- 05.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Právo cesty, často označované také jako služebnost cesty, je jedním z nejběžnějších věcných břemen, se kterými se lidé setkávají. Umožňuje vlastníku nemovitosti přístup přes cizí pozemek – ať už pěšky, s vozidlem, nebo jiným způsobem, v rozsahu, který je stanoven smlouvou či rozhodnutím. V praxi ale může nastat situace, kdy vlastník zatíženého pozemku začne toto právo omezovat nebo mu úplně brání. To může být pro oprávněného souseda zásadní problém, protože bez zajištěného přístupu může být jeho nemovitost fakticky neobyvatelná nebo výrazně ztrácí na hodnotě. Jak tedy postupovat, když k takové situaci dojde?
Řešíte problém s využíváním práva cesty? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Postup při ověřování a prosazování práva cesty
Jakmile zjistíte, že přístup k vaší nemovitosti může být sporný nebo nejasný, je nezbytné si ověřit, zda k ní skutečně existuje právní titul cesty. Bez tohoto ověření nelze spolehlivě posoudit, zda můžete cestu používat, ani jaká máte práva či povinnosti vůči sousedům. Nejjednodušším způsobem je nahlédnout do katastru nemovitostí, kde by měla být služebnost cesty (věcné břemeno) řádně zapsána. Pokud zde žádný záznam nenajdete, nemusí to nutně znamenat, že právo neexistuje – mohlo totiž vzniknout i jiným právním způsobem. V úvahu přichází například starší smlouva mezi původními vlastníky, rozhodnutí soudu nebo tzv. vydržení služebnosti, tedy situace, kdy byla cesta po dlouhou dobu (nejméně deset let) nerušeně, veřejně a v dobré víře užívána.
Jakmile máte jistotu, že právo cesty skutečně máte, je vhodné začít pokus o smír. Vztahy se sousedy bývají citlivé a vleklé spory mohou narušit klidné užívání nemovitosti na mnoho let. V praxi se často osvědčí otevřený a věcný rozhovor, při kterém vysvětlíte, proč přístup potřebujete, jak jej budete využívat a že vám záleží na ohleduplném soužití. Mnoho konfliktů vzniká z nedorozumění či z pocitu, že vlastník zatíženého pozemku je omezován; často však postačí ujistit jej, že cestu budete používat přiměřeně a s respektem.
Pokud se přesto dohody nepodaří dosáhnout, je vhodné přistoupit k písemné výzvě. Ta by měla být zdvořilá, ale jednoznačná, a měla by odkazovat na konkrétní právní titul – například na zápis v katastru nebo na rozhodnutí soudu, které vaše právo zakládá.
Písemná forma má zásadní význam: vytváří důkazní podklad pro případ, že by se spor musel řešit soudní cestou. Dobře formulovaná výzva navíc často pomůže předejít dalšímu vyhrocení vztahů, protože jasně stanoví, jaké kroky jste podnikli a na jakém právním základě stojíte.
Konflikty ohledně práva cesty patří mezi časté sousedské spory a mohou mít velký dopad na hodnotu i užívání nemovitosti. Základním krokem je vždy ověření právního titulu a snaha o smírné řešení. Pokud však vlastník pozemku brání užívání cesty i přes jasně dané právo, existují právní prostředky, jak se bránit – od písemné výzvy až po soudní žalobu. Přestože je soudní řízení náročnější, poskytuje konečné a závazné řešení, které jasně vymezuje práva a povinnosti obou stran.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Nepominutelný dědic a povinný díl
Jak se bránit proti pokutě z dopravního přestupku
Mezinárodní únos dítěte
Novela občanského zákoníku účinná od 1. 1. 2026
- 05.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Od 1. ledna 2026 nabývá účinnosti zákon, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a řada souvisejících předpisů. Novela představuje nejrozsáhlejší změnu rodinného práva od jeho poslední rekodifikace a přináší zásadní změny týkající se především rozvodového řízení, úpravy poměrů k nezletilým dětem, rodičovské odpovědnosti či výživného. Jejím cílem je zjednodušit rozvodová řízení, posílit rodičovskou odpovědnost a zaměřit se na skutečné potřeby dítěte. Tento článek tak shrnuje přehled nejdůležitějších změn.
