Sledování zaměstnance na pracovišti

Sledování zaměstnance na pracovišti

Ochrana osobních údajů je tématem, které stále výrazně ve společnosti rezonuje. Obzvlášť v posledních pár letech se setkáváme s nakládáním s osobními údaji k ochraně majetku, nebo též ve formě protiplnění k poskytnutí slevy na internetových obchodech, či prostřednictvím členských karet nabízených supermarkety. Jako obzvlášť rezonujícím tématem je ochrana osobních údajů v zaměstnaneckých vztazích, zejména oprávnění zaměstnavatele monitorovat své zaměstnance na pracovišti.

Zaměstnavatelé mají s technologickým rozvojem mnoho prostředků, jak kontrolovat činnost svých zaměstnanců. Ochrana majetku zaměstnavatele je v tomto směru jistě rozumným požadavkem, avšak je nezbytné klást si otázku, kde se nachází rozumná hranice, a co už je „přes čáru“. Fakticky se dostáváme do střetu svou práv zakotvených v listině základních práv a svobod, a to práva na ochranu majetku a práva na soukromí. V případech střetu dvou základních práv je nanejvýš důležité kompromisně stanovit, jaká omezení jednoho základního práva ve prospěch druhého jsou přípustné.

Obecně se touto problematikou v pracovněprávním vztahu zabývá zákoník práce, který ve svém ustanovení § 316 stanoví, že zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému či skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci. Zaměstnavatel však musí zaměstnance přímo informovat o rozsahu kontroly a způsobech jejího provádění.

Tento článek se zaměřuje na základní metody monitoringu zaměstnanců, a jejich přípustné využití v pracovněprávních vztazích, konkrétně na kamerový dohled, kontrolu e-mailové schránky a monitoring činnosti zaměstnance na internetu.

Kamerový dohled

Kamerový dohled je jedním z nejintenzivnějších prostředků monitorování zaměstnanců, a tedy cíle, pro které zaměstnavatel využívá kamerový systém, musejí být obzvlášť stěžejní, a zároveň těchto cílů nelze dosáhnout mírnějšími prostředky. Mezi přípustné případy použití kamerového systému spadá například dodržování bezpečnosti a ochrany při práci v nebezpečných provozech. Mezi nepřípustné důvody spadá například evidence docházky, neboť tohoto cíle lze dosáhnout mírnějšími způsoby, například evidenčním systémem docházky, či kontrolou vedoucího zaměstnance. Při použití kamerového systému je však třeba vždy narušit soukromí zaměstnance nejnižším možným způsobem, a tedy při hodnocení přípustnosti hraje dále roli zejména směr a pozice kamer, doba uchovávání videozáznamu, zda se jedná o monitoring nepřetržitý nebo časově omezený, či charakter sledovaného prostoru.

Monitoring e-mailové schránky

Zaměstnavatel podle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů smí sledovat bez souhlasu zaměstnance pouze počet došlých a odeslaných e-mailů, případně může sledovat hlavičky e-mailů. Jestliže zaměstnavatel podle hlavičky shledá, že se jedná o e-mail pracovní, a to z údajů v hlavičce, může výjimečně tento e-mail otevřít, avšak pouze za předpokladu, že nevyřízení tohoto e-mailu by mohlo z objektivních důvodů vést k újmě na straně zaměstnavatele, což je například dlouhodobá nepřítomnost zaměstnance v práci.

Sledování navštěvovaných webových stránek

Zaměstnavatel může svým zaměstnancům zakázat použití internetu pro osobní účely, přičemž v tomto případě je zcela legitimní provádět namátkové kontroly dodržování tohoto zákazu. V případech, kdy zaměstnavatel tento zákaz nevyslovil, monitorování historie prohlížení webových stránek je přípustné pouze se souhlasem zaměstnance. Otázkou však nadále zůstává, zdali je tento zásah do soukromí zaměstnance přípustný, neboť existují méně intenzivní způsoby, jakými lze dosáhnout cílů zaměstnavatele v této oblasti, a to například prostřednictvím whitelistů a blacklistů webových stránek, kterými zaměstnavatel omezí zaměstnancům přístup k nežádoucímu obsahu internetu na pracovišti.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Víte, že exekutor může vymáhat dluhy manžela i ze SJM

Víte, že exekutor může vymáhat dluhy manžela i ze SJM?

