Pojem životního prostředí je definovaný v ustanovení § 2 zákona č. 17/1992 o životním prostředí. Slovy zákonodárce je životním prostředím „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“

Právo na příznivé životní prostředí je zakotveno v českém právním řádu již na ústavní úrovni, a to v 
čl. 35 Listiny základních práv a svobod, avšak dle čl. 41 Listiny základních práv a svobod je možné se jej domáhat pouze v mezích zákonů, které jej provádějí. Konkrétně jde o zákony poskytující ochranu jednotlivým složkám životního prostředí, tedy např. zákon o vodách, zákon o ochraně ovzduší, zákon o ochraně přírody a krajiny, atd.

V žádném zákoně však nenajdeme přímé vymezení stavu, který ještě lze jako příznivé životní prostředí považovat, a který do této kategorie již nespadá. V praxi o otázce příznivosti životního prostředí rozhodují soudy s ohledem na individualitu každého projednávaného případu. Vodítkem při tomto rozhodování jsou jednotlivými zákony stanové maximální limity znečišťování a poškozování životního prostředí.

Jak je to však s aktivní legitimací ve vztahu k právu na příznivé životní prostředí? Je jednoznačné, že toto právo je přiznáno všem lidem, tedy fyzickým osobám. Lidé a jejich přežití je totiž, vzhledem k podstatě člověka jako biologického organismu podmíněno příznivým životním prostředím. Mohou se jej však domáhat i osoby právnické?

Právnické osoby jsou jakési fiktivní útvary, kterým zákon pouze přiznává právní osobnost. Občanský zákoník právnickou osobu definuje v ustanovení § 20 jako „organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost, nebo jehož právní osobnost zákon uzná.“ V druhé části tohoto ustanovení je pak uvedeno, že „Právnická osoba může bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou“. Ptáme se tedy na otázku, zda se právo na příznivé životní prostředí slučuje nebo neslučuje s právní povahou právnických osob?

Ústavní soud se v minulosti již touto otázkou vícekrát zabýval. Ve své starší rozhodovací praxi z okruhu subjektů práva na příznivé životní prostředí právnické osoby vylučoval s argumentací, že nemohou být ovlivněny stavem životního prostředí, a proto nemohou být ani nositeli práva na příznivé životní prostředí. To však znamenalo, že ani spolky, jejichž hlavním účelem byla ochrana životního prostředí, se nemohly práva na příznivé životní prostředí dovolat. 

Přelomovým byl až nález ústavního soudu Pl. ÚS 59/14 z roku 2014. Tento nález řešil otázku aktivní žalobní legitimace spolku, jehož hlavní činností byla ochrana přírodního a krajinného prostředí, k podání návrhu na zrušení územního plánu obce. Ústavní soud zde vyslovil, že spolek chránící životní prostředí má právo na příznivé životní prostředí a může jej bránit soudní cestou. Argumentoval skutečností, že spolek, svou právní formou sice právnická osoba právnická, je ve skutečnosti pouhým sdružením osob fyzických, kterým by nemělo být na újmu, že se rozhodli sdružit za účelem ochrany svých práv. 

Ústavní soud také podotknul, že je-li účelem a hlavní činností spolku právě ochrana životního prostředí, nemělo by být spolku zabraňováno v tom tento účel naplňovat i prostřednictvím soudní ochrany.

Tyto závěry Ústavního soudu jsou v souladu s Aarhuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, která předpokládá a chrání participaci všech složek občanské společnosti na ochraně životního prostředí, včetně spolků.

I přesto však Ústavní soud uzavřel, že aktivní žalobní legitimace spolků chránících životní prostředí není bezvýhradná a je potřeba, aby byla splněna některá kritéria. Spolek musí být především dotčen na svých subjektivních právech a měl by mít místní vztah k lokalitě, kde je snahou příznivé životní prostředí zachovat. Porušení práva pak také musí věcně zasahovat do předmětu činnosti spolku.

Právo na příznivé životní prostředí tedy náleží především osobám fyzickým, jsou-li však splněna požadovaná kritéria, může mít právo na příznivé životní prostředí a s ním spojenou aktivní žalobní legitimaci i spolek založený za účelem ochrany životního prostředí, neboť „Skutečnost, že občan dá přednost prosazování svého zájmu formou sdružení se s jinými občany, nelze přičítat k jeho tíži.“

Pokud byste měli pocit, že je do Vašeho práva na příznivé životní prostředí neoprávněně zasahováno a hledáte v této věci právní asistenci, neváhejte kontaktovat odborníky z naší advokátní kanceláře, kteří jsou připraveni Vám pomoci.