Soud by neměl odmítnout střídavou péči pouze na základě obecných argumentů. K tomuto závěru dospěl nedávno Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 8. 2. 2023 pod sp. zn. I. ÚS 3350/2022. 

Muž, který je otcem nezletilého dítěte, se snažil získat střídavou péči o svého syna po rozvodu s matkou dítěte. Okresní soud mu neudělil střídavou péči pouze z důvodů, že dítě bylo útlého věku (tehdy 3 roky) a bylo silně citově vázáno na matku. Krajský soud tento rozsudek potvrdil. Otec proto podal ústavní stížnost, tvrdíc, že soudy nedostatečně odůvodnily, proč střídavá péče není vhodná. Ústavní soud se s ním shodl a zdůraznil, že obecné soudy by se měly vyvarovat paušálních argumentů proti střídavé péči a místo toho se soustředit na konkrétní okolnosti, které mohou střídavé péči bránit.

Soud by měl proto vždy rozhodovat na základě konkrétních okolností daného případu a předložených důkazů. „Za situace, kdy jsou kompetence obou rodičů pečovat o dítě rovnocenné a dítě má k oběma dobrý vztah, je nutné vypořádat se v rozhodnutí o péči s konkrétními okolnostmi, které stojí střídavé péči na překážku,“ uvedl Ústavní soud. To znamená, že soud musí zvážit všechny relevantní faktory, jako jsou potřeby a zájmy dítěte, schopnost a ochota obou rodičů poskytnout péči, jejich podmínky bydlení, vztah s dítětem a další faktory, které by mohly mít vliv na to, zda by střídavá péče byla vhodná. Pokud soud použije pouze obecné argumenty a neuváží konkrétní okolnosti případu, může to vést k nespravedlivému rozhodnutí. 

Kdy tedy soud nemusí střídavou péči přiznat? Jedná se o situace, kdy by střídavá péče byla v rozporu se zájmy a potřebami dítěte. To znamená, že střídavá péče může být zamítnuta, pokud by mohla způsobit dítěti zbytečné emocionální nebo psychické problémy.