- 05.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Právo cesty, často označované také jako služebnost cesty, je jedním z nejběžnějších věcných břemen, se kterými se lidé setkávají. Umožňuje vlastníku nemovitosti přístup přes cizí pozemek – ať už pěšky, s vozidlem, nebo jiným způsobem, v rozsahu, který je stanoven smlouvou či rozhodnutím. V praxi ale může nastat situace, kdy vlastník zatíženého pozemku začne toto právo omezovat nebo mu úplně brání. To může být pro oprávněného souseda zásadní problém, protože bez zajištěného přístupu může být jeho nemovitost fakticky neobyvatelná nebo výrazně ztrácí na hodnotě. Jak tedy postupovat, když k takové situaci dojde?
Řešíte problém s využíváním práva cesty? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Postup při ověřování a prosazování práva cesty
Jakmile zjistíte, že přístup k vaší nemovitosti může být sporný nebo nejasný, je nezbytné si ověřit, zda k ní skutečně existuje právní titul cesty. Bez tohoto ověření nelze spolehlivě posoudit, zda můžete cestu používat, ani jaká máte práva či povinnosti vůči sousedům. Nejjednodušším způsobem je nahlédnout do katastru nemovitostí, kde by měla být služebnost cesty (věcné břemeno) řádně zapsána. Pokud zde žádný záznam nenajdete, nemusí to nutně znamenat, že právo neexistuje – mohlo totiž vzniknout i jiným právním způsobem. V úvahu přichází například starší smlouva mezi původními vlastníky, rozhodnutí soudu nebo tzv. vydržení služebnosti, tedy situace, kdy byla cesta po dlouhou dobu (nejméně deset let) nerušeně, veřejně a v dobré víře užívána.
Jakmile máte jistotu, že právo cesty skutečně máte, je vhodné začít pokus o smír. Vztahy se sousedy bývají citlivé a vleklé spory mohou narušit klidné užívání nemovitosti na mnoho let. V praxi se často osvědčí otevřený a věcný rozhovor, při kterém vysvětlíte, proč přístup potřebujete, jak jej budete využívat a že vám záleží na ohleduplném soužití. Mnoho konfliktů vzniká z nedorozumění či z pocitu, že vlastník zatíženého pozemku je omezován; často však postačí ujistit jej, že cestu budete používat přiměřeně a s respektem.
Pokud se přesto dohody nepodaří dosáhnout, je vhodné přistoupit k písemné výzvě. Ta by měla být zdvořilá, ale jednoznačná, a měla by odkazovat na konkrétní právní titul – například na zápis v katastru nebo na rozhodnutí soudu, které vaše právo zakládá.
Písemná forma má zásadní význam: vytváří důkazní podklad pro případ, že by se spor musel řešit soudní cestou. Dobře formulovaná výzva navíc často pomůže předejít dalšímu vyhrocení vztahů, protože jasně stanoví, jaké kroky jste podnikli a na jakém právním základě stojíte.
Konflikty ohledně práva cesty patří mezi časté sousedské spory a mohou mít velký dopad na hodnotu i užívání nemovitosti. Základním krokem je vždy ověření právního titulu a snaha o smírné řešení. Pokud však vlastník pozemku brání užívání cesty i přes jasně dané právo, existují právní prostředky, jak se bránit – od písemné výzvy až po soudní žalobu. Přestože je soudní řízení náročnější, poskytuje konečné a závazné řešení, které jasně vymezuje práva a povinnosti obou stran.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
Obrana proti domácímu násilí
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
- 05.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Od 1. ledna 2026 nabývá účinnosti zákon, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a řada souvisejících předpisů. Novela představuje nejrozsáhlejší změnu rodinného práva od jeho poslední rekodifikace a přináší zásadní změny týkající se především rozvodového řízení, úpravy poměrů k nezletilým dětem, rodičovské odpovědnosti či výživného. Jejím cílem je zjednodušit rozvodová řízení, posílit rodičovskou odpovědnost a zaměřit se na skutečné potřeby dítěte. Tento článek tak shrnuje přehled nejdůležitějších změn.
Rozvodové řízení
Současná právní úprava rozlišuje mezi rozvodem sporným a nesporným. Nově vzniká institut tzv. smluveného rozvodu, který nahrazuje institut nesporného rozvodu. V případě smluveného rozvodu již nebude třeba dokazovat příčiny rozvratu manželství ani dobu odloučení manželů, která dle současné právní úpravy musí být nejméně šest měsíců. Ostatní podmínky zůstávají zachovány. Pokud se manželé dohodnou na všech podstatných otázkách, soud rozvod pouze formálně schválí.
U sporného rozvodu se nadále bude zjišťovat, zda je manželství hluboce, trvale a nenávratně rozvráceno. Příčiny rozvratu manželství se již ale zpravidla zjišťovat nebudou.
Nově také bude možné rozhodnout o rozvodu, péči o nezletilé dítě a výživném v jednom řízení, pokud pro to budou splněny podmínky. Tato možnost tak zrychlí a zjednoduší celý proces.
