Víte, že pokud k vašemu pozemku nevede cesta, můžete požadovat, aby vám soused povolil nezbytnou cestu přes jeho pozemek

Tzv. institut nezbytné cesty je upraven v § 1029 a dalších občanského zákoníku a pojednává o tom, že pokud na pozemku nelze řádně hospodařit z toho důvodu, že k němu nevede spojení s veřejnou cestou, může jeho vlastník požadovat od vlastníka sousedního pozemku, aby mu za úplatu umožnil průchod nebo průjezd přes jeho pozemek.

 

Obecně se preferuje, aby ke zřízení průchodu nebo průjezdu došlo dohodou mezi vlastníky dvou sousedních pozemků. Konsensuální domluva bývá označována jako obecně prospěšnější na rozdíl od řešení problémů soudní cestou. Bohužel sousedské vztahy bývají často velmi komplikované a stává se, že nalezení společného slova není možné. V takovém případě nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud a požádat jej o patřičné rozhodnutí.

 

To, že se s tímto problémem lze obrátit na soud však ani zdaleka neznamená, že nezbytnou cestu soud zřídí vždy, když o to někdo požádá. Při jednání o této věci soud zkoumá mnoho variant a okolností případu. Jednám z nejzkoumanějších parametrů je určitě rozsah cesty. Základní úvaha vychází z toho, že újma způsobená zřízením nezbytné cesty by neměla převyšovat zisk z ní plynoucí. Jako příklad zde můžeme uvést situaci, kdy má být nezbytná cesta vedena přes pozemek, který je poměrně malý, a na němž má jeho vlastník jen svůj dům a zbytek pozemku je pokryt malou zahrádkou, o kterou se její vlastník stará a chodí na toto místo s oblibou odpočívat, ať už aktivně či ne. Pokud by v tomto případě vlastník pozemku bez přístupu k veřejné cestě požadoval, aby přes pozemek se zahrádkou vedla cesta, po které by mohl jezdit autem, a která by zabírala z velké části zmíněnou zahrádku, soud by žádost s největší pravděpodobností zamítl.

 

Dalším příkladem, kdy ke zřízení nezbytné cesty nejspíše nedojde, je situace, kdy si osoba kupuje pozemek, a moc dobře si je vědoma toho, že k pozemku vede pouze stezka a ne příjezdová cesta, díky které by k pozemku mohly jezdit auta, a rozhodne se s tímto nic nedělat, protože spoléhá, že soud v takovém případě určitě nezbytnou cestu dodatečně povolí. Těchto případů se vyskytuje nemálo a soudy v nich rozhodují většinou proti žadateli.

 

Jak je zjevné, nezbytná cesta představuje poměrně širokou problematiku. Pokud žádáte o zřízení nezbytné cesty, tak je nutné soud přesvědčit o tom, že bez ní nelze na nemovitosti řádně hospodařit a zároveň splňovat veškeré zákonné podmínky, které k povolení nezbytné cesty budou vést.