Do společného jmění manželů patří nejen příjmy ale i dluhy. Nemůžeme však říci, že se všechny dluhy budou automaticky a bez dalšího dělit mezi manžely právě v rámci společného jmění. Konkrétně na výjimky pamatuje občanský zákoník v případech, kdy a) dluhy pramení z majetku, který náleží výlučně pouze jednomu z manželů a dané dluhy přesahují zisky z tohoto majetku a b) dluhy převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého a zároveň se nejedná o dluhy vzniklé při obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

Aktuální nauka civilního práva uznala za vhodné, že je třeba chránit věřitele do takové míry, že si při vymáhání dluhů exekucí může sáhnout i právě na majetek, který je ve společném jmění manželů. To ale neznamená, že se dá ze společného jmění uspokojovat naprosto libovolně. Konkrétně v ustanovení § 732 občanského zákoníku je uvedeno, že vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.

Ustanovení § 742 občanského zákoníku dále stanoví, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, použijí se pro vypořádání tato pravidla:

a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,
b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,
c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,
d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,
e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,
f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že je nanejvýš vhodné si dávat pozor na to, jaké dluhy na sebe přebírá druhý manžel, protože se vždy mohou dotknout i Vás samotných.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Věděli jste, že soud může svěřit dítě do péče toho rodiče, který nebrání kontaktu s druhým rodičem?

Cikr.cz / Blog / Rodinné právo / Soud může svěřit dítě do péče toho rodiče, který nebrání kontaktu s druhým rodičem

Statistické šetření poukazují na poměrně vysokou rozvodovost v České republice, při rozvodu manželství je však třeba vyřešit řadu otázek a péče o nezletilé děti je jedna z nich. Proto se v dnešním článku zaměříme především na možnosti úpravy styku s dítětem po dobu před rozvodem a po rozvodu manželství, kterých se můžete u soudu domáhat. V těch případech, kdy již bylo ve věci soudem rozhodnuto, se můžete domáhat změny úpravy péče o nezletilé dítě.

Stěžejním určujícím kritériem pro soud při rozhodování o úpravě styku nezletilého dítěte s rodičem je nejlepší zájem dítěte. Opakovaně již bylo Ústavním soudem ČR judikováno, že v případech, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho rodiče, by mu mělo být umožněno stýkat se i s rodičem druhým.

Občanský zákoník dává soudům možnost svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, do střídavé péče, nebo do společné péče, v tomto případě se vyžaduje souhlas rodičů. Samozřejmě se preferuje dohoda rodičů, kterou soud schválí.

Může se však stát, že ochota rodičů domluvit se je velice malá, nebo není možná. Není také ojedinělé, že jeden z rodičů se snaží neustále bránit styku nezletilého s druhým rodičem, když například nezletilého na styk s druhým rodičem řádně nepřipravuje či odmítá nezletilého předat druhému rodiči.

Potřebujete právní pomoc při svěření dítěte do péče?

Pomůžeme vám s přípravou veškerých dokumentů, zastoupíme vás při jednáních a zajistíme, aby bylo rozhodnutí v nejlepším zájmu dítěte. Nabízíme rychlou a diskrétní konzultaci, odborné posouzení situace a expresní právní pomoc do 48 hodin. Nečekejte, obraťte se na nás ještě dnes!