Péče o nezletilé děti
Zásadní změna se také týká oblasti péče o nezletilé děti po rozvodu. Novela ruší rozlišování mezi střídavou, výlučnou a společnou péčí. Od ledna bude existovat pouze jeden druh péče obou rodičů, která reflektuje společnou odpovědnost rodičů za dítě.
Pokud se rodiče na péči nedohodnou, soud rozhodne o rozsahu péče každého z rodičů, přičemž bude zohledňován nejlepší zájem dítěte. Péče tak nemusí být rozložena mezi rodiče rovnoměrně.
Řešíte rodinné právo? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Rodičovská odpovědnost
Novela také rozšiřuje definici rodičovské odpovědnosti. Stávající definice zůstane nezměněná, avšak dojde k jejímu rozšíření o zákaz tělesných trestů, duševního strádání a jiných ponižujících opatření vůči dítěti.
Rodičovská odpovědnost bude rozšířena i o právo a současně povinnost udržování styku s dítětem. Toto bude zahrnovat osobní styk s dítětem, nepřímý styk uskutečňovaný prostředky komunikace na dálku, vzájemné poskytování všech podstatných informací o dítěti mezi rodiči, která sice existuje již dnes, ale není dosud právně upravena a poskytování všech podstatných informací o rodičích dítěti.
Vyživovací povinnost
Novelou je dotčena i právní úprava vyživovací povinnosti. Nově bude možné pohledávku na výživné postoupit třetí osobě. Jedná se o postoupení nároku na jednotlivé, splatné zpravidla měsíční dávky výživného. Podmínkou je, aby již výživné bylo přiznáno soudem.
Postoupení pohledávky výživného bude mít svůj vlastní režim. Pohledávku bude možné postoupit pouze za úplatu bezhotovostním převodem, postupitel nebude ručit postupníkovi za dobytnost pohledávky a po postoupení ztrácí pohledávka svůj speciální režim a nadále se řídí zpravidla obecnou právní úpravou. V případě, že k postoupení nedojde alespoň ve výši jistiny pohledávky v době postoupení, bude třeba souhlasu soudu, aby jej bylo možné provést.
Shrnutí
Novela občanského zákoníku účinná od 1. ledna 2026 představuje významnou změnu rodinného práva. Zásadním cílem je zjednodušit rodinněprávní řízení, posílit rodičovskou odpovědnost a zaměřit se na skutečné potřeby dítěte. Mezi nejvýznamnější změny patří zavedení smluveného rozvodu, sjednocení právní úpravy péče o dítě, rozšíření definice rodičovské odpovědnosti o zákaz tělesných trestů a zavedení možnosti postoupit pohledávku na výživné třetí osobě.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
Obrana proti domácímu násilí
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
- 05.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Vlastnické právo je jedním z nejdůležitějších práv, které nám garantuje ochranu majetku. V České republice je toto právo chráněno nejenom obecnými právními předpisy, ale i Listinou základních práv a svobod. I přesto však existují výjimečné situace, kdy může být vlastník svého majetku zbaven nebo kdy může být jeho vlastnické právo omezeno. Tyto situace většinou nastávají v případě veřejného zájmu, kdy stát nebo veřejné instituce mají potřebu využít soukromý majetek pro potřeby společnosti. V takových případech hovoříme o vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva.
Vyvlastnění je jedním z nejzávažnějších zásahů do vlastnického práva. Zjednodušeně řečeno, jde o situaci, kdy stát nebo veřejné orgány vezmou majetek od jeho vlastníka, a to obvykle za účelem realizace nějakého veřejného projektu – například stavby silnice, dálnice, vodního díla nebo jiné infrastruktury, která má sloužit veřejnosti. Vyvlastnit pozemek však není možné libovolně, ale řídí se přísnými pravidly. Dle vyvlastňovacího zákona se vyvlastněním rozumí „odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění, který je stanoven zvláštním zákonem“. To znamená, že vyvlastnění není možné bez konkrétního zákonného důvodu.
Kdy a jak je možné vyvlastnit majetek?
Vyvlastnění je možné pouze tehdy, pokud jde o veřejný zájem. To znamená, že musí existovat konkrétní důvod, proč je vyvlastnění potřebné pro širší společenský prospěch – např. výstavba silnice, zajištění vodního hospodářství nebo ochrany přírody. Tento veřejný zájem musí být ve vyvlastňovacím řízení prokázán, nelze ho tedy pouze deklarovat.
Před samotným vyvlastněním musí být splněny následující podmínky:
- Zákonný základ – vyvlastnění je možné pouze na základě zákona. Zákon musí stanovit účel vyvlastnění, jenž se označuje jako tzv. expropriační titul. Tento titul může být obsažen například ve stavebním zákoně, zákoně o státní památkové péči nebo vodním zákoně.
- Proporcionalita – vyvlastnění musí být přiměřené a mělo by se týkat pouze takové části majetku, která je nezbytná pro dosažení cíle vyvlastnění. Vyvlastnění tedy nesmí přesáhnout rámec toho, co je pro daný účel skutečně nutné.
- Poskytnutí náhrady – pokud k vyvlastnění dojde, vlastník musí obdržet náhradu ve výši ceny obvyklé. Náhrada by tedy měla odrážet hodnotu majetku na trhu.
