Použití Segway bude i nadále v části Prahy omezeno

Ústavní soud zamítl ústavní stížnost Asociace Segway ČR, o.s. jakožto stěžovatele směřující proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele. Stěžovatel se ústavní stížností dále domáhal zrušení § 60a odst. 5 až 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, což Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „Magistrát“) vydal dne 23.11.2016 opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků se samovyvažovacím zařízením, a to pro zajištění bezpečnosti chodců. Právě tento akt měl na stěžovatele obrovský dopad, neboť vydáním opatření obecné povahy došlo k omezení provozu elektronických vozítek Segway. Dle Magistrátu hlavního města Prahy má dané opatření obecné povahy především za úkol chránit chodce.

Stěžovatel mimo jiné namítal, že přepravníky nejsou nebezpečné, ke střetům s chodci nedochází a tím pádem nemůže být základ odůvodnění opatření obecné povahy relevantní, tímto se však dle slov stěžovatele vůbec správní soudy nezabývaly. Dále stěžovatel uvedl, že studie Českého vysokého učení technického ve spise dokládá, že přepravníky nejsou nebezpečné.

Ústavní soud ve svém nálezu IV. ÚS 1204/21 ze dne 14. prosince 2021 v bodě VI.b) uvedl, že Magistrát při svém odůvodňování opatření obecné povahy zmínil, že oblast, kde zakázal přepravníky, zahrnuje Pražskou památkovou rezervaci, tj. území, kde je vysoká koncentrace pěších, a dále i širší území, které je podle něj hustě obydlené a s vysokou koncentrací pěších.

Ústavní soud v bodě 36 nálezu uvedl, že na klíčovém závěru Nejvyššího správního soudu, že vedlejšího účastníka (pozn. Magistrát) vedla k zákazu vjezdu a provozování osobního přepravníku na pozemních komunikacích skutečnost, že osobním přepravníkem je možno se pohybovat i na pozemních komunikacích, kde se vyskytují chodci, a že pro jejich bezpečnost v historickém a širším centru hl. m. Prahy bylo nutno provoz těchto přepravníků regulovat, neshledal nic neústavního.

Stěžovatel dále namítal, že Magistrát nikterak nedoložil skutečnost, že by docházelo k ohrožení chodců. K tomuto se vyjádřil Ústavní soud v bodě 37. nálezu, když uvedl, že neshledal nic neústavního v závěrech správních soudů, že důvody ohrožení bezpečnosti chodců nebylo nutno nějakým způsobem dokládat, neboť vycházejí z technických vlastností a parametrů osobních přepravníků, o nichž není sporu, a opatření upravující provoz na pozemních komunikacích, resp. zákaz vjezdu určitých dopravních prostředků, může být přijato i preventivně, aniž by k řešené problematice již existovaly určité statistiky policie, stížnosti od občanů a podobně. Toto nelze shledat a priori neústavní ani z obecných hledisek zákazu svévole či libovůle. Ústavní soud dále uvedl, že je nutno přisvědčit Nejvyššímu správnímu soudu též v jeho právním názoru, že z hlediska proporcionality je zřejmé, že smysl umístění dopravních značek je opodstatněný; opatření má za cíl ochránit chodce v hl. m. Praze před střety s osobními přepravníky, čehož lze stanovením zákazu jejich vjezdu dosáhnout. Opatření tak i podle Ústavního soudu splňuje kritérium vhodnosti.

K návrhu na zrušení předmětných ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích pak Ústavní soud ve svém nálezu uvedl, že existence odlišných věcných vlastností, kterými se pohyb přepravníků liší od jak pohybu chodců, tak cyklistů, dává racionální podklad pro zvláštní právní úpravu přepravníků; nejde proto o úpravu diskriminující osoby na přepravnících při srovnání s cyklisty či chodci. Stanovení kompetence (možnosti) vydat nařízení zakazující na místech specifikovaných v § 60a odst. 5 daného zákona provoz přepravníků nelze považovat za diskriminační, neboť obecně nelze vyloučit existenci míst, kde je dán rozumný důvod pro zákaz provozování přepravníků, ač tato místa eventuálně mohou užívat chodci či cyklisté. Přistoupí-li v konkrétním případě příslušný orgán k vydání zákazu, má význam zkoumat, zda daný zákaz v konkrétním případě není neústavní či nezákonný. Samotné zákonné zakotvení kompetence (možnosti) vydat nařízení zakazující provoz přepravníků na vymezených místech však neústavní není.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.