Ústavní soud ČR se ve svém nálezu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 1554/14 zabýval otázkou vhodnosti svěření dítěte do střídavé péče rodičů, kteří nejsou schopni komunikace mezi sebou. Ústavní soud uzavřel, že v těchto případech je vhodnější svěřit dítě do péče pouze jednoho z rodičů a to toho rodiče, který nedává svým chováním příčinu k nevhodné komunikaci. Tento rodič by také neměl bránit styku nezletilého dítěte s druhým rodičem. Ústavní soud ČR v nálezu též apeluje na rodiče, aby si neřešili své neshody bojem o dítě před soudy, ale aby se snažili jednat zejména v zájmu dítěte být v péči obou rodičů a vytvářeli mu harmonické prostředí.

Toto rozhodnutí Ústavního soudu ČR je však třeba chápat pouze jako jednu z možností a jako určité vodítko pro obecné soudy. Soud totiž vždy musí konkrétní případ posoudit se všemi relevantními okolnosti daného případu. Řádné posouzení případu je vytýkáno i krajskému soudu, který rozhodoval před citovaným nálezem Ústavního soudu ČR, kdy soudu bylo vyčteno, že se naprosto izolovaně zaměřil pouze na posouzení nemožnosti matky a otce společně komunikovat.

Pokud se momentálně s podobným problémem potýkáte, neváhejte se na nás obrátit a společně najdeme vhodné řešení pro vás i vaše děti.

Jak na oddělení ze spoluvlastnictví a jeho zrušení

Jak na oddělení ze spoluvlastnictví a jeho zrušení

Spoluvlastnictví je institut soukromého práva, který představuje vlastnictví k téže věci více osob. Vlastníci se vhledem k věci považují za jedinou osobu. Ne vždy musí vzniknout zcela chtěně, děje se tomu tak v případech dědictví, nebo po uplynutí doby určené k vypořádání společného jmění manželů. Správa věci ve spoluvlastnictví může být občas velice náročná, zejména pak, pokud je spoluvlastníků více a nemají vůli se domluvit. Věc tím může ztrácet i svou hodnotu, neboť spoluvlastníci nejsou ochotni ji udržovat.

V tomto případě je na místě začít zvažovat oddělení se ze spoluvlastnictví, či jeho zrušení. Občanský zákoník obecně stanoví, že k setrvání ve spoluvlastnictví nesmí být nikdo nucen.

O oddělení či zrušení spoluvlastnictví je možné žádat kdykoliv, výjimkou jsou zemědělské pozemky, kdy nesmí být žádáno v nevhodnou dobu. Oddělení je možné pouze u věcí reálně dělitelných, zde si spoluvlastník vezme díl, který mu z věci náleží. Logicky tak nelze uvažovat o oddělení například části zvířete, naopak je možné oddělit si krajní část pozemku.

V případech, kdy už spoluvlastníci nemají zájem na trvání spoluvlastnictví, nebo je věc nedělitelná, je nezbytné spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Spoluvlastnictví je možné vypořádat buďto nespornou cestou, tedy dohodou anebo cestou spornou, rozhodnutím soudu. V případech, kdy je rozdělována nemovitost či závod, je vždy vyžadována písemná forma dohody. Pokud není dohoda možná, je třeba podat žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Způsob vypořádání může být soudu navrhnout, soud ovšem nebude tímto návrhem vázán, lze proto nechat konkrétní způsob i na úvaze soudu. Zákon stanoví posloupnost způsobů vypořádání, jsou jimi rozdělení společné věci, přikázání věci některému ze spoluvlastníků a prodej věci ve veřejné dražbě.

K problematice rozdělení věci, jako prvnímu způsobu možného vypořádání, je třeba uvést, že tato věc nesmí rozdělením ztratit svou možnost sloužit určitému účelu, nesmí také přijít o svou funkčnost. Nesmí se též výrazně snížit hodnota rozdělované věci, judikatura Nejvyššího soudu ČR dovodila, že o podstatné snížení hodnoty věci nepůjde, bude-li snížení menší než 15 % hodnoty věci. Rozdělit je pak věc možné, i pokud rozdělením nevzniknou stejně velké díly, rozdílné hodnoty dílů lze totiž vyrovnat v penězích.