Rozvodové řízení
Současná právní úprava rozlišuje mezi rozvodem sporným a nesporným. Nově vzniká institut tzv. smluveného rozvodu, který nahrazuje institut nesporného rozvodu. V případě smluveného rozvodu již nebude třeba dokazovat příčiny rozvratu manželství ani dobu odloučení manželů, která dle současné právní úpravy musí být nejméně šest měsíců. Ostatní podmínky zůstávají zachovány. Pokud se manželé dohodnou na všech podstatných otázkách, soud rozvod pouze formálně schválí.
U sporného rozvodu se nadále bude zjišťovat, zda je manželství hluboce, trvale a nenávratně rozvráceno. Příčiny rozvratu manželství se již ale zpravidla zjišťovat nebudou.
Nově také bude možné rozhodnout o rozvodu, péči o nezletilé dítě a výživném v jednom řízení, pokud pro to budou splněny podmínky. Tato možnost tak zrychlí a zjednoduší celý proces.
Péče o nezletilé děti
Zásadní změna se také týká oblasti péče o nezletilé děti po rozvodu. Novela ruší rozlišování mezi střídavou, výlučnou a společnou péčí. Od ledna bude existovat pouze jeden druh péče obou rodičů, která reflektuje společnou odpovědnost rodičů za dítě.
Pokud se rodiče na péči nedohodnou, soud rozhodne o rozsahu péče každého z rodičů, přičemž bude zohledňován nejlepší zájem dítěte. Péče tak nemusí být rozložena mezi rodiče rovnoměrně.
Řešíte rodinné právo? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Rodičovská odpovědnost
Novela také rozšiřuje definici rodičovské odpovědnosti. Stávající definice zůstane nezměněná, avšak dojde k jejímu rozšíření o zákaz tělesných trestů, duševního strádání a jiných ponižujících opatření vůči dítěti.
Rodičovská odpovědnost bude rozšířena i o právo a současně povinnost udržování styku s dítětem. Toto bude zahrnovat osobní styk s dítětem, nepřímý styk uskutečňovaný prostředky komunikace na dálku, vzájemné poskytování všech podstatných informací o dítěti mezi rodiči, která sice existuje již dnes, ale není dosud právně upravena a poskytování všech podstatných informací o rodičích dítěti.
Vyživovací povinnost
Novelou je dotčena i právní úprava vyživovací povinnosti. Nově bude možné pohledávku na výživné postoupit třetí osobě. Jedná se o postoupení nároku na jednotlivé, splatné zpravidla měsíční dávky výživného. Podmínkou je, aby již výživné bylo přiznáno soudem.
Postoupení pohledávky výživného bude mít svůj vlastní režim. Pohledávku bude možné postoupit pouze za úplatu bezhotovostním převodem, postupitel nebude ručit postupníkovi za dobytnost pohledávky a po postoupení ztrácí pohledávka svůj speciální režim a nadále se řídí zpravidla obecnou právní úpravou. V případě, že k postoupení nedojde alespoň ve výši jistiny pohledávky v době postoupení, bude třeba souhlasu soudu, aby jej bylo možné provést.
