Věděli jste, že soud může svěřit dítě do péče toho rodiče, který nebrání kontaktu s druhým rodičem?

Statistické šetření poukazují na poměrně vysokou rozvodovost v České republice, při rozvodu manželství je však třeba vyřešit řadu otázek a péče o nezletilé děti je jedna z nich. Proto se v dnešním článku zaměříme především na možnosti úpravy styku s dítětem po dobu před rozvodem a po rozvodu manželství, kterých se můžete u soudu domáhat. V těch  případech, kdy již bylo ve věci soudem rozhodnuto, se můžete domáhat změny úpravy péče o nezletilé dítě. 

Stěžejním určujícím kritériem pro soud při rozhodování o úpravě styku nezletilého dítěte s rodičem je nejlepší zájem dítěte. Opakovaně již bylo Ústavním soudem ČR judikováno, že v případech, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, by mu mělo být umožněno stýkat se i s rodičem druhým.

Občanský zákoník dává soudům možnost svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče, nebo do společné péče, v tomto případě se vyžaduje souhlas rodičů. Samozřejmě se preferuje dohoda rodičů, kterou soud schválí. 

Může se však stát, že ochota rodičů domluvit se je velice malá, nebo není možná. Není také ojedinělé, že jeden z rodičů se snaží neustále bránit styku nezletilého s druhým rodičem, když například nezletilého na styk s druhým rodičem řádně nepřipravuje či odmítá nezletilého předat druhému rodiči.

Ústavní soud ČR se ve svém nálezu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14 zabýval otázkou vhodnosti svěření dítěte do střídavé péče rodičů, kteří nejsou schopni komunikace mezi sebou. Ústavní soud uzavřel, že v těchto případech je vhodnější svěřit dítě do péče pouze jednoho z rodičů a to toho rodiče, který nedává svým chováním příčinu k nevhodné komunikaci. Tento rodič by také neměl bránit styku nezletilého dítěte s druhým rodičem. Ústavní soud ČR v nálezu též apeluje na rodiče, aby si neřešili své neshody bojem o dítě před soudy, ale aby se snažili jednat zejména v zájmu dítěte být v péči obou rodičů a vytvářeli mu harmonické prostředí.

Toto rozhodnutí Ústavního soudu ČR je však třeba chápat pouze jako jednu z možností a jako určité vodítko pro obecné soudy. Soud totiž vždy musí konkrétní případ posoudit se všemi relevantními okolnosti daného případu. Řádné posouzení případu je vytýkáno i krajskému soudu, který rozhodoval před citovaným nálezem Ústavního soudu ČR, kdy soudu bylo vyčteno, že se naprosto izolovaně zaměřil pouze na posouzení nemožnosti matky a otce společně komunikovat.

Pokud se momentálně s podobným problémem potýkáte, neváhejte se na nás obrátit a společně najdeme vhodné řešení pro vás i vaše děti.