Vypořádání spoluvlastnictví

DOTAZ: Dobrý den, po smrti mého otce máme s bratrem již několik let ve spoluvlastnictví dům po rodičích. V domě žije bratr s rodinou, a za to se o dům stará, udržuje ho, opravuje a platí všechny poplatky. Já bydlím skoro na druhém konci republiky, takže z domu nemám žádný užitek. Navrhoval jsem tedy bratrovi, aby ode mě můj podíl odkoupil, ale on o tom nechtěl ani slyšet, že na to nemá peníze. Kamarád mi poradil, ať u soudu podám žalobu na zrušení spoluvlastnictví. Když jsem se o tom ale zmínil bratrovi, řekl, že soud by ten návrh stejně zamítl, protože bratr má v současné době velké osobní i finanční problémy (rozvod, dluhy) a tudíž se jedná o dobu nevhodnou pro zrušení spoluvlastnictví podle občanského zákoníku. Má pravdu? A jakým způsobem bychom se potom s bratrem vyrovnali, pokud by soud spoluvlastnictví zrušil?

Občanský zákoník

Váš bratr se mýlí. V občanském zákoníku je zdůrazňována zásada, že nikdo nesmí být nucen setrvat ve spoluvlastnictví, což je projevem práva svobodně se rozhodovat a nakládat se svým majetkem. Jedním ze způsobů, jak ze spoluvlastnictví vystoupit, je dohoda s ostatními spoluvlastníky, z vašeho dotazu však vyplývá, že v tomto případě dohoda není možná. Spoluvlastník se tedy může obrátit na soud a navrhnout své oddělení ze spoluvlastnictví, nebo zrušení spoluvlastnictví jako celku.

Nevhodnost žaloby

Žalobu však nelze podat v nevhodnou dobu, což je zřejmě podmínka, na kterou váš bratr poukazuje. Toto omezení však lze použít jenom opravdu výjimečně a nevhodnost se posuzuje vzhledem ke společné věci, způsobu jejího využití atd. (jako příklad bývá často uváděno, že o rozdělení zemědělských pozemků lze žádat většinou po sklizni a před osázením nebo osetím). Rozhodně tím nejsou myšleny jakékoliv osobní problémy, či komplikace na straně jednoho ze spoluvlastníků. Nejsou nám známy podrobnosti o problémech vašeho bratra, ale soud k nim s největší pravděpodobností přihlížet nebude.

Vypořádání spoluvlastnictví

Pokud soud neshledá žádné překážky, které by tomu bránily, rozhodne o zrušení spoluvlastnictví a zároveň rozhodne i o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Zákon uvádí tři způsoby možného vypořádání spoluvlastnictví: rozdělení věci, přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, a prodej věci ve veřejné dražbě. Jiným způsobem vypořádání provést nelze. Reálné rozdělení věci je prvním v pořadí a je třeba je provést vždy, je-li to dobře možné. Pokud to možné není, přikáže soud věc jednomu nebo více spoluvlastníkům, přičemž ostatním náleží přiměřená náhrada. Spoluvlastník, kterému má věc připadnout, však musí mít o získání věci do svého výlučného vlastnictví zájem a musí být schopen zaplatit ostatním náhradu.

Nařízení prodeje

Teprve v případě, že není možné použít dva předchozí způsoby, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě a výtěžek bude rozdělen mezi dosavadní spoluvlastníky podle jejich spoluvlastnických podílů. Bohužel z dotazu nelze zjistit dostatek informací, aby se dalo s jistotou říci, který ze způsobů vypořádání zvolí soud ve vašem konkrétním případě.

Pokud potřebujete s podáním návrhu na zrušení spoluvlastnictví pomoci, neváhejte kontaktovat naši advokátní kancelář CIKR, a my Vám velice rádi se právem nemovitosti pomůžeme.

 

 

Sledujte nás na
soc. sítích

Rozhovor na téma koronavirus a trestní odpovědnost | Snídaně s Novou

V České republice byl dne 12. března 2020 vyhlášen nouzový stav v souvislosti s celosvětovou pandemií COVID-19. Jaké byly následky stavu nouze a jaké případy zaznamenala naše advokátní kancelář? Poslechněte si rozhovor s JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem v pořadu Snídaně s Novou.