- Ultima ratio – vyvlastnění by mělo být krajním řešením, může k němu dojít, pouze v případě, že nejsou k dispozici jiná dostupná řešení. Vyvlastnění je tedy poslední možností, pokud jiné způsoby, jako jsou například odkoupení pozemku nebo dohoda s vlastníkem, selhaly.
Řešíte vyvlastnění? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Práva třetích osob
Pokud je majetek vyvlastněn, zanikají i všechna práva třetích osob, která byla k tomuto majetku vázána. To zahrnuje například věcná břemena, nájemní smlouvy nebo zástavní práva. To znamená, že ti, kteří měli k majetku nějaké právo (např. nájemníci), ztratí možnost jej využívat.
Dále se vyvlastněním ruší účinky nařízení výkonů rozhodnutí a exekučních příkazů v rozsahu, který se týká vyvlastňovaného pozemku nebo stavby.
I třetí osoby mají v případě vyvlastnění nárok na náhradu za zánik jejich práv. Tato náhrada by měla odpovídat hodnotě zaniklého práva (např. hodnota věcného břemene či tržního nájemného za zbývající dobu nájmu).
Omezení vlastnických práv
Kromě vyvlastnění existují i případy, kdy stát či veřejné orgány omezí vlastníkova práva k jeho majetku, aniž by došlo k jeho úplnému odejmutí. K omezení vlastnického práva dochází, například územními opatřeními (např. stavební uzávěra), zařazením pozemku do ochranného pásma, mimořádnými veterinárními opatřeními, omezení možnosti nakládat s kulturní památkou a další. Majitelé tak mohou mít omezenou možnost stavět, přestavovat nebo provádět určité činnosti na nemovitosti. Tato omezení neznamenají, že vlastník o majetek přijde, ale jeho možnosti s ním nakládat jsou omezeny, a to v souladu s veřejným zájmem.
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv jsou právní nástroje, které se používají výjimečně, ale mohou mít významný dopad na vlastníky. Je tedy nezbytné, aby jakékoliv vyvlastnění probíhalo v souladu se zákony a s náležitou náhradou za odejmutý majetek.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
Obrana proti domácímu násilí
Obrana proti domácímu násilí
- 04.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Domácí násilí představuje závažný společenský problém, který se odehrává za zavřenými dveřmi a má dalekosáhlé důsledky pro jednotlivce i celé rodiny. Ať už se jedná o fyzické útoky, nebo psychický, sexuální, ekonomický či sociální nátlak, oběti se často nacházejí v bludném kruhu s pocitem, že není cesty ven. Tento článek si klade za cíl představit rámec ochrany před domácím násilím a možné způsoby řešení krizových situací.
Domácí násilí je právně uznávaný pojem jak v právu občanském, tak v právu trestním, přičemž každá oblast ho pojímá částečně odlišně. Občanský zákoník jej nově definuje v § 3021: „Domácím násilím se rozumí násilné jednání vůči oběti v jakékoliv formě, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým:
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity
b) bylo nebo mělo být neoprávněně a opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody nebo důstojnosti, zejména v intimní oblasti, do její vážnosti, cti, soukromí nebo,
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své základní potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.“
V kontrastu oproti tomu v rovině trestní nemáme jednoznačnou definici. Ochranu proti domácímu násilí lze nalézt převážně v § 199 trestního zákoníku v podobě trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí: „Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.“
Jak se bránit
V případě, že se stanete obětí domácího násilí, je důležité jednat co nejdříve a nečekat, až se situace zhorší. Prvním krokem, k zajištění vlastní bezpečnosti, by mělo být kontaktování Policie ČR. Policie může v souladu s § 44 a násl. zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky na místě vykázat násilníka ze společné obydlí na dobu 14 dnů.
Během vykázání se nesmí útočník vrátit do obydlí, pohybovat se v jeho okolí, ani se pokoušet ohroženou osobu kontaktovat. Jedná se pouze o dočasný prostředek ochrany, který má akorát oběti poskytnout dostatečný časový úsek k tomu, aby podstoupila další kroky směřující ke své ochraně, zejména aby vyhledala pomoc advokáta, který jí pomůže se sepisem návrhu na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí ve smyslu § 400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
V takovém případě se doba vykázání automaticky prodlužuje až do doby, kdy soud pravomocně rozhodne o zmíněném návrhu. Řízení o návrhu na vydání předběžného opatření je navíc osvobozeno od soudního poplatku. Doba trvání předběžného opatření je 1 měsíc, soud však může na základě podaného návrhu na prodloužení dobu prodloužit až na dobu 6 měsíců. Je však nutno mít na paměti, že výše uvedené prostředky ochrany slouží především k získání času k podniknutí konečných kroků, jako jsou například žádost o rozvod, změna bydliště, či podniknout právní kroky k tomu, aby se útočník do bydliště nemohl vrátit.
Po celou dobu je velmi důležité uchovávat veškeré důkazy, kterými můžou být například lékařské zprávy, fotografie, záznamy komunikace, svědecké výpovědi a podobně, jelikož pokud stav věci nasvědčuje spáchání trestného činu a že jej spáchala konkrétní osoba, bude zahájeno trestní stíhání.