Shrnutí
Novela občanského zákoníku účinná od 1. ledna 2026 představuje významnou změnu rodinného práva. Zásadním cílem je zjednodušit rodinněprávní řízení, posílit rodičovskou odpovědnost a zaměřit se na skutečné potřeby dítěte. Mezi nejvýznamnější změny patří zavedení smluveného rozvodu, sjednocení právní úpravy péče o dítě, rozšíření definice rodičovské odpovědnosti o zákaz tělesných trestů a zavedení možnosti postoupit pohledávku na výživné třetí osobě.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Nepominutelný dědic a povinný díl
Jak se bránit proti pokutě z dopravního přestupku
Mezinárodní únos dítěte
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv
- 05.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Vlastnické právo je jedním z nejdůležitějších práv, které nám garantuje ochranu majetku. V České republice je toto právo chráněno nejenom obecnými právními předpisy, ale i Listinou základních práv a svobod. I přesto však existují výjimečné situace, kdy může být vlastník svého majetku zbaven nebo kdy může být jeho vlastnické právo omezeno. Tyto situace většinou nastávají v případě veřejného zájmu, kdy stát nebo veřejné instituce mají potřebu využít soukromý majetek pro potřeby společnosti. V takových případech hovoříme o vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva.
Vyvlastnění je jedním z nejzávažnějších zásahů do vlastnického práva. Zjednodušeně řečeno, jde o situaci, kdy stát nebo veřejné orgány vezmou majetek od jeho vlastníka, a to obvykle za účelem realizace nějakého veřejného projektu – například stavby silnice, dálnice, vodního díla nebo jiné infrastruktury, která má sloužit veřejnosti. Vyvlastnit pozemek však není možné libovolně, ale řídí se přísnými pravidly. Dle vyvlastňovacího zákona se vyvlastněním rozumí „odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění, který je stanoven zvláštním zákonem“. To znamená, že vyvlastnění není možné bez konkrétního zákonného důvodu.
Kdy a jak je možné vyvlastnit majetek?
Vyvlastnění je možné pouze tehdy, pokud jde o veřejný zájem. To znamená, že musí existovat konkrétní důvod, proč je vyvlastnění potřebné pro širší společenský prospěch – např. výstavba silnice, zajištění vodního hospodářství nebo ochrany přírody. Tento veřejný zájem musí být ve vyvlastňovacím řízení prokázán, nelze ho tedy pouze deklarovat.
Před samotným vyvlastněním musí být splněny následující podmínky:
- Zákonný základ – vyvlastnění je možné pouze na základě zákona. Zákon musí stanovit účel vyvlastnění, jenž se označuje jako tzv. expropriační titul. Tento titul může být obsažen například ve stavebním zákoně, zákoně o státní památkové péči nebo vodním zákoně.
- Proporcionalita – vyvlastnění musí být přiměřené a mělo by se týkat pouze takové části majetku, která je nezbytná pro dosažení cíle vyvlastnění. Vyvlastnění tedy nesmí přesáhnout rámec toho, co je pro daný účel skutečně nutné.
- Poskytnutí náhrady – pokud k vyvlastnění dojde, vlastník musí obdržet náhradu ve výši ceny obvyklé. Náhrada by tedy měla odrážet hodnotu majetku na trhu.
- Ultima ratio – vyvlastnění by mělo být krajním řešením, může k němu dojít, pouze v případě, že nejsou k dispozici jiná dostupná řešení. Vyvlastnění je tedy poslední možností, pokud jiné způsoby, jako jsou například odkoupení pozemku nebo dohoda s vlastníkem, selhaly.
Řešíte vyvlastnění? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Práva třetích osob
Pokud je majetek vyvlastněn, zanikají i všechna práva třetích osob, která byla k tomuto majetku vázána. To zahrnuje například věcná břemena, nájemní smlouvy nebo zástavní práva. To znamená, že ti, kteří měli k majetku nějaké právo (např. nájemníci), ztratí možnost jej využívat.
Dále se vyvlastněním ruší účinky nařízení výkonů rozhodnutí a exekučních příkazů v rozsahu, který se týká vyvlastňovaného pozemku nebo stavby.
I třetí osoby mají v případě vyvlastnění nárok na náhradu za zánik jejich práv. Tato náhrada by měla odpovídat hodnotě zaniklého práva (např. hodnota věcného břemene či tržního nájemného za zbývající dobu nájmu).