Potřebujete pomoci s nárokem na odškodnění –> klikněte zde

 

Sledujte nás na
soc. sítích

Rozvod a vypořádání společného jmění

Samotný rozvod je nepříjemná životní situace. Vypořádání společného jmění manželů může být však ještě více stresové a frustrující než-li samotný rozvod. Ten může být sporný, kdy soud zjišťuje příčiny rozvratu manželství, nebo nesporný. Provedeme vás celým procesem vypořádání společného jmění a podání jeho návrhu.

Jak probíhá rozvodové řízení?

Rozvodové řízení se zahajuje na základě návrhu, který se podává k příslušnému okresnímu/obvodnímu soudu. Ten se určuje dle posledního společného bydliště manželů. Při podání návrhu je dobré rovnou zaplatit soudní poplatek, a to vylepením kolkových známek v odpovídající hodnotě přímo na návrhu. V případě, že toto neuděláte, budete ze strany soudu vyzváni k úhradě a po zaplacení soudního poplatku se soud bude návrhem zabývat. Pokud bude váš návrh obsahovat chyby, nebo mu budou chybět podstatné náležitosti, budete soudem vyzváni k jejich odstranění. Pokud je neodstraníte, může být návrh odmítnut.

Bezchybný návrh pak bude zaslán druhému partnerovi k vyjádření, a to i když se jedná a sporný a nesporný rozvod. Následně se nařídí soudní jednání, u jehož počátku se soud pokusí o dohodu mezi účastníky, k čemuž může použít různé prostředky. Nejčastějším je návrh mediace nebo rodinné poradny, další varianty závisí na jednotlivých případech.

Jaký je rozdíl mezi sporným a nesporným rozvodem?

U nesporného rozvodu je jednání formálnější, protože není třeba dokazovat příčiny rozvratu manželství. Soud většinou jen krátce vyslechne oba manželé, probere listinné důkazy a následně rozhodne o rozvodu manželství. Některé soudy, resp. soudci jsou schopni rozhodnutí vydat na počkání, opatřit jej doložkou právní moci, tudíž již ze soudního jednání můžete odcházet rozvedení. Jinak je nutné vyčkat na doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Pokud se druhý manžel k návrhu na rozvod manželství připojil a soud manželství rozvedl tzv. nesporně, není proti rozsudku o rozvodu manželství odvolání přípustné.

Průběh sporného rozvodu

V případě sporných a ztížených rozvodů je nutné prokázat, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno. Konkrétní průběh řízení závisí na tom, zda oba manželé s rozvodem souhlasí, jen se např. nedohodli na majetkovém vypořádání nebo se některý z nich rozvodu brání. K projednání věci pak nemusí stačit jedno jednání, ale může jich být nařízeno více. Proti rozsudku o rozvodu manželství je přípustné odvolání do 15 dnů od doručení rozhodnutí, pokud jste se práva na odvolání nevzdali.

Co je předmětem společného jmění manželů?

V zásadě náleží do společného jmění manželů vše, co jeden z manželů, příp. oba manželé za trvání manželství nabyli do svého vlastnictví. Občanský zákoník ale pamatuje i na situace, kdy majetek nenáleží do společného jmění manželů a je vlastnictvím pouze jednoho z manželů. Jedná se o předměty, které slouží k osobní potřebě jednoho z manželů, o vlastnictví, které jeden z manželů nabyl darem, děděním či odkazem. Do společného jmění manželů nenáleží ani to, co nadobude jeden z manželů jako náhradu za nemajetkovou újmu (typicky se jedná o náhradu na ublížení na zdraví či poškození pověsti). Do zákonného režimu společného jmění manželů nenáleží ani to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním, které se vztahovalo k jeho výlučnému majetku (např. prodejem věcí, které byly ve výlučném vlastnictví jednoho manželů) či to, co jeden z manželů nabyl jako náhradu za poškození, zničení či ztrátu svého výlučného majetku.

Jaké jsou možnosti vypořádání společného jmění manželů?