Řešíte domácí násilí? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Domácí násilí je vážný problém, který si zasluhuje rychlou a rozhodnou reakci. Právo nabízí řadu nástrojů, jak se bránit, avšak klíčové je nezůstávat v takové situaci sám, vyhledat pomoc a nebát se podniknout potřebné kroky k zajištění vlastní bezpečnosti a důstojnosti.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
Dědická nezpůsobilost
- 04.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Oblast dědického práva a kdo je způsobilým dědicem upravuje občanský zákoník v ustanovení § 1475 a následujících. Existují situace, které jsou společností považovány za nežádoucí, a pro která se potenciální dědic může stát dědicky nezpůsobilý.
Kdy dochází k dědické nezpůsobilosti
Občanský zákoník vymezuje čtyři skutkové podstaty, za kterých se ze zákona omezuje dědická způsobilost potenciálního dědice.
Po zůstavitelovi nemůže dědit ten, ledaže by mu to zůstavitel výslovně prominul, kdo:
- Se dopustil činu, který naplňuje skutkovou podstatu úmyslného trestného činu, a to proti zůstavitelovi nebo jeho nejbližším rodinným příslušníkům.
- Jednal přímo proti zůstavitelově projevu vůle sepsat závět nebo proti již projevené poslední vůli zůstavitele s cílem změnit okruh či velikost dědických podílů, zejména falšováním nebo zničením závěti.
Ze zákonné dědické posloupnosti je vyloučen také:
- Manžel, který se vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, probíhá-li současně z daného důvodu řízení o rozvodu manželství.
- Rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji zneužíval nebo z vlastní viny závažně zanedbával.
Identifikování právní úpravy a její dopad
V souvislosti s vývojem právní úpravy občanského zákoníku byly zavedeny změny znění jednotlivých ustanovení či jejich výkladu. Příkladem je situace, kdy se potenciální dědic dopustil jednání, které má povahu úmyslného trestného činu proti zůstaviteli nebo jeho manželovi, potomkovi či předkovi, a to i tehdy, nebyl-li za tento čin pravomocně odsouzen. V těchto případech není pozůstalostní soud při posuzování dědické nezpůsobilosti vázán výsledkem trestního řízení, ale posuzuje povahu činu samostatně. Významnou roli zde hraje právní úprava účinná v době spáchání činu, neboť současná úprava se v některých ohledech liší od úpravy dřívější. Tyto rozdíly mohou mít zásadní vliv na to, zda bude osoba z dědického práva vyloučena.
Je nutné dbát na odlišnosti právní úpravy, a to i s ohledem na prominutí ze strany zůstavitele. Podle předchozí právní úpravy postačovalo, aby zůstavitel čin dědici prominul konkludentně, tedy svým chováním, jestliže nevznikly pochybnosti o projevené vůli zůstavitele. Od 1. ledna 2014 je však nutné, aby zůstavitel čin dědici výslovně prominul, jinak se k prominutí nepřihlíží. V praxi rovněž není možné, aby zůstavitel prominul dědici veškeré skutky, zejména ty, o nichž ani neví, neboť je nezbytné každý takový skutek určit a výslovně jej prominout.
Potřebujete ověřit, zda se na Vás vztahuje dědická nezpůsobilost, nebo zda je prominutí zůstavitele platné a rádi byste si s Vaší situací poradili s odborníkem? Pomůžeme Vám. Neváhejte a obraťte se na naši advokátní kancelář.
Řešíte dědické právo? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
Diskriminace na pracovišti
- 01.11.2025
- 4 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Diskriminací se rozumí rozdílné zacházení s lidmi ve srovnatelné situaci. Antidiskriminační zákon (zákon č. 198/2009 Sb.) rozeznává několik diskriminačních důvodů, a to rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru, světový názor, pohlaví, těhotenství, mateřství, otcovství a pohlavní identifikaci.
Rozlišují se dva typy diskriminace – přímá a nepřímá.
Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
Přímá a nepřímá diskriminace
Přímá diskriminace je základním typem. Zákon ji přímo definuje jako takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci z už výše uvedených diskriminačních důvodů.
Diskriminace však nemusí být vždy úmyslná. Může dojít k tomu, že nastavené pravidlo nebo postup, které se zdají být neutrální, se ukážou být v praxi diskriminační a poté mluvíme o diskriminaci nepřímé. Jejím příkladem je nepřijetí opatření vůči člověku s postižením, které by mu umožňovalo výkon práce (např. nájezdové rampy na schody).
Přípustné důvody rozlišování mezi zaměstnanci
Ačkoli je jakékoliv diskriminační jednání protizákonné, existují výjimky – tzv. přípustné důvody rozlišování mezi zaměstnanci. Diskriminací není rozdílné zacházení ve pracovněprávních vztazích, pokud sleduje legitimní cíl spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Spadá sem například zacházení, jehož cílem je ochrana těhotných žen, nebo vyžadování odborné praxe, která je pro řádný výkon zaměstnání nezbytná.
