Jak založit společnost s ručením omezeným?

Jak založit společnost s ručením omezeným?

Uvažujete o tom, že začnete podnikat naplno a založíte si svou vlastní obchodní korporaci? Společnost s ručením omezeným může být pro vás správná volba. Jedná se o nejčastěji zakládanou obchodní korporaci u nás a podnikatelé při jejím zakládání nejvíce lákají benefity společnosti jako jsou omezené ručení a povinný základní kapitál s minimem jedné koruny.

Hned na začátek je vhodné si ujasnit, jak si přejete aby firma fungovala, jaký bude mít název, obory podnikání, kde bude mít sídlo a s kým se do podnikání pustíte. Společnost s ručením omezeným může vzniknout i jako společnost jednočlenná, pokud máte v plánu se stát jediným společníkem, tak byste měli být seznámeni s tím, co to s sebou nese za následky.

Jakmile si vším budete jisti, tak je na čase se vydat k notářovi. Ten s vámi projde stádia vzniku obchodní společnosti a sepíše s vámi zakladatelské právní jednání, které se stane základním stavebním kamenem vaší společnosti. Zakladatelským právním jednáním je buď společenská smlouva anebo pokud je zakladatel jediný, tak je jím zakladatelská listina. Zákon stanoví, jaké položky musí smlouva obsahovat. Jedná se určitě o položky vyjmenované v odstavci druhém a nadto můžeme zmínit například požadavek na zapsání výše základního kapitálu nebo počet jednatelů a způsob jejich jednání za společnost.

V některých oblastech dovoluje zákon o obchodních korporacích zanést do společenské smlouvy pravidlo, které se odchyluje od zákonné úpravy. Klasicky se může jednat o pravidla pro změnu této smlouvy po vzniku společnosti. Zákon totiž ukládá, že změna společenské smlouvy je možná pouze shodou všech společníků. Pokud je však v této smlouvě ujednáno jinak, může o změně rozhodnout valná hromada – nejvyšší orgán společnosti s ručením omezeným. V praxi platí, že každá další kosmetická úprava zakladatelského jednání znamená vyšší odměnu pro notáře. Pro začátek se tím pádem vyplatí sepsat smlouvu v její nejjednodušší podobě.

Určitě by mělo v rámci zakládání dojít k založení bankovního účtu, na který bude umístěn základní kapitál a později to bude právě on, kdo bude nést veškeré peněžní příjmy a podobné. Zároveň je potřeba si vyřídit živnostenské povolení pro obory podnikání, kterým se budete věnovat.

Společnost vzniká až zápisem společnosti do obchodního rejstříku. Do té doby za ni však můžou jiné osoby jednat. Zákon tak vychází z praxe, kdy se zpravidla stává, že společnost obstarává některé své záležitosti již před zápisem do obchodního rejstříku – tedy svým vznikem. Taková jednání však zavazují osoby, které daná právní jednání provedla. Aby závazky z takového právního jednání přešly na společnost, musí je právnická osoba po svém vzniku převzít.

Na závěr už jen dodáme, že návrh na vklad zápisu do obchodního rejstříku musí zakladatelé obchodní korporace podat příslušnému rejstříkovému soudu nejpozději do šesti měsíců, jinak platí, že zakladatelé od smlouvy odstoupili. Tuto lhůtu lze ve společenské smlouvě buď zkrátit nebo prodloužit. Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Soud rozhodl, že nařízení testování zaměstnanců na COVID bylo v souladu se zákonem

Nejvyšší správní soud rozhodl, že nařízení testování zaměstnanců na COVID-19 bylo v souladu se zákonem.

Dne 22. 1. 2021 vydalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření, kterým nařídil všem zaměstnavatelům na území České republiky pravidelné testování svých zaměstnanců na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2. Toto testování mělo probíhat na pracovištích jedenkrát týdně za pomocí antigenních testů.

Jak jsme byli svědky, velká část našich spoluobčanů se proti epidemickým opatřením bouřila a silně s nimi nesouhlasila. Tento nesouhlas býval nejednou projevován v rámci demonstrací, které se z drtivé většiny odehrávaly v našem hlavním městě. Občané jako takoví ovšem nebyli jediní, kteří by opatření odsuzovali.