Pokud to vztahy umožňují, je nejlepší, když se na rozdělení společného majetku a závazků mezi sebou manželé domluví. Dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které vyžaduje písemnou formu zákon (smlouva o převodu vlastnického u nemovitosti). Nevyžaduje-li dohoda o vypořádání písemnou formu a požádá-li o to jeden z manželů, doručí mu druhý manžel potvrzení, jak se vypořádali. Pokud domluva není možná, dá se obrátit na soud.

Návrh a jeho podání

K podání návrhu je oprávněn kterýkoliv z bývalých manželů a řízení je třeba zahájit do tří let od zániku manželství. Návrh se podává k okresnímu soudu, který rozhodl o rozvodu manželství a podléhá soudnímu poplatku. Základní zásada, která se uplatňuje pro vypořádávání společného jmění, je ta, že podíly obou manželů jsou stejné. Mimo to však soud přihlíží zejména k potřebám nezaopatřených dětí, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se z nich kdo zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot.

Vypořádání společného jmění manželů fikcí

Jestliže k vypořádání společných aktiv a pasiv nedošlo dohodou ani rozhodnutím soudu, popř. některý majetek nebo závazky nebyly vypořádány, nastupuje po třech letech od právní moci rozsudku, jimž se manželství rozvedlo, právní fikce. Podle té platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že hmotné movité věci jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá a ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou. Stejně tak ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma.

Pokud potřebujete podat žádost o rozvod či návrh na vypořádání společného jmění manželů, neváhejte kontaktovat naši advokátní kancelář CIKR.

Sledujte nás na
soc. sítích

Vydědění

Vydědění můžeme definovat jako pořízení zůstavitele, kterým nepominutelnému dědici upírá právo na povinný díl nebo toto jeho právo krátí. K vydědění může dojít pouze z důvodů, které stanovuje zákon a formou zákonem předepsanou. Je tedy možné jen ve vztahu k nepominutelnému dědici, protože jen on má právo na povinný díl.

Kdo jsou nepominutelní dědici?

Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Mezi nepominutelné dědice nepatří pozůstalý manžel. Pokud by chtěl zůstavitel u jiných dědiců zkrátit nebo úplně vyloučit jejich dědický podíl, může tak učinit pořízením pro případ smrti, které nebude mít charakter vydědění, především závětí. Další možností zůstavitele je sepsat tzv. negativní závěť, kterou vyjádří vůli, aby po něm určitá osoba nedědila.

Co musí obsahovat prohlášení o vydědění?

Prohlášení o vydědění musí obsahovat tyto náležitosti: datum, identifikační údaje zůstavitele a vyděděné osoby a na závěr samozřejmě podpis. Jste-li zůstavitelem, můžete vydědit nepominutelného dědice pouze ze zákonem stanovených důvodů. V prohlášení o vydědění může být důvod vydědění uveden, povinností to ovšem není a neplatnost prohlášení to nezpůsobí. Je to novinka oproti dosavadní zákonné úpravě, občanský zákoník platný do 31. 12. 2013 podmiňoval platnost prohlášení o vydědění uvedením důvodu vydědění.

Důvody k vydědění

Důvodová zpráva k tomu uvádí, že neexistuje žádný podstatný důvod pro to, aby zůstavitel své rozhodnutí o vydědění nepominutelného dědice zdůvodňoval, jelikož tento důvod bude oběma velmi dobře známý a není třeba, aby se o tom dozvěděli další lidé. Závisí na tom však to, kdo ponese důkazní břemeno ohledně prokázání toho, zda zákonný důvod vydědění byl nebo nebyl dán: nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění. Pokud by zůstavitel důvod vydědění uvedl a nepominutelný dědic s ním nesouhlasil, musel by podat žalobu a v rámci soudního řízení prokazovat, že u něj důvod vydědění uvedený zůstavitelem nenastal, nesl by tedy důkazní břemeno. To, zda existuje zákonný důvod k vydědění se prokazuje k okamžiku smrti zůstavitele, nikoliv k okamžiku, kdy zůstavitel projev vůle sepsal.

Jak nám říká občanský zákoník, zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život. Tyto důvody jsou záměrně formulovány obecně, aby byla odstraněna předešlá kazuistická úprava.