Při přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům je dán prostor k volné úvaze soudu. Nicméně soud musí zvážit některé konkrétní aspekty, zejména zájem určitého spoluvlastníka o věc a jeho schopnost finančně se vypořádat s ostatními.

Nejméně preferovaným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je pak prodej věci ve veřejné dražbě. Tento způsob je využit také tehdy, když jeden ze spoluvlastníků má zájem věc nabýt, ale nemá k tomu dostatečné finanční prostředky. Spoluvlastnictví zanikne až prodejem věci, kterého se musí jeden ze spoluvlastníků domáhat nařízením výkonu rozhodnutí nebo u soudního exekutora.

V případě, že řešíte jakýkoli problém týkající se právě spoluvlastnictví, neváhejte nás kontaktovat, vše rádi vyřešíme za vás.

Co si zjistit před koupí stavebního pozemku?

Co si zjistit před koupí stavebního pozemku?

Koupě nemovitosti je zpravidla největší obchodní transakcí, kterou většina lidí ve svém životě učiní. Vzhledem k tomu je nezbytné postupovat s nejvyšší opatrností a s maximálním množstvím informací o nemovitosti. Orientace v dokumentech však není jednoduchá, obzvlášť pokud nevíte, co vlastně hledat. Proto jsme se v advokátní kanceláři Ciprýn & Kiršner rozhodli připravit stručný přehled, na co by se měl kupující zaměřit z oblasti stavebních předpisů.

Územní plán

Zpravidla každá obec má svůj vlastní územní plán, který obecně stanovuje podmínky a přípustné využití pozemku. Územní plány se nacházejí nejčastěji na webových stránkách obcí, ačkoliv v některých případech, obzvlášť u malých obcí, se nevyhnete cestě na stavební úřad pro zjištění potřebných informací. Bohužel, orientace v územním plánu vzhledem k jeho složitosti a obsáhlosti není jednoduchou záležitostí.

Územní plán se skládá ze dvou částí, a to části grafické, jejímž obsahem jsou mapová zobrazení území obce, a části textové, která podrobně rozvádí jednotlivé územní lokality obce, a jejich přípustné využití.

První věc, co Vás čeká, je vyhledání nemovitosti podle jejího parcelního čísla a určení, do jaké lokality tato nemovitosti spadá. Tato skutečnost je zjistitelná ve výkresu základního členění území. Jakmile zjistíte, do jaké lokality spadá předmětná nemovitost, přichází na řadu prolistování obsáhlé textové části, ve které budete hledat specifické parametry využití území, do kterého nemovitost spadá podle grafické části. Zejména je třeba si dát pozor na vymezení limitu zastavěnosti území, povinné plochy zeleně, regulované výšky stavby a přípustného využití pozemku.

Další věcí, na kterou je třeba se zaměřit, je, zdali se pozemek nachází v zvlášť chráněné lokalitě. Nejčastějšími chráněnými zájmy jsou ochrana přírody a krajiny, ochrana vody, bezpečnost a plynulost provozu a památková ochrana. Pokud pozemek spadá pod některou z chráněných zón, biokoridorů, nebo ochranných pásem, jakákoliv změna pozemku bude podléhat povinnosti získání závazného stanoviska státních orgánů, což může Vaše plánované záměry s pozemkem výrazně znepříjemnit.

Regulační plán

Další důležitou skutečností, kterou je třeba se zabývat, je regulační plán. Regulační plán podrobněji upravuje specifickou část obce, pro kterou stanoví mnohem podrobnější parametry. V regulačních plánech se zpravidla objevují omezení stavebníka jako maximální podlažnost stavby, typ střechy, typ oken, stavební čára, povinnost předzahrádek, nebo též materiálové a barevné řešení staveb. Specifickým problémem regulačních plánu je též to, že jejich vyhotovení může být stanoveno i v rozsahu deseti let od data účinnosti územního plánu. Pro stavebníky pak tato skutečnost znamená, že dokud nebude regulační plán vyhotoven, zpravidla na pozemku nemohou postavit skoro nic.