Mnoho zaměstnavatelů se proti výše uvedenému opatření vyhradilo a u jednoho ze zaměstnavatelů dokonce došlo až k napadení opatření u soudu. Navrhovatel u soudu pronesl vícero důvodů, pro které mělo dojít ke zrušení mimořádného opatření. V prvé řadě uvedl, že se jedná o opatření diskriminační povahy, což je v našem právním řádu nepřijatelné. Rovněž namítal, že odporuje nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů (známější jako GDPR).

Jedním z nejsilnějších argumentů, které byly v návrhu akcentovány, představovalo tvrzení, že Ministerstvo zdravotnictví překročilo meze svých pravomocí, přičemž mimo jiné svým jednáním jednoznačně odporovalo principům pracovněprávních vztahů a v konečném důsledku samotnému zákoníku práce.

Nejvyšší správní soud však nemohl s navrhovatelem souhlasit a toto své přesvědčení do rozhodnutí označeného číslem jednacím 5 Ao 31/2021-34 promítl. Vylíčil, že zmíněný virus představuje vážnou epidemickou hrozbu, proti které je třeba adekvátně postupovat. Vyzdvihl tím také obecné zdraví občanů České republiky, které mělo podporovat legitimitu vydaného opatření. Není tedy divu, že Nejvyšší správní soud dal zapravdu Ministerstvu zdravotnictví a návrh na zrušení části mimořádného opatření dne 4. března 2022 zamítl s konstatováním, že se jednalo o zákonný postup ministerstva.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Ženy si nově mohou svobodně zvolit přechýlené příjmení

Ženy si nově mohou svobodně zvolit, jestli chtějí užívat přechýlené nebo nepřechýlené příjmení

Ještě do tohoto roku platilo, že podle zákona musely české ženy používat své příjmení v přechýlené formě. Pokud by se podle tohoto režimu rozhodly, že by radši užívaly své příjmení v nepřechýlené formě a sdílely by tak příjmení totožné s příjmením svého manžela potažmo muže příbuzného, musely splňovat speciální podmínky.

Tyto podmínky upravoval § 69 zákona o matrikách, který stanovil, že se při zápisu uzavření manželství může na základě žádosti ženy, které se zápis týká, uvést v matriční knize příjmení v mužském tvaru pokud jde o a) cizinku, b) občanku, která má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, c) občanku, jejíž manžel je cizinec, anebo za d) občanku, která je jiné než české národnosti. V případě nově narozeného dítěte ženského pohlaví mohli obdobně zažádat rodiče. Podmínky však zůstaly totožné kromě podmínky podle písmena c), kdy se v tomto případě požadovalo, aby byl alespoň jeden z rodičů cizincem.

Tyto poměrně striktní pravidla se však zákonodárci uvážili přehodnotit. Důvodem jim byl fakt, že ve společnosti převažuje trend globalizace a do popředí se dostává stále větší obliba užívání mužského tvaru příjmení. Mezi dalšími argumenty pro změnu pak bylo například to, že není vhodné takto omezovat ženy na svých právech. Tuto myšlenku ve svém komentáři k novele akcentoval i Vít Rakušan, který uvedl následující: „ve 21. století není možné ženám nařizovat, v jaké podobě mají používat své příjmení. Mají právo si vybrat a je správně, že jim to zákon konečně umožňuje.“

Odpůrci změny, kteří se zasazovali o tradiční pojetí ženských příjmení a zachování českých tvarů tak bohužel pro ně ostrouhali a budou muset tuto změnu zákona přijmout.

Novela zakotvuje základní systém ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., zákona o matrikách, podle kterého se příjmení žen tvoří v souladu s pravidly české mluvnice – tedy s přechýlením. Podle minulé úpravy mohlo ke změně dojít jen v některých případech a za splnění daných podmínek. Momentálně je úprava tak liberální, že umožňuje jakékoliv ženě zažádat o změnu příjmení. Je tím pádem jedno, jestli žena zrovna čerstvě vstoupila do manželského svazku nebo se jen zkrátka rozhodla využít tohoto svého práva a vybrat si příjmení jiné na základě vlastní obliby. Stejně tak můžou o změnu příjmení zažádat rodiče nezletilé dívky. Pokud je však této dívce před patnáct let, musí udělit souhlas se změnou.