Mezi projevy diskriminace na pracovišti patří např. rozdílné odměňování na základě pohlaví (tzv. gender pay gap), šikana, sexuální obtěžování, pokyn k diskriminaci nebo odmítání uchazečů na základě stereotypních představ.
Řešíte diskriminaci na pracovišti? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Jak se bránit diskriminaci na pracovišti?
Proti diskriminaci na pracovišti je možné se bránit podáním podnětu k provedení kontroly přímo na místně příslušném oblastním inspektorátu práce (dle místa, kde dochází k výkonu práce), nebo prostřednictvím Státního úřadu inspekce práce. Tyto orgány jsou ze zákona povinny zachovávat mlčenlivost o totožnosti zaměstnance, který podnět podal.
Další možností je podání žaloby. Diskriminovaný zaměstnanec má právo se u soudu domáhat určení, že došlo k diskriminaci, dále aby od ní bylo upuštěno, aby byly odstraněny následky onoho nerovného zacházení a aby zaměstnavateli bylo dáno přiměřené zadostiučinění (typicky omluva). Zaměstnanec má také právo na náhradu újmy v penězích.
Závěr
Zaměstnavatelé jsou povinní dodržovat zásady pracovněprávních vztahů, mezi které patří i rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Pokud dochází k diskriminaci na pracovišti, zaměstnanec má právní ochranné prostředky, které může využít – a to podání podnětu k provedení kontroly na místně příslušném oblastním inspektorátu práce, prostřednictvím Státního úřadu inspekce práce, anebo má možnost se vydat soudní cestou.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
Jak se určuje péče o dítě po rozvodu?
- 09.10.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Rozvod rodičů je vždy zásadní událostí, která nezasahuje jen samotné partnery, ale především děti. Ty se ocitají v nové životní situaci, kdy je potřeba určit, jak budou trávit čas s matkou a otcem, kdo se o ně bude v každodenním životě starat a jakým způsobem se bude podílet každý z rodičů na jejich výchově. Právo v této oblasti vychází z jednoho základního principu: klíčovým hlediskem je vždy nejlepší zájem dítěte. Na tom staví i současná rozhodovací praxe českých soudů, která se v posledních letech posouvá směrem k většímu zohlednění názorů dětí i širšího spektra možností, jak péči uspořádat.
Právní řád rozeznává tři základní formy péče. Nejčastěji je řešena výlučná péče, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče a druhý rodič má vymezený styk, případně platí výživné. Stále častěji se však využívá střídavá péče, která znamená, že dítě žije u obou rodičů a v určitých intervalech se mezi nimi přesouvá. Typickým modelem je střídání po týdnu, ale v praxi může jít i o kratší nebo delší úseky. Třetí možností je společná péče, při níž soud nesvěřuje dítě do péče žádného z rodičů výlučně, ale oba mají výchovnou odpovědnost současně, což vyžaduje vysokou míru spolupráce a komunikace. Volba konkrétní varianty není mechanická – soud vždy zvažuje povahu vztahů mezi rodiči, věk a potřeby dítěte, vzdálenost bydlišť či schopnost rodičů zajistit kontinuitu péče.
V posledních letech se výrazně diskutuje střídavá péče, která byla dlouhou dobu chápána jako symetrické rozdělení času mezi oba rodiče, tedy model „půl na půl“. Tento pohled však zásadně korigoval nález Ústavního soudu z roku 2022, potvrzený i v dalších rozhodnutích. Podle něj je střídavá péče sice preferovaným východiskem, ale neznamená automaticky, že dítě musí trávit stejný čas u obou rodičů. Ústavní soud zdůraznil, že rodiče nemají právo na „ideální polovinu dítěte“, protože tím hlavním účastníkem řízení je samotné dítě. Rozhodující proto není matematické rozdělení dnů, ale to, zda konkrétní uspořádání co nejlépe odpovídá jeho potřebám. Jako střídavou péči lze považovat i situaci, kdy dítě tráví například 30 % času u jednoho rodiče a 70 % u druhého. Takové asymetrické uspořádání může být vhodné například tehdy, když to odpovídá přání dítěte, nebo například pracovním možnostem rodičů.
Řešíte určení péče o dítě? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Zásadním vodítkem je přitom názor dítěte. Česká i mezinárodní právní úprava zdůrazňují, že dítě, které je již dostatečně vyspělé, má právo vyjádřit se k tomu, s kým a jak chce žít. Soudy jsou povinny tento názor respektovat a při svém rozhodování jej zohlednit, i když není jediným faktorem. Nezřídka se totiž stává, že děti vnímají atmosféru v rodině citlivěji než rodiče a dokážou formulovat, kde se cítí bezpečněji nebo co jim vyhovuje. Ústavní soud proto opakovaně zdůrazňuje, že přihlížet k přání dětí není jen formalita, ale podstatná součást rozhodování.