Územní studie

Územní studie je jedním z podkladových nástrojů územního plánování. Územní studie by tedy měla sloužit jako podklad pro vyhotovení územních plánů, ale realita je někdy výrazně odlišná. Obecní úřady kolikrát zacházejí s územní studií jako se změnou územního plánu, kterou chtějí celý zdlouhavý proces změny územního plánu obejít. Územní studie by měla primárně ověřovat možnosti využití území. V naší dlouholeté praxi jsme se však setkali se situacemi, kdy územní studie odlišně stanovila podmínky využití území oproti územnímu plánu. Proti územní studii se však často dlouze a složitě bojuje, a proto je vhodné se jí vyvarovat, pokud je to možné.

Skutečností, které je třeba ověřit před koupí nemovitosti je však mnohem více, přičemž se stává, že některou věc kupující zapomene ověřit. Pokud kupujete nemovitost, rádi pro Vás s odbornou pečlivostí všechny okolnosti vztahující se k nemovitosti zjistíme a připravíme pro Vás vhodný postup realizace Vašich stavebních záměrů.

Novela energetického zákona

Novela energetického zákona – ochrana spotřebitele před výrazným zdražováním cen energií

Poslanecká sněmovna dne 2. 6. 2022 schválila novelu zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetický zákon), kterým se nadále přispívá k posílení energetické bezpečnosti, a přináší zvýšenou ochranu spotřebitelů.

Tato novela má přinést dvě hlavní změny.

První z těchto změn je úprava mířící na aktuální nedostatek plynu v souvislosti s válkou na Ukrajině. Novela má za cíl předejít riziku nedostatku plynu v zimním období a s tím souvisejícímu raketovému vzrůstu ceny za odběr plynu. Základním principem „Use it or lose it“ je pravidlo, že společnost, která si pronajímá kapacitu plynových zásobníků v České republice, bude muset tuto kapacitu využít, pokud o ni nechce přijít. Tento princip zamezí situaci prázdných zarezervovaných kapacit v plynových zásobnících, přičemž pokud společnost svoji zarezervovanou kapacitu nevyužívá, nabídne se volná kapacita jiným subjektům na trhu s plynem prostřednictvím aukce.

Druhou z těchto změn je zvýšená ochrana spotřebitele před nečekaným nárůstem cen spojených s aktuální situací na trhu s plynem.

Novela zavádí institut dodavatele poslední instance. Jedná se o dodavatele, jehož zákazníci jsou samotní spotřebitelé, nikoliv další zprostředkovatel energií. Dodavatel poslední instance má podle novely energetického zákona povinnost nabízet standartní tarify, pokud tento zákazník řádně a včas platil za odebírané energie. Novela též zavádí prostředky pro snížení administrativní zátěže pro dodavatele energií, čímž předchází nepříznivým situacím v oblasti odběru energie, do kterých se spotřebitel může dostat.

Další novinkou energetického zákona je snaha ochránit spotřebitele v případě, kdy dodavatel poslední instance není schopen své závazky včas splnit. V případě problémů dodavatele poslední instance poskytovat energie, Energetický regulační úřad rozhodnutím stanoví náhradního dodavatele poslední instance.

Novela v poslední řadě počítá i s možností státu zastropovat maximální ceny za energie dodavatele poslední instance, a dává spotřebitelům jistotu, že ceny za odebírané energie neskončí v astronomických výškách.

Tato novela byla projednávána zrychleným postupem ve stavu legislativní nouze, který má zajistit, aby zákon byl projednán i v senátu včas, přičemž plánovaná účinnost tohoto zákona je stanovena na den jeho vyhlášení. Vláda nepočítá s žádnými komplikacemi se schválením a podepsáním novely energetického zákona.