Závěrem dodáme, že pokud žena užívá příjmení v mužském tvaru, může stejně tak požádat o změnu na tvar příjmení podle pravidel české mluvnice. Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Příprava zákona o whistleblowingu

Příprava zákona o whistleblowingu

23. října 2019 byla Evropskou unií schválena směrnice o tzv. whistleblowingu. Whistleblowing se volně překládá jako oznámení neetického nebo protiprávního chování v rámci organizace, která může být soukromoprávního charakteru jako například libovolná obchodní společnost, ale i veřejnoprávního charakteru, kdy se může jednat o státní instituci.

V důvodové zprávě pro danou směrnici je uvedeno, že podle studie, kterou provedla společnost Eurobarometr, 81 % Evropanů neohlásilo korupci, se kterou se setkali. Je jasné, že tento stav není vyhovující, neboť díky němu mohou opakovaně probíhat nelegální aktivity společností. Přesně z tohoto důvodu se Evropská unie rozhodla s korupcí bojovat a podporovat whistleblowery a jejich oznamování, neboť jsou to právě oni, kteří jsou často jediní, kteří o nežádoucích aktivitách vědí.

Směrnice si klade za cíl ohraňovat oznamovatele pomocí tří základních nástrojů, které mají členské státy implementovat do své legislativy. Prvním z nich je zavedení povinnosti pro organizace zřídit informační kanál, v rámci kterého by whistleblowing byl možný. Při zřizování tohoto kanálu bude nejdůležitější, aby měl takové parametry, díky kterým bude oznamovatel pokud možno v co největším bezpečí. Nezřídka se totiž stává, že organizace, o kterých oznámení informuje, inklinují k odvetným krokům vůči oznamovateli.

Tímto se dostáváme k pomyslnému druhému pilíři směrnice, jímž je ochrana oznamovatele proti tzv. odvetným opatřením. Ta jsou směrnicí definována jako „hrozící či skutečné jednání nebo opomenutí vyvolané interním či externím oznámením, k němuž dochází v pracovním kontextu a které oznamující osobě působí nebo může způsobit neoprávněnou újmu“.

Pro tuto problematiku je velmi důležitý článek 14 směrnice, který říká, že členské státy musí přijmout patřičnou úpravu, která zakáže jakoukoliv formu odvetných opatření. Dále jsou v tomto článku uvedené příklady odvetných opatření, kterými jsou zejména přeložení na nižší pozici, nátlak, zastrašování, ostrakizace na pracovišti, diskriminace a další.

Třetím nástrojem, který má být státy přejat, úkoluje více státní aparát než soukromé osoby. Jedná se totiž o zavedení povinnosti pro zřízení externího informačního kanálu, který by měl sloužit jako další prostředek, jímž bude docházet k oznamování. Tento informační kanál by mělo zřídit Ministerstvo spravedlnosti.

Pokud podnikáte nebo vykonáváte činnost, které by se zákon o whistleblowingu mohl týkat, tak byste se o něj určitě měli zajímat, neboť při nesplnění povinností, které ze zákona budou vyplývat, se určitě počítá s tím, že dojde k sankcionování. Pokud byste potřebovali poradit, ohledně toho jaké prostředky je vhodné přijmou tak, aby byly v souladu s právní úpravou, tak neváhejte a ozvěte se nám!

Fikce doručování do datových schránek

Fikce doručování do datových schránek

Minulý rok byl parlamentem přijat zákon č. 261/2021 Sb., kterým se novelizuje několik zákonů. My se dnes zaměříme na novelizaci zákona č. 300/2008 Sb., zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který upravuje fungování datových schránek.