Omezení vlastnických práv
Kromě vyvlastnění existují i případy, kdy stát či veřejné orgány omezí vlastníkova práva k jeho majetku, aniž by došlo k jeho úplnému odejmutí. K omezení vlastnického práva dochází, například územními opatřeními (např. stavební uzávěra), zařazením pozemku do ochranného pásma, mimořádnými veterinárními opatřeními, omezení možnosti nakládat s kulturní památkou a další. Majitelé tak mohou mít omezenou možnost stavět, přestavovat nebo provádět určité činnosti na nemovitosti. Tato omezení neznamenají, že vlastník o majetek přijde, ale jeho možnosti s ním nakládat jsou omezeny, a to v souladu s veřejným zájmem.
Vyvlastnění a omezení vlastnických práv jsou právní nástroje, které se používají výjimečně, ale mohou mít významný dopad na vlastníky. Je tedy nezbytné, aby jakékoliv vyvlastnění probíhalo v souladu se zákony a s náležitou náhradou za odejmutý majetek.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Nepominutelný dědic a povinný díl
Jak se bránit proti pokutě z dopravního přestupku
Mezinárodní únos dítěte
Obrana proti domácímu násilí
- 04.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Domácí násilí představuje závažný společenský problém, který se odehrává za zavřenými dveřmi a má dalekosáhlé důsledky pro jednotlivce i celé rodiny. Ať už se jedná o fyzické útoky, nebo psychický, sexuální, ekonomický či sociální nátlak, oběti se často nacházejí v bludném kruhu s pocitem, že není cesty ven. Tento článek si klade za cíl představit rámec ochrany před domácím násilím a možné způsoby řešení krizových situací.
Domácí násilí je právně uznávaný pojem jak v právu občanském, tak v právu trestním, přičemž každá oblast ho pojímá částečně odlišně. Občanský zákoník jej nově definuje v § 3021: „Domácím násilím se rozumí násilné jednání vůči oběti v jakékoliv formě, při kterém zpravidla dochází ke zneužívání moci nebo nerovného postavení a kterým:
a) bylo nebo mělo být neoprávněně zasaženo do její tělesné integrity
b) bylo nebo mělo být neoprávněně a opakovaně nebo vážně zasaženo do její duševní integrity, svobody nebo důstojnosti, zejména v intimní oblasti, do její vážnosti, cti, soukromí nebo,
c) byla vážně ohrožena nebo narušena její schopnost uspokojovat své základní potřeby nebo potřeby členů společné domácnosti.“
V kontrastu oproti tomu v rovině trestní nemáme jednoznačnou definici. Ochranu proti domácímu násilí lze nalézt převážně v § 199 trestního zákoníku v podobě trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí: „Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.“
Jak se bránit
V případě, že se stanete obětí domácího násilí, je důležité jednat co nejdříve a nečekat, až se situace zhorší. Prvním krokem, k zajištění vlastní bezpečnosti, by mělo být kontaktování Policie ČR. Policie může v souladu s § 44 a násl. zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky na místě vykázat násilníka ze společné obydlí na dobu 14 dnů.
Během vykázání se nesmí útočník vrátit do obydlí, pohybovat se v jeho okolí, ani se pokoušet ohroženou osobu kontaktovat. Jedná se pouze o dočasný prostředek ochrany, který má akorát oběti poskytnout dostatečný časový úsek k tomu, aby podstoupila další kroky směřující ke své ochraně, zejména aby vyhledala pomoc advokáta, který jí pomůže se sepisem návrhu na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí ve smyslu § 400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
V takovém případě se doba vykázání automaticky prodlužuje až do doby, kdy soud pravomocně rozhodne o zmíněném návrhu. Řízení o návrhu na vydání předběžného opatření je navíc osvobozeno od soudního poplatku. Doba trvání předběžného opatření je 1 měsíc, soud však může na základě podaného návrhu na prodloužení dobu prodloužit až na dobu 6 měsíců. Je však nutno mít na paměti, že výše uvedené prostředky ochrany slouží především k získání času k podniknutí konečných kroků, jako jsou například žádost o rozvod, změna bydliště, či podniknout právní kroky k tomu, aby se útočník do bydliště nemohl vrátit.