Milostivé léto ii. – aneb nová šance zbavit se exekucí

MILOSTIVÉ LÉTO II. – aneb nová šance zbavit se exekucí

Vláda dne 18. 5. 2022 schválila návrh zákona, který počítá s obnovením akce tzv. milostivé léto, která již jednou probíhala v období od 28. 10. 2021 do 28. 1. 2022. Podle údajů Exekutorské komory institut milostivého léta využilo 51.000 osob a došlo k zastavení 3,2 % exekucí z celkového počtu 1,3 milionu exekucí, kde mohlo být milostivé léto využito. Dle vládního návrh zákona se milostivé léto bude opět vztahovat na dluhy vůči státu a též vůči dalším veřejnoprávním institucím, jako jsou třeba dopravní podniky, nemocnice, zdravotní pojišťovny a též energetické společnosti v rukou státu. Nový návrh zákona prakticky znamená prodloužení dřívější právní úpravy tzv. milostivého léta, provedené změny přináší především vyjasnění a upřesnění některých pojmů.

Je například ujasněno, že milostivé léto nelze využít na pohledávky na nepeněžitá plnění a dále též na pohledávky, které sice dlužníkovi vznikly u veřejnoprávního věřitele, ale následně byly postoupeny jinému oprávněnému, který je momentálně vymáhá.

A co vše musí dlužník udělat, aby mohl akce milostivého léta využít?

Nejprve dlužník musí písemně soudního exekutora požádat o zahájení postupu podle milostivého léta. Dlužník současně požádá o sdělení přesné částky, která má být v rámci milostivého léta uhrazena, exekutor by měl dlužníkovi odpovědět nejpozději do 15 dnů. Dlužník následně bude muset soudnímu exekutorovi uhradit dlužnou jistinu společně s paušální náhradou nákladů exekuce ve výši 1.500,- Kč plus DPH. Po úhradě dojde k zastavení exekuce a odpuštění zbylého příslušenství pohledávky, jako například úroky z prodlení či náklady vymáhání pohledávky, které mohou být u několikaletých exekucí opravdu vysoké a značně převyšovat výši vymáhané jistiny.

K využití milostivého léta nebude třeba souhlasu veřejnoprávní korporace, postačí žádost přímo exekutorovi. Uhrazení exekuce a její následné zastavení bude možné u všech exekucí zahájených přede dnem 28. 10. 2021.

Vládní návrh zákona počítá s tříměsíčním obdobím milostivého léta od 1. 9. 2022 do 30. 11. 2022, kdy nejpozději do tohoto dne musí povinný soudnímu exekutorovi sdělit, že žádá o zahájení postupu

Návrh zákona ještě musí schválit Poslanecká sněmovna a Senát a podepsat prezident. Vláda však ve svém usnesení apeluje na obě komory Parlamentu, aby návrh zákony schválily už v prvním čtení. Vzhledem k tomu, že již jednou milostivé léto proběhlo, nepředpokládá se, že se schválením zákona budou nějaké podstatné komplikace.

Politici si od návrhu slibují, že pomůže dlužníkům z exekucí, čímž dojde k snížení zátěže celého systému vymáhání exekucí a zároveň dojde na straně státu k úspoře na sociálních dávkách.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Víte, že pokud nevrátíte nález, tak se můžete dopouštět trestné činnosti?

Víte, že pokud nevrátíte nález, tak se můžete dopouštět trestné činnosti?

Je velmi lehce představitelná situace, kdy na ulici nebo v lese uvidíme na zemi ležet něco poměrně cenného. Taková věc se může dokonce jevit jako věc, o kterou nemá nikdo zájem a působí pro nás navenek tedy jako tzv. věc ničí, opuštěná. Za normálních okolností bychom si takovou věc mohli přivlastnit, neboť věc se stává věcí opuštěnou tím, že se její dosavadní vlastník rozhodne již nadále vlastnickým právem k dané věci nedisponovat a zkrátka se jí vzdá. Jak je to ovšem s nálezem věci, pokud je věc například zapomenutá nebo ztracená? Opravdu si takovou věc můžeme také svobodně přivlastnit?