Novela se citelně dotýká doručování do datových schránek, které je upraveno v § 18a. Podle druhého odstavce tohoto paragrafu je dokument dodaný do datové schránky adresáta doručen momentem, kdy se do datové schránky přihlásí autorizovaná osoba, která má k danému dokumentu přístup. Je nasnadě jaký problém se kvůli tomuto ustanovení může mezi vlastníky datových schránek vyskytovat. Pokud si někdo nepřál, aby mu bylo doručováno, tak si zkrátka nechodil do rozhraní své schránky vybírat poštu a procházelo mu to. Díky tomuto manévru si adresát mohl značně pomoct a posunovat časově účinky, které by doručení dokumentu vyvolalo. Nakonec se stávalo, že byl doručovatel odkázán na fyzické doručovací služby, které poskytuje například Česká pošta.

Nově je v zákoně sjednocena tzv. fikce doručování, která do této novely platila pouze pro doručování dokumentů od veřejnoprávních institucí, kterými jsou například soudy. Ta počítá s tím, že pokud se výše specifikovaná autorizovaná osoba nepřihlásí do datové schránky, a tím pádem nemůže podle odstavce druhého dojít k doručení, dojde k doručení desátým dnem od doby, kdy byl předmětný dokument dodán do datové schránky. Nemůže se už tím pádem stávat, že by se někdo snažil vyhnout účinkům, které nastávají doručením, a prošlo mu to.

Novela zákona byla přijata z toho důvodu, aby se zkvalitnila digitalizace státu a fungování datových schránek, které do této novely obsahovaly díru, které mohlo být zneužíváno. Od nového roku je již nutné si datovou schránku pravidelně kontrolovat a nespoléhat na to, že když do jejího rozhraní její vlastník chodit nebude, tak se nic nestane.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání

Smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání

Nájemní smlouvou se v souladu s ust. § 2201 občanského zákoníku pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k jejímu dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit nájemné.

Občanský zákoník upravuje institut nájmu obecně a dále také podává dílčí úpravy jednotlivých druhů nájmů, jako je například nájem bytu, dopravního prostředku či právě nájmu prostor sloužících k podnikání, na který se dnes zaměříme především.

K provozování podnikatelské činnosti lze pronajmout téměř jakýkoli prostor, který je schopný sloužit účelu daného podnikání, může jít například o studia, kanceláře, skladovací prostory, výrobní haly aj.

Nájemcem prostoru sloužícího k podnikání může být fyzická i právnická osoba, tato osoba si může pronajmout nemovitou věc jako celek nebo pouze její část.

Forma nájemní smlouvy o nájmu nebytového prostoru není stanovena, může být tedy uzavřena i ústně. Nájemní smlouva nemusí obsahovat výslovně účel nájmu, postačí ho vyjádřit obecně. Pronajímatel však musí být s účelem nájmu obeznámen, neboť zákon nájemci zakazuje změnit podstatným způsobem činnost v pronajatém prostoru bez souhlasu pronajímatele. (např. změna provozní doby z denní na noční). Za účelem právní jistoty a předejití možným sporům doporučujeme uzavřít smlouvu v písemné formě včetně sjednání výše nájemného a účelu nájmu jako i sjednání dalších práv a povinností smluvních stran nájemního vztahu.

Dále občanský zákoník hovoří o možnosti nájemce se souhlasem pronajímatele vylepit si na předmět nájmu různé reklamní poutači, pronajímatel může souhlas odepřít, musí proto ovšem mít vážný důvod. Po skončení nájmu je povinností nájemce uvést nemovitost do původního stavu, tedy všechny umístěné reklamní předměty odstranit a uvést nemovitost do stavu před umístěním předmětů.

Zvláštností nájmu nebytových prostor je i možnost jeho postoupení na jinou osobu při převodu činnosti z původního nájemce na nového nájemce. Pronajímatel musí s tímto převodem vyslovit svůj písemný souhlas, původní nájemce a nový nájemce spolu následně uzavřou písemnou smlouvu o převodu nájmu, v tomto případě se nebude jednat o podnájem. Využitelnost této právní úpravy je možno nalézt například u převodu ordinace lékařů.

Nájem prostoru sloužícího k podnikání lze sjednat na dobu určitou i dobu neurčitou. Nájem je možné skončit se zákonem daných důvodů či důvodů uvedených ve smlouvě se současným sjednáním výpovědní lhůty, u zákonných důvodů výpovědi je obecně dána tříměsíční výpovědní doba. Nájem na dobu neurčitou může být vypovězen i bez udání důvodu, výpovědní doba v tomto případě bude šest měsíců.