Jak tedy soud určuje, komu bude dítě svěřeno a v jakém rozsahu? Základním měřítkem je schopnost každého rodiče zajistit dítěti stabilní a láskyplné prostředí. Hodnotí se vztah rodiče k dítěti, jeho výchovné schopnosti, časové a materiální možnosti, ale také to, jak dokáže podporovat kontakt dítěte s druhým rodičem. Pokud jeden z rodičů brání dítěti v kontaktu s druhým, může to být důvodem, proč soud svěří dítě spíše do péče druhého rodiče. Důležitá je rovněž kontinuita prostředí – zda dítě může zůstat ve známém bydlišti, chodit do stejné školy nebo udržovat vazby na své přátele. Rozhodování tak není o hledání spravedlivého kompromisu mezi rodiči, ale o nastavení podmínek, které co nejlépe naplní potřeby dítěte.
Současná judikatura tedy ukazuje, že péče o dítě po rozvodu není jednotný model, ale individuálně přizpůsobený systém. Střídavá péče je preferovaná, avšak nemusí být vždy přesně poloviční. Výlučná péče zůstává řešením tam, kde rodiče nejsou schopni spolupracovat nebo kde by střídavá péče byla v rozporu se zájmem dítěte. Společná péče je zase variantou pro rodiče, kteří dokážou udržet vysokou míru komunikace a společného rozhodování. Všechny tyto modely však mají společného jmenovatele: tím je nejlepší zájem dítěte, který musí stát nad osobními požadavky rodičů. Rozvod sám o sobě nemusí být pro děti devastující, pokud rodiče dokážou i po něm spolupracovat a pokud soudní rozhodnutí respektuje jejich potřeby a přání.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
Odpovědnost dědice za dluhy zůstavitele
- 09.10.2025
- 3 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Dědictví přináší nejen majetek, ale může s sebou nést i dluhy zesnulého. Pokud člověk dědí po zůstaviteli, stává se nejen vlastníkem jeho majetku, ale může se zároveň stát i jeho dlužníkem. Na dědice totiž dle zákona přecházejí dluhy zůstavitele – a je za ně odpovědný.
Aby dluh přecházel na dědice, musí splňovat dvě základní podmínky – musí vzniknout ještě za života zůstavitele a nesmí smrtí zůstavitele zaniknout. Typickými příklady jsou půjčky, nezaplacené faktury či závazky vyplývající ze smluv. Pokud dědic přijme dědictví bez omezení, odpovídá za dluhy zůstavitele celým svým majetkem, nikoli jen tím, co zdědil. To může představovat značné riziko, pokud zůstavitel zanechal dluhy převyšující hodnotu dědictví.
Jak se před odpovědností za dluhy chránit?
Dědic má dvě hlavní možnosti, jak se před dluhy zůstavitele bránit – jedná se o odmítnutí dědictví a přijetí dědictví s výhradou soupisu majetku pozůstalosti. Notář vždy dědice informuje dědice o těchto možnostech při prvním jednání o pozůstalosti. Dědic má pak zákonnou lhůtu jednoho měsíce, aby se rozhodl, zda dědictví přijme, odmítne, nebo přijme s výhradou soupisu pozůstalosti.
Řešíte dluhy zůstavitele? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Odmítnutí dědictví
V případě, že dědic odmítne dědictví, vzdává se tak veškerého majetku zůstavitele, a tím i všech jeho dluhů. Odmítnutí dědictví je nezvratné. Dědic také nemůže odmítnout pouze část dědictví – rozhodnutí o odmítnutí platí pro veškerý majetek zůstavitele. Tato možnost je vhodná zejména tehdy, pokud dluhy výrazně převyšují hodnotu aktiv pozůstalosti.
Přijetí dědictví s výhradou soupisu pozůstalosti
Dědic v tomto případě přijme dědictví, ale omezuje svou odpovědnost za dluhy. Když požádá notáře o soupis pozůstalosti, tedy o seznam veškerého majetku a dluhů zůstavitele, hradí dluhy pouze do výše nabytého majetku. Například když dědic zdědí nemovitost v hodnotě 1 milionu korun, zatímco zůstavitel měl dluhy v hodnotě 2 miliony korun, odpovídá za dluhy pouze do výše hodnoty zděděného majetku, tedy 1 milionu korun – nebude tedy muset nic doplácet ze svého vlastního majetku.
Při převzetí dědictví je vždy důležité pečlivě zvážit poměr mezi aktivy a pasivy pozůstalosti. Dědic by se měl zamyslet nad přijetím dědictví, informovat se o možných dluzích, konzultovat věc s notářem případně s advokátem a rozhodnout se v případě dluhů mezi odmítnutím dědictví a přijetím s výhradou soupisu. Správné rozhodnutí chrání dědice před nepříjemnými finančními překvapeními a minimalizuje riziko, že se dluhy zůstavitele stanou jeho osobní zátěží.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
Trestný čin zanedbání povinné výživy
- 08.10.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Vyživovací povinnost patří k jedné ze základních rodičovských povinností, kterou rodič vůči dítěti má. Jejím cílem je zajistit nezletilým dětem odpovídající životní podmínky a umožnit jim důstojný vývoj. V českém právním řádu je tato povinnost zakotvena nejen v předpisech občanského práva, ale i v právu trestním. Pokud rodič výživné dlouhodobě nehradí, může se dopustit trestného činu zanedbání povinné výživy.