Věc zapomenutou, ztracenou nebo obecně věc, ke které vlastník nepozbyl vlastnické právo, si svévolně přivlastnit nemůžeme. Pakliže budeme u nálezu dané věci, je třeba ji vrátit. Občanský zákoník nálezce motivuje k navrácení nálezu za pomocí tzv. nálezného, které má činit 10 % hodnoty nálezu.

Tvrdší je pak trestněprávní úprava. V trestním zákoníku je upraven trestný čin tzv. zatajení věci, které přesně směřuje ke zmíněným případům. Tato úprava však počítá s tím, že aby se jednalo o jednání trestné, tak je třeba, aby nalezená věc byla v hodnotě nikoli nepatrné. To znamená, že věc musí mít hodnotu minimálně 10.000,- Kč.

Jak již bylo vylíčeno, zákonodárci si přejí, aby se věci nalezené vracely jejich původnímu vlastníkovi a tomuto účelu přispívá právě i trestněprávní úprava. O zatajení věci se jedná tehdy, když se věc pachateli dostane do rukou nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné. Pokud pachatel věc v hodnotě nikoliv nepatrné získá takovým způsobem a nevrátí ji, bude se jednat o trestnou činnost, za kterou hrozí uložení trestu odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti.

V některých podobných případech se pachatel může dopustit přímo i trestného činu krádeže. Tak by se stalo třeba kdyby pachatel vědě, komu věc náleží, a že si na dané místo vlastník danou věc pouze odložil a v budoucnu třeba počítá s tím, že se vrátí a vezme si ji. Koneckonců když toto dovedeme až ad absurdum, tak by asi nikoho nenapadlo odcizit pejska uvázaného u sloupu před supermarketem.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Vznikla vaší s.r.o újma? Jak lze soudně vymáhat náhradu?

Vznikla vaší společnosti s ručením omezeným újma? Přečtěte si, jak lze soudně vymáhat náhradu za pomocí tzv. společnické žaloby.

V rámci společnosti s ručením omezeným se na výkonu její podnikatelské činnosti podílí zpravidla větší počet osob. Tyto osoby jakožto členové různých orgánů mohou svým jednáním způsobit společnosti újmu. Vzhledem k tomu, že korporace často uzavírají smlouvy, které jsou velmi hodnotné a mohou vést k velkým ziskům nebo ztrátám, je časté, že se výše případné újmy vyšplhá do takových částek, že je třeba zakročit.

Klasicky může újmu způsobit jednatel, který jakožto statutární orgán společnosti ručením omezeným společnost zastupuje při nějakém právním jednání. Taková osoba je podle zákona povinna si počínat s péčí řádného hospodáře. Pokud tak ovšem nepostupovala a společnosti vznikla zmíněná újma, je třeba vykonat patřičné právní kroky.

Zákon o obchodních korporacích v takovém případě dává společníkům do ruky tzv. společnickou žalobu neboli actio pro socio. V rámci této žaloby zákon stanoví, že „každý společník je oprávněn domáhat se za společnost náhrady újmy proti jednateli…“ Z tohoto ustanovení je velmi důležité si odnést informaci, na kterou odkazuje ono „…domáhat se za společnost…“ Z toho je patrné, že žalobcem v dané věci nebude společník, ale společnost jako taková. V případném sporu společník pouze vystupuje u soudu jako zástupce obchodní společnosti. Stejně tak vysouzená náhrada újmy nejde na účet společníka, ale na účet obchodní korporace.

