákona připadl, naproti tomu zletilý dědic má právo na jednu čtvrtinu zákonného dílu z pozůstalosti.

Pro lepší představitelnost si uveďme příklad. 

Zemře Adam, otec rodiny, který má manželku Annu a dvě děti, nezletilého Aloise a zletilou Emu. Zanechá po sobě platnou závět, ve které jako dědice povolá svou manželku a nejlepšího kamaráda Petra. 

Pokud by neexistovala úprava povinného dílu pro nepominutelné dědice, pozůstalost by si rovným dílem rozdělili Petr a Anna. V naší právní úpravě, která však nepominutelné dědice a povinné díly zná, by bylo třeba rozdělit pozůstalost jinak, protože dvě děti Adama by musely dostat povinný díl, a to bez ohledu na to, že se o nich Adam ve své závěti nezmínil. 

Výpočet povinného dílu je pak jednodušší, než se zdá. Ema, Alois a Anna, tedy děti a manželka zůstavitele, by dle zákonné posloupnosti spadali do první dědické třídy a pozůstalost by si tudíž rozdělili mezi sebe na 3 díly, 1/3  pozůstalosti by byla zákonným dílem každého z nich. Nezletilý Alois by ze své 1/3 získal 3/4, tedy dohromady 3/12 (tj. 1/4) pozůstalosti. Zletilá Ema by ze své 1/3 získala  1/4, tedy 1/12 pozůstalosti. Z pozůstalosti by po rozdělení povinných dílů zbylo 8/12 a ty by si rozdělili Anna s Petrem, jak to zamýšlel v závěti Adam, každý z nich by tedy dostal 4/12 (tj. 1/3) pozůstalosti. 

Děti Adama by tedy dědily přesto, že je Adam za své dědice v závěti nepovolal. Pokud by si Adam přál, aby Alois a Ema nedědili vůbec nebo dědili méně, musel by je vydědit. Vydědit lze tedy pouze nepominutelné dědice, neboť nikdo jiný ze zákona nutně dědit nemusí. Vydědění však také není úplně svévolné. V zákoně je přesně stanoveno, z jakých důvodů lze nepominutelného dědice vydědit. Pokud by se stalo, že bude nepominutelný dědic vyděděn pro jiný, než stanovený důvod bude vydědění neplatné a nepominutelnému dědici nárok na povinný díl vznikne.

Důvody pro vydědění

Důvody pro vydědění, které zákon umožňuje, jsou dle ustanovení § 1646 občanského zákoníku čtyři, a to, že nepominutelný dědic:

1. Byl odsouzen za trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze
2. Neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi
3. Neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem
4. Vedl trvale nezřízený život

Dále může zůstavitel nepominutelného dědice tzv. překročit a povinný díl zůstavit přímo dětem nepominutelného dědice. K tomuto by se mohl uchýlit ve chvíli, pokud by hrozilo, že nepominutelný dědic pro své potomky nezanechá ani povinný díl, protože je příliš zadlužen nebo se chová marnotratně.

Jak se proti vydědění bránit?

Pokud by nepominutelný dědic se svým vyděděním nesouhlasil a mezi ostatními dědici by bylo sporné, zda došlo či nedošlo k jeho platnému vydědění, odkázal by notář nepominutelného dědice, aby své právo na povinný díl uplatnil žalobou u soudu. Rozhodovat o takové žalobě by notáři nepříslušelo, protože dědické řízení je řízením nesporným a u tvrzeného neplatného vydědění by šlo o spornou záležitost a musel by ji tudíž projednat soud. Lhůtu k podání této žaloby stanoví notář, nesmí ji však stanovit kratší než 2 měsíce. Aby byl nepominutelný dědic se svou žalobou úspěšný, bude muset tvrdit a prokázat, že důvod k vydědění nebyl pravdivý.

Pokud by však mezi dědici bylo nesporné, že důvody vydědění nebyly dány, nemusí se žaloba podávat a přímo notář v dědickém řízení může rozhodnout, že neprávem vyděděný potomek se stal dědicem zůstavitele. 

Pokud byste měli k postupu obrany proti vydědění další dotazy nebo jste potřebovali pomoc s formulací žaloby proti platnosti vydědění, neváhejte se obrátit na odborníky z naší advokátní kanceláře.