Závěrem je dobré zmínit, že v případech, kdy bude nemovitá věc pronajatá s možností užívat tuto věc včetně braní plodů věci, bude se jednat o pacht nikoli o nájem. Jako příklad pachtu lze uvést lesní a zemědělské pozemky.

Vzhledem k neustálé rostoucí ceně nemovitostí, se dá předpokládat, že nejen fyzické osoby, ale i podnikatelské subjekty budou raději volit nájem před pořízením vlastních prostor. Na internetu lze najít řadu vzorových nájemních smluv, nejlepší je však využít pomoci zkušeného právníka, který je schopen připravit smlouvu na míru konkrétním požadavkům. Pokud tedy řešíte pronájem svého prostoru či jen chcete zrevidovat smlouvu stávající, ozvěte se nám a my pro Vás smlouvu rádi připravíme.

Podporování ruské invaze na Ukrajinu může být považováno za trestný čin

Podporování ruské invaze na Ukrajinu může podle nejvyššího státního zástupce být v některých případech považováno za trestný čin.

Svoboda projevu je chráněna Listinou základních práv a svobod podle článku 17. Zároveň se jedná o jednu z nejdůležitějších svobod, která je v demokratické společnosti naprosto stěžejní. Ovšem již podle zmíněného článku se v jistých případech může omezit.

Soudy dovodily, že pod svobodu projevu lze podřadit dokonce i útočný projev neboli tzv. hate speech. To však neznamená, že můžeme libovolně útočit na kohokoliv si zamaneme a jakkoliv si zamaneme. Vždy je důležité se držet v mezích zákona a obecněji pak i v morálních mezích nastavených společností, neboť silně excesivní projevy mohou dosahovat až takové míry sociální neúnosnosti, že budou považovány za trestný čin.

Nejvyšší státní zastupitelství vydalo v únoru 2022 prohlášení o tom, že schvalování invaze Ruska na Ukrajinu a její podporování může být v některých případech označeno za trestný čin, který je státní zastupitelství připraveno postihovat. Ve svém prohlášení uvedlo dva trestné činy, které mohou být občany České republiky potenciálně páchány. Jedná se o trestný čin schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku a dále trestný čin s názvem „popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia“, který je upraven v § 405 trestního zákoníku. Za pozdější z uvedených trestných činů hrozí pachateli takového činu trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.

Svoboda projevu je však omezitelná i z jiných důvodů. Podle Listiny mohu být tato omezení přijata za účelem ochrany práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti státu a na ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Nepovolují se například veřejné projevy s rasistickým podtextem a podobné.

Nutno podotknout, že vše, co jsme uvedli výše, se nevztahuje jen na projev ústní, ale kupříkladu i na projev na sociálních sítích. Je tím pádem nutné si dávat pozor i na to, co píšeme na internet, neboť i tyto prohlášení mohou mít nepříjemné právní důsledky.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Nelze určit otcovství k nenarozenému dítěti podle ust. § 777 OZ

Nelze určit otcovství k nenarozenému dítěti podle ust. § 777 OZ

S určením mateřství nebývá problém, neboť zákon stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Otcovství se určuje na základě zákonných vyvratitelných domněnek. První domněnka za otce považuje manžela matky. Dle druhé domněnky otcovství je otcem muž, který souhlasně s matkou prohlásí, že je otcem dítěte, to lze učinit ještě před narozením dítěte na matričním úřadě, druhá domněnka se použije pouze tehdy, pokud nedošlo k určení otcovství podle domněnky první nebo podle tzv. jeden a půlté domněnky, která svědčí muži, který dal souhlas s umělým oplodněním. Třetí domněnka určí otcem toho, kdo s matkou dítěte souložil v rozhodné době, pokud nedošlo k určení otcovství podle předchozích domněnek.