Problematickou může být úvaha, při které uvažujeme skutečnost, kdy dojde v průběhu soudního procesu k ukončení společníkova působení v obchodní korporaci. I k tomuto se však zákon vyjadřuje a obecně konstatuje, že pokud společník, který společnickou žalobu podal, přestane být společníkem, nastoupí na jeho místo jeho právní nástupce. Pokud tedy dojde ke zcizení patřičného podílu ve společnosti, půjde k soudu nabyvatel takovéhoto podílu, který se následně stal společníkem.

Společnická žaloba nemusí směřovat striktně vůči jednateli. Zákon připouští i další subjekty, které mohou být žalovány. Na náhradu újmy mohou být společnickou žalobou žalováni mimo jednatele také členové dozorčí rady anebo vlivná osoba. Za vlivnou osobu se považuje taková osoba, jež za pomocí svého vlivu v obchodní korporaci rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace.

V poslední řadě je pak také možné společnickou žalobu použít proti společníkovi, který nesplnil svou vkladovou povinnost a dostal se s tímto do prodlení, a také lze tuto žalobu využít pro vyloučení společníka, který zvlášť závažným způsobem porušuje svou povinnost.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.

Víte, že vydržet vlastnické právo lze i bez doložení právního titulu?

Víte, že vydržet vlastnické právo lze i bez doložení právního titulu?

Většina z nás si už vžila obecně známou a opakovanou poučku o tom, že i to co není naše, lze vydržet po třech letech, pokud se jedná o věc movitou a po deseti letech, pokud se jedná o věc nemovitou. Aby k tomuto vydržení došlo, tak je třeba, aby byla držba kvalifikovaná. To znamená, aby byla držba řádná, poctivá a pravá.

Důležitými vlastnostmi držby, bez kterých bychom o držbě nemohli hovořit, jsou tzv. animus possidendi a corporalis possesio. První ze jmenovaných vyjadřuje subjektivní požadavek, který držitel naplní tím, že vykonává právo, které drží, v přesvědčení, že je jeho vlastní. Kupříkladu jedná jako vlastník movité či nemovité věci, která je předmětem jeho držby. Druhý požadavek je splněn tehdy, když držitel s předmětnou věcí fakticky nakládá svým zvoleným způsobem.

Pro kvalifikovanou držbu je rovněž potřeba „svaté trojice“, která je vyjmenována v prvním odstavci tohoto textu – řádnost, poctivost, pravost. Řádnost držby je dána právním titulem, tedy důvodem, který je po právu naprosto v pořádku a zakládá držiteli jeho řádnou držbu. V návaznosti na toto pravidlo je rovněž potřeba, aby právní titul byl sám o sobě v pořádku a nebyl kupříkladu neplatný.

Poctivá držba je taková, která je prováděna v dobré víře. V rámci tohoto požadavku se u držby posouváme z fáze nabytí držby na ono provádění držby. Pokud držba není prováděna v dobré víře, nemůže k vydržení dojít. Pravost je pak dána tím, že držitel nabyl držbu „férovým způsobem“. O pravou držbu nepůjde například v případě, že došlo k nabytí držby lstí. Je uváděno, že pokud držba není pravá, nemůže být ani řádná.

Pokud držitel vykonává kvalifikovanou držbu, která splňuje všechny výše uvedené požadavky včetně dodržení dob uvedených v odstavci prvním tohoto textu, dojde k vydržení práva, které držitel drží. Stane se tedy vlastníkem dané věci.

Pokud držitel nedrží řádně a chybí mu tedy právní titul nabytí držby, připouští nás právní řád tzv. vydržení mimořádné. Takové vydržení však nastává až po uplynutí dvojnásobně dlouhých vydržecích dob, které jsou uvedeny v odstavci prvním tohoto textu. U mimořádného vydržení se rovněž nepřipouští držba nepoctivá. Důvodem pro zavedení tohoto institutu mělo být to, že po delší době je již pro držitele obtížné prokázat právní titul nabytí držby. Byla mu tedy poskytnuta tato „úleva“.

Pokud máte další dotazy, neváhejte se obrátit na advokátní kancelář Ciprýn & Kiršner.