Po celou dobu je velmi důležité uchovávat veškeré důkazy, kterými můžou být například lékařské zprávy, fotografie, záznamy komunikace, svědecké výpovědi a podobně, jelikož pokud stav věci nasvědčuje spáchání trestného činu a že jej spáchala konkrétní osoba, bude zahájeno trestní stíhání.
Řešíte domácí násilí? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Domácí násilí je vážný problém, který si zasluhuje rychlou a rozhodnou reakci. Právo nabízí řadu nástrojů, jak se bránit, avšak klíčové je nezůstávat v takové situaci sám, vyhledat pomoc a nebát se podniknout potřebné kroky k zajištění vlastní bezpečnosti a důstojnosti.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Nepominutelný dědic a povinný díl
Jak se bránit proti pokutě z dopravního přestupku
Mezinárodní únos dítěte
Dědická nezpůsobilost
- 04.11.2025
- 5 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Oblast dědického práva a kdo je způsobilým dědicem upravuje občanský zákoník v ustanovení § 1475 a následujících. Existují situace, které jsou společností považovány za nežádoucí, a pro která se potenciální dědic může stát dědicky nezpůsobilý.
Kdy dochází k dědické nezpůsobilosti
Občanský zákoník vymezuje čtyři skutkové podstaty, za kterých se ze zákona omezuje dědická způsobilost potenciálního dědice.
Po zůstavitelovi nemůže dědit ten, ledaže by mu to zůstavitel výslovně prominul, kdo:
- Se dopustil činu, který naplňuje skutkovou podstatu úmyslného trestného činu, a to proti zůstavitelovi nebo jeho nejbližším rodinným příslušníkům.
- Jednal přímo proti zůstavitelově projevu vůle sepsat závět nebo proti již projevené poslední vůli zůstavitele s cílem změnit okruh či velikost dědických podílů, zejména falšováním nebo zničením závěti.
Ze zákonné dědické posloupnosti je vyloučen také:
- Manžel, který se vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, probíhá-li současně z daného důvodu řízení o rozvodu manželství.
- Rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji zneužíval nebo z vlastní viny závažně zanedbával.
Identifikování právní úpravy a její dopad
V souvislosti s vývojem právní úpravy občanského zákoníku byly zavedeny změny znění jednotlivých ustanovení či jejich výkladu. Příkladem je situace, kdy se potenciální dědic dopustil jednání, které má povahu úmyslného trestného činu proti zůstaviteli nebo jeho manželovi, potomkovi či předkovi, a to i tehdy, nebyl-li za tento čin pravomocně odsouzen. V těchto případech není pozůstalostní soud při posuzování dědické nezpůsobilosti vázán výsledkem trestního řízení, ale posuzuje povahu činu samostatně. Významnou roli zde hraje právní úprava účinná v době spáchání činu, neboť současná úprava se v některých ohledech liší od úpravy dřívější. Tyto rozdíly mohou mít zásadní vliv na to, zda bude osoba z dědického práva vyloučena.
Je nutné dbát na odlišnosti právní úpravy, a to i s ohledem na prominutí ze strany zůstavitele. Podle předchozí právní úpravy postačovalo, aby zůstavitel čin dědici prominul konkludentně, tedy svým chováním, jestliže nevznikly pochybnosti o projevené vůli zůstavitele. Od 1. ledna 2014 je však nutné, aby zůstavitel čin dědici výslovně prominul, jinak se k prominutí nepřihlíží. V praxi rovněž není možné, aby zůstavitel prominul dědici veškeré skutky, zejména ty, o nichž ani neví, neboť je nezbytné každý takový skutek určit a výslovně jej prominout.
Potřebujete ověřit, zda se na Vás vztahuje dědická nezpůsobilost, nebo zda je prominutí zůstavitele platné a rádi byste si s Vaší situací poradili s odborníkem? Pomůžeme Vám. Neváhejte a obraťte se na naši advokátní kancelář.