Smyslem úpravy je nejen chránit dítě jako slabší stranu, ale i motivovat rodiče k plnění jejich povinností. V posledních letech však tato problematika vyvolává diskuze, zejména s ohledem na vhodnost trestněprávního postihu neplatičů alimentů. Aktuální legislativní změny navíc směřují k výraznému omezení trestní odpovědnosti za toto jednání.
Trestný čin zanedbání povinné výživy je v současnosti upraven v § 196 trestního zákoníku. Pachatel se jej dopustí tehdy, jestliže po dobu delší než čtyři měsíce neplní svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného. Typicky jde o situace, kdy rodič neplatí soudem stanovené výživné na své dítě.
Z hlediska trestní odpovědnosti je důležité, že k jejímu vzniku je zapotřebí zavinění. Není tedy možné postihovat osobu, která skutečně nemá objektivní možnost výživné hradit – například pro dlouhodobou nemoc, invaliditu či nezaviněnou nezaměstnanost. Naopak u osob, které by výživné hradit mohly, ale vědomě tak nečiní, je trestní odpovědnost dána.
Důležitým institutem je také účinná lítost, upravená v § 197 TZ. Trestní odpovědnost pachatele zanikne, pokud dlužné výživné uhradí v plné výši dříve, než soud prvního stupně začne vyhlašovat rozsudek. V takovém případě se k trestnému činu hledí, jako by se nestal. Tato možnost motivuje neplatiče k dodatečnému splnění povinnosti.
Specifika uplatňování práva
Dříve soudy ukládaly povinnost uhradit dlužné výživné pouze jako tzv. přiměřenou povinnost podle § 48 odst. 4 písm. i) TZ. Tento postup měl nevýhodu v tom, že uložená povinnost nepředstavovala exekuční titul. Pokud ji tedy odsouzený nesplnil, důsledkem mohlo být například přeměnění podmíněného trestu na nepodmíněný, nikoli však možnost oprávněného domoci se výživného prostřednictvím exekuce. Postavení dítěte jako oprávněného tak nebylo dostatečně chráněno.
Dnes již soudy zpravidla ukládají povinnost uhradit výživné přímo ve výroku rozsudku, čímž vzniká exekuční titul.
Podstatnou podmínkou účinné lítosti je, že dlužník musí uhradit celé výživné za období, které je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání. Neuhrazené výživné z jiných období se považuje za další skutek. Zároveň nelze využít námitku promlčení – a to ani u jednotlivých splátek. Jinými slovy, nestačí uhradit část dluhu nebo spoléhat na promlčení, aby došlo k zániku trestní odpovědnosti.
Výjimku tvoří pouze situace, kdy obviněný prokazatelně nebyl schopen podle svých možností a schopností zaplatit více. I tehdy však soud musí zkoumat, zda nešlo o účelové vyhýbání se vyživovací povinnosti.
Řešíte zanedbání povinné výživy? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Novelizace a dekriminalizace
Zásadní obrat přinese novela trestního zákoníku, která míří k dekriminalizaci trestného činu zanedbání povinné výživy. To znamená, že neplacení alimentů již nebude trestným činem, ale bude řešeno především prostřednictvím civilních prostředků – tedy výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo, že tresty uložené za tento čin nebo jejich nevykonané zbytky se po 31. prosinci 2025 nebudou dále vykonávat. Osoby, které si odpykávají nepodmíněný trest odnětí svobody za tento čin, budou propuštěny na svobodu.
Dekriminalizace se však netýká všech případů. Pokud by rodič neplacením výživného vystavil dítě nebezpečí nouze, zůstává jeho jednání trestně postižitelné. Tím se zdůrazňuje, že primárním cílem úpravy je ochrana dítěte před materiálním strádáním, nikoli trestání rodiče jako takového.
Závěr
Trestný čin zanedbání povinné výživy dlouhodobě představoval jedno z nejčastějších trestněprávních jednání v České republice. Jeho podstatou byla především snaha přimět rodiče k plnění jejich základní povinnosti vůči dětem. Současná novelizace však ukazuje na posun v chápání této problematiky – namísto trestního postihu se akcentuje efektivnější vymáhání výživného cestou civilního řízení.
Na jedné straně může dekriminalizace vést ke snížení počtu uvězněných osob, což je z hlediska justice a nákladů přínosné. Na druhé straně vyvolává otázku, zda bude ochrana dětí před neplatiči dostatečná. Bude proto záležet na praxi soudů a exekutorů, zda se podaří dosáhnout skutečného cíle – tedy aby každé dítě mělo zajištěno řádné výživné.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
Konkurenční doložka
- 05.10.2025
- 4 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Konkurenční doložka je právní nástroj, který slouží k ochraně podnikatelských zájmů po ukončení smluvního vztahu. Jejím hlavním účelem je zabránit tomu, aby druhá smluvní strana (typicky zaměstnanec, dodavatel či obchodní partner) využila důvěrné informace, know-how či obchodní strategie ve prospěch konkurence. V běžném životě se s ní lze setkat hlavně v pracovněprávních vztazích a mezi podnikateli. Dle judikatury Nejvyššího soudu lze konkurenční doložku chápat jako synallagmatický závazek (vzájemně podmíněný), kdy vznikají práva a povinnosti vzájemně a rovnoměrně mezi zaměstnancem a bývalým zaměstnavatelem. Jaké jsou zákonné podmínky uzavření konkurenční doložky? Kdy je konkurenční doložka neplatná? Co to je smluvní pokuta?
