Podmínky dědické smlouvy 

Podmínky pro podobu dědické smlouvy jsou přísnější než u závěti, a v případě jejich nedodržení by mohla být smlouva považována za neplatnou. Dědická smlouva musí být uzavřena dobrovolně a na základě oboustranného souhlasu. Je nutné, aby ani jedna ze stran nebyla k uzavření smlouvy donucena, například nátlakem nebo vyhrožováním. V opačném případě by byla smlouva neplatná. Forma dědické smlouvy musí být veřejná listina, což znamená, že smlouva musí být sepsána ve formě notářského zápisu. Notář nejen ověřuje totožnost smluvních stran, ale také zajišťuje, že smlouva je v souladu se zákonem a že ji strany uzavřely dobrovolně. Dědickou smlouvou může zůstavitel odkázat maximálně tři čtvrtiny svého majetku. Zbylou čtvrtinu musí zůstavitel ponechat volnou. Tento majetek však může odkázat druhé straně prostřednictvím závěti. Toto omezení zajišťuje, že zůstavitel nebude plně omezen v rozhodování o svém majetku a bude mít možnost rozhodnout o jeho části v budoucnosti. Smluvní strany dědické smlouvy musí být plnoleté a svéprávné osoby. To znamená, že zůstavitel i budoucí dědic musí být v době uzavření smlouvy starší 18 let a nesmí být omezeni ve svéprávnosti. Dědická smlouva nesmí jít proti nepominutelným dědicům, což jsou osoby, které mají ze zákona nárok na určitou část dědictví, i když by byly v závěti nebo dědické smlouvě opomenuty. V praxi se jedná o děti zůstavitele a jejich případné potomky. Pokud dědická smlouva opomene nepominutelné dědice nebo jim přidělí méně, než jim náleží, smlouva nebude v této části platná.

Výhodou dědické smlouvy je především její závaznost – po podpisu ji nelze jednostranně zrušit ani změnit, což poskytuje dědicům právní jistotu a zajišťuje, že vůle zůstavitele nebude později zpochybněna nebo upravena pod vnějším tlakem. Smlouva také může obsahovat konkrétní podmínky, které musí dědic splnit, aby dědictví získal, například dosažení určitého vzdělání či péče o zůstavitele. Díky tomu se minimalizuje riziko sporů mezi dědici. Současně zůstává čtvrtina majetku volná pro jinou formu rozdělení, což přináší určitou flexibilitu.

Nevýhodou však je právě ona závaznost – jakékoli změny vyžadují souhlas druhé strany, což může být nepraktické, pokud se životní okolnosti zůstavitele výrazně změní. Samotné sepsání smlouvy u notáře znamená další náklady a nutnost osobní účasti. A přestože smlouva má silnější právní postavení než závěť, stále se může stát terčem soudních sporů, zejména pokud nejsou respektována práva nepominutelných dědiců.