Zákonné důvody k vydědění

Stav nouze

K naplnění prvního důvodu je potřeba především to, aby se zůstavitel ocitl ve stavu nouze, tedy ve stavu, ve kterém zůstavitel nemá možnost se sám o sebe postarat (takovým stavem může být například vážná nemoc nebo sociálně těžká situace), zůstal v této situaci odkázán na pomoc druhých a aby se mu v tomto stavu nedostalo od nepominutelného dědice, tedy vlastního syna nebo dcery potřebné pomoci. Pod pojem nouze můžeme zařadit i stáří.

Zájem o zůstavitele

Pravděpodobně velmi sporná bude oblast projevování opravdového zájmu o zůstavitele. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3992/2008 plyne, že zájem, který by měl potomek o zůstavitele projevovat, je potřeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Pokud je skutečnost, že potomek neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení zájmu potomkem mohlo být důvodem pro vydědění. V pořádku ale určitě nebude situace, kdy dítě celá léta své rodiče, kteří se o něj vždy řádně starali, žádným způsobem nekontaktuje, ačkoliv mu v tom nic nebrání a rodiče o kontakt stojí. Dále Nejvyšší soud judikuje, že nelze klást na roveň chování rodiče, který o dítě neprojevuje zájem prakticky od samého dětství, a chování dítěte, které v důsledku toho neprojevuje zájem o rodiče.

Odsouzení nepominutelného dědice

Třetím zákonným důvodem vydědění je odsouzení nepominutelného dědice pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Tuto zvrhlou povahu je třeba posoudit z hlediska obecné morálky, ale i se zřetelem k tomu, nakolik se konkrétní trestný čin dotýká zůstavitelovy cti a cti jeho rodiny. Důvodová zpráva uvádí, že kdo byl například sám odsouzen jako recidivista za opakované krádeže, těžko může vydědit potomka odsouzeného také za krádež.

Nezřízený život dědice

Jako poslední důvod k vydědění je uvedena skutečnost, že nepominutelný dědic vede trvale nezřízený život. Vedením nezřízeného života judikatura rozumí především závislost na alkoholu, drogách, hazardních hrách, zanedbání povinné výživy, zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem, trvalé vyhýbání se práci, promrhávání rodinného majetku apod. Aby bylo takové vedení nezřízeného života trvalé, musí vykazovat známky kontinuálnosti, tedy nikoliv nahodilosti či ojedinělosti, a dlouhodobosti, kdy už zpravidla nelze očekávat návrat k běžnému způsobu života tak jak ho vnímá většinová společnost.

V případě, že vyděděný nepominutelný dědic zůstavitele přežije, nedědí ani potomci tohoto dědice, jedině pokud by zůstavitel projevil jinou vůli. Naopak pokud se nedožije smrti zůstavitele, jeho potomci dědí. Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že je zde důvodná obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Lze si pod tím představit například situaci, kdy dítě neúspěšně podniká, má značné dluhy a jakmile by zdědilo majetek, přišla by pak o něj celá jeho rodina, protože by se musely uspokojit nároky věřitelů. Učinit tak zůstavitel může pouze tak, že se povinný díl nepominutelného dědice zůstaví jeho dětem, případně dalším potomkům.

Pokud potřebujete podat prohlášení k vydědění, neváhejte kontaktovat naši advokátní kancelář CIKR.

Sledujte nás na
soc. sítích

Odkaz v dědickém řízení

V případě dědictví na vás přechází majetek i dluhy, když dostanete něco odkazem, dluhy vás trápit nemusí. Odkaz neboli legát je institutem dědického práva, který zavedl občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014, kterým zůstavitel zřizuje pohledávku odkazovníka a osobu obtíženou odkazem zatěžuje dluhem. Dědic, jako osoba obtížená odkazem a odkazovník jsou tedy ve vzájemném postavení dlužníka a věřitele. Mohou se dohodnout i mimo dědické řízení na tom, že namísto předání konkrétně určených věcí dědic odkazovníku například uhradí finanční částku.

Kdo je odkazovník?

Zatímco dědic nabývá celou pozůstalost nebo podíl na ní, odkazovníkem je ten, komu zůstavitel zůstaví jednotlivou věc, třeba cenný obraz, ale i autorské právo, nebo věci určené druhově, například peníze, případně pohledávku na zřízení určitého práva. Tuto věc musí odkazovníku předat dědic, což poněkud snižuje jistotu splnění odkazu. O tom, že byl odkaz zřízen, je však nutno v průběhu dědického řízení odkazovníka informovat, což má na starosti notář.