Zákonnou úpravu konkurenční doložky lze nalézt v zákoníku práce, konkrétně § 310 a 311. Zaměstnavatel ji může uzavřít se zaměstnancem, pokud je možné po něm spravedlivě požadovat, aby se zaměstnanec po skončení pracovního poměru zdržel výdělečné činnosti, která by mohla zaměstnavateli konkurovat (typické u pracovních pozic, kde má zaměstnanec přístup např. k obchodnímu tajemství, recepturám, seznamu klientů). Zaměstnanci však náleží za takové omezení přiměřená kompenzace, která činí nejméně jednu polovinu jeho průměrného měsíčního výdělku. Kompenzace se vyplácí měsíčně po dobu trvání zákazu konkurenční činnosti (zákon vysloveně nevylučuje ujednání odlišné doby splatnosti), avšak tento závazek může být uzavřen maximálně na jeden rok. Důležitou podmínkou je také přiměřenost – doložka nesmí zasahovat do základních práv zaměstnance více, než je nezbytné. Musí být jasně vymezené, které činnosti a na jakém území jsou zakázány.
Jaké náležitosti musí obsahovat?
Konkurenční doložka musí být vždy uzavřena písemně, musí obsahovat zákonné náležitosti, aby byla platná a vymahatelná. V první řadě je nutné přesně identifikovat obě smluvní strany. Součástí doložky by mělo být i označení pracovní smlouvy, k níž se vztahuje, například uvedením data jejího uzavření. Klíčové je přesné vymezení zakázaných konkurenčních činností, které musí být dostatečně konkrétní (nestačí uvedení oboru či odvětví, musí se jednat o konkrétní pracovní pozici). Dále je třeba uvést, na jakém území zákaz platí (lze uvést i celé území České republiky). Nezbytnou součástí je i výše peněžitého vyrovnání, které zaměstnavatel po dobu trvání doložky zaměstnanci poskytne (nejméně ve výši poloviny jeho průměrného měsíčního výdělku). V doložce musí být rovněž uvedena konkrétní doba jejího trvání, maximálně však jeden rok, a nesmí chybět místo, datum a podpisy obou stran.
Ukončení konkurenční doložky?
K ukončení konkurenční doložky může dojít několika způsoby. V pracovněprávních vztazích může zaměstnavatel od doložky jednostranně odstoupit, ale pouze během trvání pracovního poměru. Po jeho skončení už tuto možnost nemá. Tímto krokem se zaměstnavatel zprostí povinnosti platit zaměstnanci sjednanou kompenzaci, zároveň však zaměstnanec není dále omezen zákazem činnosti. Zaměstnanec má naopak právo doložku vypovědět v případě, že mu zaměstnavatel neuhradí peněžité vyrovnání do 15 dnů od uplynutí splatnosti. Výpověď musí být písemná a účinnost nastává prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po jejím doručení. I zde platí, že neučiní-li se úkon písemně, je právně neúčinný. V obchodních vztazích mezi podnikateli je ukončení konkurenční doložky závislé na konkrétním smluvním ujednání. Strany si mohou stanovit podmínky její výpovědi nebo odstoupení v samotné smlouvě, případně se uplatní obecná pravidla občanského zákoníku. Vždy však platí, že bez písemné formy nemá právní účinky.
Řešíte konkurenční doložku? My vám pomůžeme.
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Co to je smluvní pokuta?
Součástí konkurenční doložky může být i sjednání smluvní pokuty. Ta slouží jako sankce za porušení zákazu konkurenční činnosti a zároveň jako prostředek motivace k dodržení sjednaného závazku. Výše pokuty musí být přiměřená délce zákazu i intenzitě zásahu do práv povinné strany – pokud by byla nepřiměřená, může ji soud na návrh dlužníka snížit. Zvláštností smluvní pokuty v kontextu konkurenční doložky je to, že její zaplacení obvykle vede k zániku závazku. To znamená, že po úhradě smluvní pokuty již není povinnost zdržet se konkurenční činnosti dále vymahatelná. Tato konstrukce vychází z rovnováhy práv a povinností: pokud povinná strana poruší zákaz, ale uhradí smluvně stanovenou pokutu, nelze po ní dále vyžadovat, aby v zákazu pokračovala.
Závěr
Pokud si nejste jisti, zda je Vaše konkurenční doložka správně a srozumitelně formulovaná, nebo potřebujete doložku sestavit na míru konkrétní situaci, je vždy vhodné obrátit se na advokáta. Ten Vám pomůže zajistit, aby bylo ujednání nejen právně platné, ale zároveň efektivně chránilo vaše podnikatelské zájmy.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Co dělat, když vlastník pozemku brání ve využívání práva cesty?
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026