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vydalo dne 14. dubna 2021 pod sp. zn. Cpjn 202/2020 stanovisko, kterým sdělil svůj právní názor a též sjednotil stávající judikaturu ohledně možnosti určit otcovství k dosud nenarozenému dítěti podle ust. § 777 OZ, tedy na základě prohlášení bývalého manžela matky a současného prohlášení jiného muže, že je otcem dítěte

Nejvyšší soud ve svém stanovisku uvedl, že prohlásit otcovství k dítěti dle druhé domněnky otcovství je možné pouze za předpokladu že je dítě právně volné. Dále je třeba podotknout, že právní úprava neumožňuje popření otcovství k dosud nenarozenému dítěti.

Pro řízení zahájené podle ust. § 777 OZ ve spojení s ust. § 416 z.s.ř. není podstatné, kdo podá návrh nezahájení řízení (návrh je oprávněna podat matka dítěte, bývalý manžel a muž, který tvrdí, že je otcem dítěte). Řízení bude vždy vedeno proti druhým dvěma nutně zúčastněným osobám, jedná se o řízení o popření otcovství spojené s řízením o určení otcovství. Návrh na určení otcovství je možné podat i před rozvodem manželství, s rozhodnutím o určení otcovství je ovšem nutné počkat do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, případně prohlášení manželství za neplatné. Pokud dojde k zastavení řízení o rozvodu nebo zamítnutí návrhu na rozvod manželství, soud rozhodující o určení otcovství zastaví. V případech, kdy by bylo řízení zahájeno k nascituru, tedy doposud nenarozenému dítěti, soud zamítne návrh pro nesplnění zákonných podmínek – pro předčasnost.

Pro předejití jakýmkoli problémům je tedy nutné podat návrh na popření a určení otcovství podle § 777 OZ až po narození dítěte. Prohlášení manžela matky, že není otcem dítěte a prohlášení muže, který tvrdí, že otcem dítěte je, k jehož návrhu se matka připojí, představuje rozhodnou právní skutečnost pro určení faktického otce. Soud poté svým rozhodnutím tuto právní skutečnost pouze potvrdí a postaví najisto, že prohlášení odpovídá realitě.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Vláda schválila návrh zákona na zrušení zákona o evidenci tržeb

Vláda schválila návrh zákona na zrušení zákona o evidenci tržeb

Ministr financí předložil vládě návrh zákona o zrušení zákona č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb s účinností k 1. lednu 2023, vyhlášky provádějící tento zákon a změny souvisejících předpisů. Vláda své kladné stanovisko k přijetí návrhu tohoto zrušujícího zákona vyslovila na jednání konaném dne 9. března 2022.

Ke zrušení elektronické evidence tržeb (dále jen „EET“) se vláda premiéra Petra Fialy zavázala ve svém programovém prohlášení. Vláda považuje EET za zbytečnou administrativu a vícenáklady podnikatelů. Zrušení EET je důvodovou zprávou ke zrušujícímu zákonu zdůvodňováno mimo jiné také tím, že v důsledku pandemie došlo k přesunu velké většiny plateb do bezhotovostního styku, čímž byl oslaben význam evidence hotovostních tržeb. Bezhotovostní tržby totiž nepředstavují velké riziko pro případné obcházení daňové povinnosti a není je proto nutné dále evidovat.

Návrh zákona, který vláda schválila, nepočítá s provozováním systému EET ani pro dobrovolně evidující podnikatele, a to především z důvodu úspory na straně státu, zejména v souvislosti se snížením počtu úředních míst v úseku Finanční správy a odpadnutím potřeby aktualizovat a spravovat pokladní zařízení pro EET.

Nyní návrh zákona čeká legislativní postup projednávání v Poslanecké sněmovně ČR a následně v Senátu ČR, pokud návrh zákona projde celým legislativním procesem je ještě zapotřebí jeho podpisu prezidentem republiky.

V současnosti jsou tržby elektronicky povinně evidovány v řadě evropských zemí jako je například Chorvatsko, kde tato povinnost platí od roku 2013, Rakousko, které zavedlo tuto povinnost pro některé podnikatele od ledna 2016, či v Polsku, kde se tato povinnost podnikatelům uložena již od roku 2004.