Jaký je rozdíl mezi dědicem a odkazovníkem?

Rozdíl mezi dědicem a odkazovníkem neboli legatářem tkví v odpovědnosti za dluhy zůstavitele, odkazovníka totiž nezatěžuje povinnost přispět na úhradu zůstavitelových dluhů. V zahraničí jsou odkazy velmi často využívány k dobročinným a všeobecně prospěšným účelům, odkazovníky tedy bývají muzea, galerie a jiné kulturní instituce, charitativní a humanitární organizace, církve, zoologické zahrady, občanská sdružení, politické strany a hnutí a podobně.

Dalším rozdílem mezi dědictvím a odkazem je procesní stránka věci. Dědictví projednává a potvrzuje soud, zato právo na odkaz uplatňuje odkazovník přímo vůči povinné osobě, kterou zůstavitel určil pořízením pro případ smrti. Odkaz se zřizuje tak, že v pořízení pro případ smrti zůstavitel nařídí určité osobě, zpravidla dědici, aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkaz tedy může být zřízen závětí, dovětkem i dědickou smlouvou. Předpokladem platnosti odkazu je platnost zůstavitelova pořízení pro případ smrti.

Kdy nabývá právo na odkaz?

Obecně odkazovník nabývá právo na odkaz nejdříve smrtí zůstavitele, zůstavitel však vznik tohoto práva může spojit s jiným okamžikem, například splněním určité podmínky. Podmínka však nesmí být nesmyslná, nezákonná, v rozporu s dobrými mravy. Vlastnickým titulem odkazovníka je pořízení zůstavitele pro případ smrti.

Zůstavitel může odkaz kdykoliv odvolat, a to buď způsobem, kterým se odvolává závěť, tedy výslovným projevem vůle zůstavitele ve stejné formě, jaká je předepsaná pro závěť nebo tím, že zůstavitel zničí danou listinu s odkazem. Dále existuje domněnka odvolání odkazu „mlčky“, ne výslovným projevem vůle, ale jiným jednáním. Jedná se o vyvratitelné domněnky, lze tedy prokázat, že popsaným jednáním neměl zůstavitel v úmyslu odkaz odvolat. Účinky odvolání odkazu, pokud není prokázán opak, má i to, že zůstavitel odkázanou věc zničí či zcizí a znovu ji nenabude. Odkaz v takovém případě platí za odvolaný. Kdyby k tomu však došlo zaviněním jiné osoby či po smrti zůstavitele, náleží odkazovníku peněžitá náhrada.

Je možné odkaz odmítnout?

Odkaz je možné stejně jako dědictví odmítnout. Pokud odkazovník prohlásí, že odkaz nechce, hledí se na něj, jako by právo na odkaz vůbec nenabyl. Odmítnutí odkazu vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu a lze ho odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud odkazovníka vyrozuměl o jeho právu odkaz odmítnout a o následcích takového odmítnutí. Pokud by odkazovník pobýval v zahraničí, činí lhůta pro odmítnutí odkazu tři měsíce.

Co může být předmětem odkazu?

Předmětem odkazu zpravidla bývá věc náležející do pozůstalosti. Odkazem však může být i právo na zřízení reálného břemene či služebnosti, například když zůstavitel povolanému dědici zůstaví nemovitou věc s příkazem zřídit na této nemovité věci stanovené reálné břemeno ve prospěch odkazovníka.

Odkazem může zůstavitel pamatovat i na určitou skupinu osob, například na sociálně slabé nebo na chudé děti v Africe. Stejně tak může zůstavitel odkaz zůstavit na dobročinný či podobný účel. Je pouze na zůstaviteli, aby určil, jak se odkaz rozdělí mezi takovou skupinu. Pokud tak neučiní, má právo volby dědic. Pokud by nemohl dědic, určí odkazovníky soud.

Pokud řešíte dědictví či odkaz, neváhejte kontaktovat naši advokátní kancelář CIKR.

Sledujte nás na
soc. sítích