Řešíte dědické právo? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Nepominutelný dědic a povinný díl
Jak se bránit proti pokutě z dopravního přestupku
Mezinárodní únos dítěte
Diskriminace na pracovišti
- 01.11.2025
- 4 min
Mgr. Štěpán Ciprýn, LL.M.
Diskriminací se rozumí rozdílné zacházení s lidmi ve srovnatelné situaci. Antidiskriminační zákon (zákon č. 198/2009 Sb.) rozeznává několik diskriminačních důvodů, a to rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru, světový názor, pohlaví, těhotenství, mateřství, otcovství a pohlavní identifikaci.
Rozlišují se dva typy diskriminace – přímá a nepřímá.
Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
Přímá a nepřímá diskriminace
Přímá diskriminace je základním typem. Zákon ji přímo definuje jako takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci z už výše uvedených diskriminačních důvodů.
Diskriminace však nemusí být vždy úmyslná. Může dojít k tomu, že nastavené pravidlo nebo postup, které se zdají být neutrální, se ukážou být v praxi diskriminační a poté mluvíme o diskriminaci nepřímé. Jejím příkladem je nepřijetí opatření vůči člověku s postižením, které by mu umožňovalo výkon práce (např. nájezdové rampy na schody).
Přípustné důvody rozlišování mezi zaměstnanci
Ačkoli je jakékoliv diskriminační jednání protizákonné, existují výjimky – tzv. přípustné důvody rozlišování mezi zaměstnanci. Diskriminací není rozdílné zacházení ve pracovněprávních vztazích, pokud sleduje legitimní cíl spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Spadá sem například zacházení, jehož cílem je ochrana těhotných žen, nebo vyžadování odborné praxe, která je pro řádný výkon zaměstnání nezbytná.
Mezi projevy diskriminace na pracovišti patří např. rozdílné odměňování na základě pohlaví (tzv. gender pay gap), šikana, sexuální obtěžování, pokyn k diskriminaci nebo odmítání uchazečů na základě stereotypních představ.
Řešíte diskriminaci na pracovišti? Pomůžeme vám!
Pomůžeme vám s analýzou situace a řešením. Neváhejte nás kontaktovat.
- Rychlá právní analýza vaší situace
- Odborné posouzení nahrávek jako důkazu
- Expresní konzultace do 48 hodin
- Pomůžeme vám s obhajobou vašich práv
Jak se bránit diskriminaci na pracovišti?
Proti diskriminaci na pracovišti je možné se bránit podáním podnětu k provedení kontroly přímo na místně příslušném oblastním inspektorátu práce (dle místa, kde dochází k výkonu práce), nebo prostřednictvím Státního úřadu inspekce práce. Tyto orgány jsou ze zákona povinny zachovávat mlčenlivost o totožnosti zaměstnance, který podnět podal.
Další možností je podání žaloby. Diskriminovaný zaměstnanec má právo se u soudu domáhat určení, že došlo k diskriminaci, dále aby od ní bylo upuštěno, aby byly odstraněny následky onoho nerovného zacházení a aby zaměstnavateli bylo dáno přiměřené zadostiučinění (typicky omluva). Zaměstnanec má také právo na náhradu újmy v penězích.
Závěr
Zaměstnavatelé jsou povinní dodržovat zásady pracovněprávních vztahů, mezi které patří i rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace. Pokud dochází k diskriminaci na pracovišti, zaměstnanec má právní ochranné prostředky, které může využít – a to podání podnětu k provedení kontroly na místně příslušném oblastním inspektorátu práce, prostřednictvím Státního úřadu inspekce práce, anebo má možnost se vydat soudní cestou.
Pomůžeme vám s odborným posouzením vaší situace a zajistíme právní jistotu. Neváhejte se obrátit na advokátní kancelář.
Máte zájem o nezávaznou konzultaci?
Nepominutelný dědic a povinný díl
Jak se bránit proti pokutě z dopravního přestupku