V České republice byl zákon o EET schválen Parlamentem ČR za vlády premiéra Andreje Babiše s platností od 13. dubna 2016. Účelem zákona mělo být zejména snížení daňových úniků podnikatelů a získat kontrolu nad platbami v hotovosti. Povinnost evidovat tržba byla rozdělena do 4 fází, první fáze podle zákona započala dne 1. prosince 2016 a vztahovala se na evidenci držeb v ubytovacích a stravovacích služeb. Druhá fáze se vztahovala na tržby z velkoobchodu a maloobchodu a povinnost evidovat tržby začala těmto subjektům od 1. března 2017. Spuštění třetí a čtvrté fáze narušilo rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení části zákona o evidenci tržeb a následně také pandemie koronaviru.

V současné době je proto povinnost elektronicky evidovat tržby pozastavena do 31. prosince 2022. V souladu s platným právním stavem by se povinnost evidovat tržby od 1. ledna 2023 vztahovala na všechny daňové poplatníku bez ohledu na druh jejich podnikatelské činnosti. Pokud však vládní návrh projde legislativním procesem, k obnově povinnosti tržby evidovat již nedojde.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Pokud k vašemu pozemku nevede cesta, můžete požadovat cestu přes pozemek souseda

Víte, že pokud k vašemu pozemku nevede cesta, můžete požadovat, aby vám soused povolil nezbytnou cestu přes jeho pozemek

Tzv. institut nezbytné cesty je upraven v § 1029 a dalších občanského zákoníku a pojednává o tom, že pokud na pozemku nelze řádně hospodařit z toho důvodu, že k němu nevede spojení s veřejnou cestou, může jeho vlastník požadovat od vlastníka sousedního pozemku, aby mu za úplatu umožnil průchod nebo průjezd přes jeho pozemek.

Obecně se preferuje, aby ke zřízení průchodu nebo průjezdu došlo dohodou mezi vlastníky dvou sousedních pozemků. Konsensuální domluva bývá označována jako obecně prospěšnější na rozdíl od řešení problémů soudní cestou. Bohužel sousedské vztahy bývají často velmi komplikované a stává se, že nalezení společného slova není možné. V takovém případě nezbývá nic jiného, než se obrátit na soud a požádat jej o patřičné rozhodnutí.

To, že se s tímto problémem lze obrátit na soud však ani zdaleka neznamená, že nezbytnou cestu soud zřídí vždy, když o to někdo požádá. Při jednání o této věci soud zkoumá mnoho variant a okolností případu. Jednám z nejzkoumanějších parametrů je určitě rozsah cesty. Základní úvaha vychází z toho, že újma způsobená zřízením nezbytné cesty by neměla převyšovat zisk z ní plynoucí. Jako příklad zde můžeme uvést situaci, kdy má být nezbytná cesta vedena přes pozemek, který je poměrně malý, a na němž má jeho vlastník jen svůj dům a zbytek pozemku je pokryt malou zahrádkou, o kterou se její vlastník stará a chodí na toto místo s oblibou odpočívat, ať už aktivně či ne. Pokud by v tomto případě vlastník pozemku bez přístupu k veřejné cestě požadoval, aby přes pozemek se zahrádkou vedla cesta, po které by mohl jezdit autem, a která by zabírala z velké části zmíněnou zahrádku, soud by žádost s největší pravděpodobností zamítl.

Dalším příkladem, kdy ke zřízení nezbytné cesty nejspíše nedojde, je situace, kdy si osoba kupuje pozemek, a moc dobře si je vědoma toho, že k pozemku vede pouze stezka a ne příjezdová cesta, díky které by k pozemku mohly jezdit auta, a rozhodne se s tímto nic nedělat, protože spoléhá, že soud v takovém případě určitě nezbytnou cestu dodatečně povolí. Těchto případů se vyskytuje nemálo a soudy v nich rozhodují většinou proti žadateli.

Jak je zjevné, nezbytná cesta představuje poměrně širokou problematiku. Pokud žádáte o zřízení nezbytné cesty, tak je nutné soud přesvědčit o tom, že bez ní nelze na nemovitosti řádně hospodařit a zároveň splňovat veškeré zákonné podmínky, které k povolení nezbytné cesty budou vést. Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.